Správně podněcovat znamená: neutahovat šrouby, ale dát nástroje, I. část

To si myslí americká psycholožka specializující se na vývojovou psychologii Ellen Galinsky. Badatelka si klade otázku, proč se miminka a malé děti učí s tak nevšedním nadšením a proč toto nadšení přibýváním let postupně mizí…

Výsledek, ke kterému dospěla: protože se pokoušíme do dětí znalostí nalít, místo abychom se soustředili na „cestu“, tj. podněcovali jejich radost ze samotného učení. Děti nepotřebují v raném věku různé podněcující kurzy a kroužky, ale především sedm nástrojů, které jim umožní, aby si samy vytvořily úspěšný život – a to už od prvního měsíce života.

1 Soustředit se a kontrolovat se

Co v dítěti je: Je jedno, zda se jedná o věž z lega nebo o vypočítání diferenciálů – úkol je možné vyřešit jen tehdy, pokud se mu člověk věnuje s nasazením a plnou pozorností. Schopnost odpojit rušivé vnější vlivy si přinášejí v rozdílné míře na svět už kojenci. Jak už v sedmdesátých letech vypozoroval americký dětský lékař Berry Brazelton, někteří z nich se brání zahlcení podněty tím, že jednoduše usnou. Dlouhodobé studie prokazují významnou souvislost mezi schopností předškolních dětí soustředit se a jejich pozdějšími školními výsledky.

Jak můžeme své děti podpořit: Už i u docela malých dětí platí, že nejlepšími vzory jsou rodiče, kteří se oddaně věnují nějakému úkolu, ale kteří také umí vypnout. Pro dospělé to znamená střídat práci a odpočinek, paralela pro děti je aktivní dovádění a poklidné mazlení. Dbejte ve všedním dni na to, abyste toho nedělali příliš mnoho najednou: nečtěte noviny při jídle (maminka a tatínek), nepouštějte CD či hudbu při prohlížení knížky (dítě).

2 Vcítit se do druhého

Co v dítěti je: Každý člověk má svůj vlastní pohled na svět. Už i velmi malé děti jsou schopné pochopit, že ostatní jsou jiní a mají jiné pocity. Miminka se nechají nakazit pláčem ostatních například u dětského lékaře, rok a půl staré děti si už umějí představit, že jejich protějšek chce něco jiného než ony samy. To prokázala vědkyně zabývající se výzkumem miminek, Alice Gonik v jednom experimentu, ve kterém nabízela malým dětem syrovou brokolici a sušenky a přitom dělala, jako by sama dávala přednost zelenině. I když malé děti samy bez výjimky upřednostňovaly sušenky, podávaly jí brokolici. To znamená, že porozuměly, že ta podivná teta měla raději něco jiného, než ony samotné. Zní to jednoduše, ale je to závažný poznatek, bez něhož by se později nedala urovnat žádná hádka na hřišti ani světový politický konflikt.

Jak můžeme své děti podpořit: Dítě má pocity a emoce od prvního dne života – neví ale, co cítí. Zde přicházejí na řadu rodiče. Děti se lépe vyrovnávají se svými emocemi a také pochopí emoce protějšku, pokud jsou zvyklé je pojmenovávat a mluvit o nich. V tom napomáhají komentáře, jako například: „Teď jsi ale pyšná, že jsi sama otevřela dveře!“ „To máš ale vztek, že ti tvůj bratříček sebral tužku!“ „Podívej, ten malý medvídek v knížce vypadá smutně – proč asi?“ Čím vícekrát si s dítětem takto povídáme, tím více bude rozumět ostatním lidem, ale i svým vlastním pocitům.

3 Přijímat výzvy

Co v dítěti je: Život je jedna velká výzva – hned od samého začátku. Proto mají už miminka svoje osobní strategie, jak se vyrovnat se stresem, který jim přinášejí nové dojmy a nové úkoly. Například když dostanou jiný dudlík, než na který si zvykla. Megan Gunnar, odbornice, zabývající se zkoumáním dětského stresu ví, že: „Dětství bez stresu je nemožné, a zároveň i nežádoucí. Ale když je dítě s láskou doprovázeno a je povzbuzováno, zdolávání výzev se stává pozitivním a motivujícím zážitkem.

Jak můžeme své děti podpořit: Pomocí nabídky kombinace jistoty, lásky a bez přílišné kontroly veškerých situací. Děti se totiž na jedné straně musejí cítit v bezpečí, aby se odvážily něco podniknout a aby se vypořádaly s nezdary. Příliš starostliví rodiče však často zabraňují dětem, aby si důvěřovaly a spoléhaly se samy na sebe. Dvouleté dítě by tedy nemělo být automaticky stahováno z vysoké skluzavky na hřišti, aby si neublížilo. Je lepší stát vedle něj a být připraven ho chytit. Chválit, ale ne jen když se něco podaří, nýbrž především oceňovat snahu: „To je skvělý trénink do bazénu, jak se ve vaně učíš potápět! Určitě se ti brzy podaří potopit pod vodu i celou hlavičku.“ V každém věku je důležité zjistit, co dítě ve stresující situaci uklidní. Zpěv, tělesný kontakt nebo například stát s ročním dítětem dvacet minut u okna a pozorovat auta. Stydlivým dětem pomůžete nejlépe tím, když s nimi neznámé situace proberete předem. Jak to bude v nové třídě ve školce? Za kým zajdeš, když budeš něco potřebovat…?