Strašení čerty může ohrozit zdravý vývoj dítěte a narušit vztah s rodičem, varuje psycholožka

Tradice adventního období začíná u nás Mikulášem. Ten je stále velmi populární. Mnoho rodičů bere své děti za Mikulášem do centra města, případně si zve Mikuláše, čerta a anděla domů. Mikulášské besídky ve školkách, školách či dětských centrech zásobují programem na celý týden. Mnoho rodičů ale stále používá strašení čerty jako výchovnou metodu. To však má své důsledky, vysvětluje dětská psycholožka a speciální pedagožka PhDr. Eva Šimotová ve spolupráci s Kidtown.cz, odborníky na správný rozvoj dítěte.

Samotná tradice Mikuláše, čerta a anděla podle psycholožky problematická není. Problém vidí v tom, že strašení čerty patří stále ještě do repertoáru výchovných metod některých rodičů. Někdo ani nečeká na svátek sv. Mikuláše a vyhrožuje jimi i v průběhu roku. Jedná se v podstatě o vyhrožování.

Co zažívá dítě?
„Děti, kterým se vyhrožuje osobou čerta, často zažívají muka. Kromě strašení nadpřirozenými bytostmi někteří rodiče vyhrožují polepšovnou, odložením do dětského domova apod. Rodič, tedy ten, který by měl pečovat o pocit bezpečí, najednou vytváří atmosféru napětí a strachu.
Děti se potýkají s obrovskými pocity bezmoci a zoufalství, hysterií a panikou, je v nich živena nejistota. Také je tím popřena jedna ze základních dětských (nebo obecně lidských) potřeb, a to bezpodmínečné přijetí. Bezpodmínečná láska k dítěti znamená, že dítě je rodiči milováno pro to, že je tím, kým je. Lásku si nemusí nijak zasloužit, je přijímáno v každé situaci, tedy, i když tzv. zlobí,” vysvětluje PhDr. Eva Šimotová.

Dopady na vývoj dítěte
Strašení a výhrůžky samy o sobě mohou způsobovat mnoho potíží ohrožujících zdravý vývoj dítěte – zadrhávání v řeči, regres ve vývoji, pomočování, úzkostnost a další. Trauma může být někdy celoživotní.
Druhou rovinou je narušení vztahu s rodičem. Co vlastně vyjádřeními Nezlob, nebo půjdeš do pekla!, Počkej, přijdou na tebe čerti!, Jestli se takhle budeš vztekat, odnese tě čert! dávají rodiče dětem najevo?
Primárně to, že nezvládají výchovu a musí si vypomoci tím, že na své děti poštvou nadpřirozené bytosti. Dítě je postaveno do situace, kdy nad ním rodič nedrží ochrannou ruku, ale naopak se k celé záležitosti staví dost chladně a lhostejně. Důvěra mezi dítětem a rodičem je potrhaná, vzájemná pouta praskají. Často je někde vzadu slyšet Patří ti to!, nebo Zasloužil sis to!. Ve chvíli, kdy je narušený vztah s rodičem, nemá také dítě velký zájem a motivaci rodiči vyhovět a eliminovat nevhodné chování.

Boj o moc
Jakýmsi vedlejším produktem vyhrožování (a to i takovým, které se někdy používá v běžném a každodenním provozu, např. Když si neuklidíš hračky, dám je jiným dětem), je pak to, že některé děti mají přirozenou tendenci testovat rodiče. Jednoduše zkouší, zda rodič svému slibu dostojí, jak daleko je ochoten zajít. Rodiče, kteří vyhrožují a ještě vedou výchovu v zájmu důslednosti, se tak pouští na tenký led. Nezbyde jim totiž, než všemu dostát, nebo ustoupit. Z výchovy se tak stává boj o moc.

Co používat místo strašení?
Už je zřejmé, že zastrašování a výhrůžky nejsou příliš efektivní a rozhodně nevedou k výchově zdravého jedince. Zkuste místo nich verbalizovat své pocity. Třeba Vadí mi, že hračky nejsou uklizené! nebo Nelíbí se mi tvoje chování k bráškovi. Je také vhodné ukázat důsledky chování. Např. Místo toho, abychom spolu teď hráli fotbal, musím uklízet ten nepořádek. Sdělujete tak fakta a svoje pocity, nic, co lze jakkoliv zpochybnit. Je to férová hra, bez toho, že byste se zbavovali osobní zodpovědnosti.
„Tradice se mají živit a předávat, ne se stávat obezličkami ve výchově. Mikuláš i s čertem jsou v pořádku, ale určitě ne v pozici autority, která hodnotí dětské chování a trestá ho, tedy ne jako prostředek k vydírání, manipulaci a vynuceným slibům,” dodává psycholožka.
(Zdroj: Kidtown.cz.)