Jak uklízejí děti? Nejraději nijak…

To slyšíme od celé řady maminek. Přichází vánoční období, a tak mnohé z nich chtějí mít přece jenom lepší pocit z rodinného prostoru. Faktem je, že úklid, tento pojem, může mít v různém věku naprosto jinou náplň. Jak tedy přistupovat k dětem a co můžeme udělat proto, aby se z úklidu nikdy nestal strašák?

Uklízení pro roční děti
Na co si dospělý hraje, na to si také s nadšením hraje roční dítě. Když maminka hází kostky do krabice, roční dítě to bude opakovat. A hned nato je se stejným nadšením opět vyhází ven. Hubování tu nepomůže, to jen dítě brzdí v jeho přirozené touze po poznávání. Vezměte to sportovně: kdo vyhraje? Velký uklízeč nebo malý vyklízeč?

Uklízení pro dvouleté
Děti v tomto věku dokáží být až příliš pořádné. Dvouleté děti totiž chtějí zjistit, jak funguje svět, chtějí vědět vše, co a jak dospělí dělají. Právě proto má v tomto věku velký smysl společně s dítětem uklízet a přitom mu vysvětlovat, co právě děláme. Jak již je známo, děti se nejlépe učí z – doufejme, že dobrých! – rodičovských příkladů.

Uklízení pro tříleté a čtyřleté
Děti navštěvující školku potřebují ještě při uklízení pomoc. Vše usnadní co nejjednodušší systém: krabice pro plyšáky, krabice na knihy, krabice na kostky. Kromě toho police a věšáky ve výši dítěte. Když si děti v tomto věku společně hrají a roztahají všechny hračky, měly by je umět potom pod vaším dohledem uklidit. To už nakonec znají i ze školky, navíc společný úklid je větší zábava.

Pro všechny věkové kategorie
Mnoho dětí je dnes množstvím svých hraček úplně zahlceno. Proto pravidelně vyklízejte. Když něco, co jste dočasně vyřadili, dítě postrádá, smí to zpět do dětského pokoje. Zbytek hraček se pak může tak po půl roce vrátit. Jestliže dítě bude mít ze staronových hraček radost, je to skvělé, když ne, je to impulz k tomu, abychom je s lehkým srdcem někomu věnovali.

Uklízení pro rodiče
Dobrá zpráva: i z chaotických dětí vyrostou zpravidla sociálně spolehliví dospělí. Špatná zpráva: svůj pokoj si samostatně uklidit dokáže mnoho dětí až po skončení základní školy. Předtím musí být především rodičům jasno, co vyžadují. Zda je v pořádku nechat ležet rozmalované obrázky s pastelkami, anebo zda rodinné pravidlo velí, že večer bude podlaha v obývacím pokoji uklizená! Vězme ale jedno, že děti potřebují také nepořádek, aby si rozvíjely kreativitu. Berličkou může být také, že si uvědomíme, že byt, kde bydlí dvě malé děti, nemůže být nikdy v takovém pořádku, jako byt pracujícího svobodného člověka. A že nakonec to je tak v naprostém pořádku.