Prosím a děkuji

Chceme, aby byly naše děti zdvořilé. Ale kolik zdvořilosti a v jakém věku můžeme od nich vůbec očekávat?

PODĚKOVAT A POPROSIT:

2 ROKY Je to čas nácviku. Pokud dá prodavačka vašemu dítěti bonbon, ukažte mu, jak má poděkovat: „Děkuji za Filípka,“ a obraťte se na syna: „Poděkuješ také?“ Slovíčko „prosím“ je pro mnohé kouzelné, jiní kritizují, že jím děti podlézají.

3 ROKY Pokračujte v učení dítěte, aby za věci poděkovalo.

4 ROKY Pomalu by se mělo poděkování úplně zautomatizovat, alespoň jsou-li přítomni rodiče.

POZDRAVIT:

2 ROKY Vaše dítě se od vás učí i pozorováním. Takže: pozdravte návštěvu zvlášť přátelsky. Vyzvěte dítě, aby také pozdravilo. Pokud se za vás schová, znamená to, že ještě není připraveno. Nechte mu proto raději čas, dokud se nebude cítit dostatečně sebejistě.

3 ROKY Výuka zdravení pokračuje. Daří se již většinou pozdravit učitelku ve školce, sousedy, kamarády a známé.

4 ROKY S pohledem z očí do očí jsou ještě problémy. Klidně tedy řekněte: „Na pana souseda se přece můžeš podívat.“ Ostatně podání ruky se často očekává ze strany především cizích dospělých, ale není to žádná povinnost, a dávat pusinky (ani tetičkám a strýčkům) už vůbec ne.

OMLUVIT SE:

2 ROKY V tomto věku to vůbec nelze ještě očekávat. Dvouleté děti nejsou tak daleko, aby chápaly slov „omlouvám se“ nebo „je mi to líto“.

3 ROKY Pomalu se rozvíjí morální uvědomění. Vaše dítě uhodilo jiné dítě? Můžete reagovat takto: „To ale Péťu bolelo. Teď je smutný / Teď se na tebe zlobí.“ Ale nenuťte je k „je mi to líto“. Raději buďte příkladem a je-li to nutné, omluvte se místo vašeho dítěte.

4 ROKY Některé děti již dokáží přenést přes pusu „omlouvám se“ a „je mi to líto“. Dle stavu vývoje to může být míněno vážně nebo jen jako fráze (protože se to očekává a dítě se chce zbavit odpovědnosti, případně ještě nechápe úplně význam těchto výrazů).

STOLOVÁNÍ:

2 ROKY Jako příbor ještě úplně stačí lžíce nebo vidlička. Hrát si s jídlem na talíři je ještě dovoleno. Krkání apod.: pokud možno od samého začátku buďte proti. Na místě je rázné: „Hele, je to velice nepříjemné, nech toho!“

3 ROKY Před nástupem do školky již procvičujte vidličku a nůž.
Nutnost zůstat sedět: v tomto věku by to už neměl být problém, výjimku tvoří motoricky velmi aktivní děti.
Dojídání: nemusí být! Ale jinak aspoň trochu jídla by mělo dítě vyzkoušet, než ho definitivně odmítne a řekne: „Nechutná mi to.“

4 ROKY Je ještě příliš brzy očekávat perfektní způsoby stolování. Avšak klidný oběd, aniž by se mlaskalo a mluvilo s plnou pusou, nedejbůh, aby se odbíhalo od stolu, už by měl být samozřejmostí.