Rok před školou: Vědění předškoláků

Co všechno musí předškoláci skutečně umět? Zažíváte snad mírnou paniku před nástupem do školy? Jen odvahu, ještě je čas!

Sedím na rodičovské schůzce naší budoucí základní školy a nestačím zírat, co všechno už by moje dítě mělo umět před nástupem: napsat své vlastní jméno (škoda, že jsme ji nepojmenovali Mia, bylo by to jednodušší než Marianna), počítat do deseti (to zvládne), sedět v klidu (no, když to musí být), mít pod kontrolou své osobní věci (tak to rozhodně ne, letos jsme přišli o tři čepice), zavázat si boty na kličku (tak to taky neumí, má všechny boty na suchý zip).

Přepadá mě nervozita, a to i přesto, že už bych to měla znát od svých prvních dvou dětí: vychovatelka ve školce tenkrát skutečně naléhala: „Jemná motorika! Cit pro čísla! Správné držení tužky! Dnes má ten devítiletý jedničku z matematiky, dvojku z češtiny a to, že škrábe, už dnes nikomu nevadí.

A ten větší? Prošel školou zdárně až do své puberty. A dnes to vím: trénování kotrmelců a zavazování tkaniček jsem si klidně mohla ušetřit.

Co je skutečně relevantní

Mohla. „Zavázat si tkaničky nebo napsat své jméno nejsou schopnosti, které by nějak prokazovaly školní zralost,“ vysvětluje například Manja Plehnová, docentka na pedagogické akademie v německém Darmstadtu. Může si takové tvrzení dovolit, neboť řadu let působila na různých univerzitách, kde se zabývala diagnostikou školní zralosti a taktéž vyučovala. Podle této odbornice existují dvě oblasti, které jsou pro nástup do školy podstatné. Za prvé jde o orientaci v kategoriích množství, čísel, tvarů a druhů. A za druhé „fonologické povědomí“ – vnímání slov, slabik a písmen ve větě. Kromě toho jsou podstatné základní kompetence jako schopnost naslouchat, něco si zapamatovat, splnit zadaný úkol a činnosti zahrnující jemnou a hrubou motoriku. A důležitá je i sebedůvěra. Začátky ve škole bude mít dítě výrazně usnadněné, pokud si bude věřit.

Láskyplné vyčkávání

„Přijde mi líto, že rodiče jsou dnes tak nejistí,“ míní Rupert Dernick, dětský lékař ve Wilhelmshavenu.  Tento odborník je v podstatě rád, že vychovatelky ve školce děti sledují, avšak někdy by spíše doporučil láskyplné vyčkávání než intenzivní terapii a myslí tím následující: „V prvním školním týdnu říká paní učitelka: Teď ukliďte sešity na matematiku do tašek, vyndejte si zelenou čítanku a nalistujte na straně osm. Podívejte se na první řádek.“ Zní to jednoduše, že, pro nás dospělé. Ale ke splnění tohoto pro nás jednoduchého úkolu je zapotřebí mnoha dovedností.

Zaprvé: poslouchat a i přes další zvuky ve třídě zaznamenat ony čtyři úkoly. Zadruhé: uklidit sešity na matematiku bez oslích uší a tak, aby byly snadno k nalezení pro příště. Zatřetí: najít zelenou čítanku. Začtvrté: nalistovat stranu osm. Pokud dítě obrátí osmkrát list, skončí, podle druhu tisku, někde mezi stranou dvanáct až dvacet. Zpravidla v knihách nebývá strana jedna, takže je třeba listovat tak dlouho, až se objeví stránka s nějakým známým číslem.

A jak zužitkovat zjištěné poznatky pro předškoláky? Podle odborníků je zde ještě před začátkem školního roku spousta příležitostí v rámci běžného rodinného života. Zde je sedm příkladů:

NÁKUPY

„Pojď, koupíme si mandarinky. Slyšíš? Začínají stejným písmenem jako tvoje jméno – Marianna.“

Co tím podněcujeme: fonologické povědomí. Jde o to vnímat slova, slabiky i jednotlivá písmena. Můžeme se také zeptat: A kde ve slově slyšíš písmeno „M“ – na začátku, uprostřed nebo na konci slova? Jednotlivé slabiky můžete třeba vytleskávat. A nakonec ukážete: Na štítku vidíš své písmenko napsané! A můžeme jít ještě dále: Přines prosím z regálu s ovocem čtyři mandarinky! Dítě naslouchá (cože to ta máma říkala?); učí se zařazovat (mandarinky jsou tedy ovoce, ne zelenina); učí se zapamatovat (kolik že jich mám přinést?).

Doporučený věk: od čtyř do pěti let.

Rada navíc: začněte jen s jedním písmenem.

PROSTÍRÁNÍ

„Kolik nás dnes bude u stolu? Pojď, spočítáme si to na prstech.“

Co tím podněcujeme: počítání (kolik lidí bude u stolu, kolik tam musím dát talířů, misek, příborů); vztah mezi množstvím a počtem bude vnímán celým tělem (dva talíře jsou lehčí než čtyři, to je dvakrát tolik); prostorové a časové vztahy (talíř doprostřed, nůž vpravo, vidlička vlevo… u leváků naopak). I zde můžeme trénovat fonologické povědomí – Kde je u slova TALÍŘ písmenko „T“? Nebo: Co se rýmuje na TALÍŘ? MALÍŘ, HALÍŘ…

Doporučený věk: od čtyř let.

Rada navíc: Pokud bude mít dítě problémy s představivostí, namalujte situaci na papír a ten připevněte třeba na nástěnku – tento způsob odpovídá opisování ze školní tabule.

UKLÍZENÍ NÁDOBÍ

„Tohle je důležité – víš, kam patří talíře?“

Co tím podněcujeme: kategorizaci druhů, nadřazené kategorie (talíře k talířům, talíř není příbor); rozeznávání tvarů (všechny kulaté věci k sobě jdou, všechny hranaté ale ne bezpodmínečně). Není snadné si zapamatovat, kam jednotlivé věci patří, zvlášť když už v kredenci nejsou stejné skleničky jako ty, které mám uklidit. Kdo tohle zvládne, zvládne i najít správnou čítanku v aktovce a zapamatovat si zadané úkoly.

Doporučený věk: postupně od dvou let.

Rada navíc: Tyto úkoly dítě zvládne bez problémů až po mnoha opakováních.

MYTÍ NÁDOBÍ

„Dnes ti dovolím mýt nádobí a cákat se ve vodě!“

Co tím podněcujeme: jemnou motoriku – dítě musí jednou rukou držet misku a druhou kartáč a otáčet jím v misce, která se nehýbe. Je to dobrý trénink na psaní, kdy se papír neotáčí pod perem.

Doporučený věk: hned jak dítě ze svého stupínku dosáhne do dřezu.

A navíc: Koordinace obou rukou vyžaduje spoustu cviku a chvíli trvá, než špičky prstů vyvinou tlak nezbytný ke psaní.

PŘÍPRAVA JÍDLA

„Chceš si k večeři sama namazat chléb, nebo nakrájet okurku?“

Co tím podněcujeme: sebedůvěru (maminka mi dovolí vzít do ruky nůž) a jemnou motoriku (zejména chlapcům se tento způsob líbí víc než malování) a i tady je možné trénovat fonologické povědomí nebo podněcovat rýmování (zelená okurka, dobrá pro Toníka).

Doporučený věk: s pomocí od dvou let, samostatně od čtyř let.

A navíc: Nasytit se je úkol číslo jedna, udržet kolem sebe čisto pak číslo dvě.

VĚŠENÍ PRÁDLA

„Podáš mi tu druhou pruhovanou ponožku, prosím?“

Co tím podněcujeme: vizuální vnímání a rozpoznávání vzorů, slovní zásobu, barvy (puntíkované, kárované, pruhované, menší, větší, tlusté, tenké, kratší, delší). Dítě se učí třídit, uplatňovat logická pravidla, tvoří nadřazené pojmy. Také trénuje jemnou motoriku (jakou sílu potřebuji, aby se kolíček otevřel a zase zaklapl s prádlem na šňůře? – to vůbec není snadné!).

Doporučený věk: od čtyř let.

A navíc: skládat ručníky a utěrky tříbí smysl pro geometrii a symetrii – skvělé pro matematiku.

TELEFONOVÁNÍ

„Řekni babičce, že přijdeme až v pět.“

Co tím podněcujeme: naslouchání, plnění úkolu, vyčkávání, co bude říkat druhá strana a poté to zopakovat – to všechno jsou dovednosti nezbytné pro běžný den ve škole. Doporučený věk: od pěti let.

Rada navíc: Zkuste dítě nechat samotné vytáčet číslo – je to dobré pro počítání.

NA ZÁVĚR

Odborníci zastávají názor, že je lepší se dětem více věnovat v běžném každodenním životě, než je zatěžovat drahými výukovými programy a cvičebními materiály. Konec konců každé dítě je jiné a má svůj vlastní potenciál vývoje a školní zralost je komplexní záležitost, souhra mnoha faktorů. To samé dítě se může vyvíjet odlišně v různých třídách té samé školy. Je dobré nedělat si přílišné starosti s nějakými normami. Jistě, některým dovednostem je třeba u dítěte věnovat více pozornosti. Především mu vytvořit dostatečný prostor na rozvoj hrubé i jemné motoriky. S tím ruku v ruce jdou i rozumové schopnosti. Určitě to zvládnete!