Pomoc, máme vši!

„Ve škole se vyskytly vši“ – mám v živé paměti, jak nám tato věta, coby školním dětem, píšícím diktát, naháněla úsměv do tváře. Koneckonců tehdy se vši nevyskytovaly tak často jako dnes a byly jakýmsi synonymem špíny…

Když se varovná cedulka „Pozor, vši!“ objevila i na dveřích školky, kam chodí naše tři holčičky, už mi tak do smíchu nebylo. Ale byla jsem celkem klidná. Známá lékárnice mi poradila, že když budu dvakrát týdně mýt děti šamponem proti vším, nebo když jim dvakrát týdně za uši vetřu olejíček z tea tree, tak se nám tento hmyz zaručeně vyhne. Pro jistotu jsem dětem dávala olejíček pokaždé, když šly v době výskytu vší do školky, a ještě jsem jim hlavy zastříkala preventivním sprejem z lékárny. Byly prostě totálně „zasmraděné“ a já věřila, že do tohohle prostě veš nepůjde. Mýlila jsem se. Dvojčata měla vši obě, a ta starší je během dvou dnů chytla také.

Od učitelek ze školky jsem věděla, že hnida může uvíznout i na koberci (nebo dokonce že dospělá veš přeskočí z jedné hlavy na druhou), a pak už to jde rychle. Za týden se z vajíček vylíhnou vši, které dospějí přibližně během deseti dní. Pak mohou dosahovat až čtyř milimetrů. My jsme tedy pravděpodobně zachytili ještě mladé vši, protože vypadaly jako malinké mušky. Sama jsem byla překvapená, jak jsou malé a špatně viditelné. Ale brzy jsem se zorientovala. Děsivé je, že jedna veš během svého života (dva až tři měsíce), vyprodukuje přibližně dvě stě až tři sta vajíček (ze kterých jsou po týdnu další vši). Proto čím později je objevíme, tím hůř se jich zbavujeme. A protože se tento hmyz živí krví člověka, tak čím víc jich v hlavě máme, tím můžeme mít poškozenější kůži na hlavě, vytvoří se boláky a drobné ranky. A hlavně je to dost nepříjemný pocit, že vám něco „leze v hlavě“.

Když už nějakou tu veš objevíme, zvlášť je-li to poprvé (jako u nás), není dobré propadat panice. Jakmile to jednou či dvakrát zvládneme, pravděpodobně budeme víc „nad věcí“. Nejdůležitější je vědět, co si počít. Když jsem si nebyla jistá, jestli vši také nemám (manžel zrovna ležel v horečkách s virózou a vši byly to poslední, co ho zrovna zajímalo), tak jsem pro sebe zavedla stejný režim jako pro děti. Tedy: několikrát týdně mýt hlavu přípravkem s bylinnými výtažky, který vši hubí, dětem několikrát denně prohlížet hlavy a vytahávat, co tam nepatří (sobě vyčesávat nad vanou na bílý papír), a veškeré ložní prádlo, pyžama, ručníky a oblečení, které jsme měli ten den na sobě, pak vyprat a vyžehlit. Možná by stačilo i vyžehlit (protože pereme-li na čtyřicet stupňů, není jisté, že to hnidy zahubí). Nebo prostě prádlo dát stranou (podle některých zdrojů na něm veš či hnida nevydrží déle než 24 hodin). Ale na to jsem raději nespoléhala.

V přípravcích, které jsou dostupné v lékárnách, většinou najdeme přibalené i tzv. „všiváčky“. Ovšem pokud chcete pro každé dítě jiný, musíte si pro něj zajít do drogerie. Tam bývá dostupný i kolem deseti korun, zatímco v lékárně (spolu s přípravkem na hubení, za něj dáte i čtyři stovky).

Od známých jsem věděla, že jim „zaručeně“ zabraly přípravky pro psy. Ale ty bych se přece jen bála dát malým dětem na hlavu. Mohou obsahovat různé chemikálie, které nemusí snést jemná dětská hlavička. „Levným“ řešením také je „babský recept“, kdy do 2 dl kuchyňského oleje přilijeme trochu alpy nebo tea tree, namažeme po celé délce vlasů, přikryjeme igelitem a necháme hodinu působit. Vši se tam zaručeně udusí. Hnidy je pak ale stejně třeba mechanicky dostat ven. Řada lidí si na ně pořídila „žehličku na vlasy“. Ta je spálí. Máte-li kluky, nejsnazší řešení je oholit. Veš se neudrží ve vlasech, které jsou kratší než tři milimetry.

Ale máte-li holčičky, musíte se obrnit trpělivostí. Pokud ten režim mytí a vyčesávání ponecháte cca čtrnáct dní, tak budete pravděpodobně za vodou. Koneckonců lékárníci doporučují při výskytu vší v okolí tyto šampony (většinou s obsahem tea tree, šalvěje, ořešáku, máty apod.) používat dvakrát týdně jako prevenci. Podle našich zkušeností ale ani „klinicky testovaná“ prevence nezabrala. Takže tady už pomůžou jen „pevné nervy“ a dostatek trpělivosti s každodenním kontrolováním (abychom dovysbírali zbytky hnid, případně abychom první vši podchytili včas).

A co je na tom všem nejhorší? Ani ne tak hromady prádla, které musíte denně vyprat a vyžehlit (a tím si o pár hodin prodloužit den), ani ne tak dětský brek, že už je to nebaví a nechtějí sedět, mravenčí práce, nebo nejistota, kdy to všechno skončí, ale spíš izolace. Nemůžete mezi děti. Pokud jste soudní, nepůjdete ani do mhd (jednak mohou přeskočit na další lidi, jednak se může hnida zachytit na látkovém potahu sedadla), a vůbec nejhorší je, že si nemůžete večer lehnout k dětem do postele a číst tak s nimi pohádky, a při mazlení musíte být velmi opatrní. A to si člověk takové mazlení moc neužije. Přesto to má celé několik malých výhod. Jednak vás to zocelí (alespoň doufám), jednak nemusíte ráno vstávat (školka, škola, a často i zaměstnání je passé), a ještě se díky používání speciálních šamponů zbavíte lup.

Každopádně pokud vás vši ještě nepotkaly, tak minimálně do konce školní docházky vašich ratolestí to může nastat. Přeji pevné nervy!