Mýty a nesprávné praktiky

Mýty a nesprávné praktiky se udržují tam, kde selhává komunikace. Nad novými trendy v kojenecké výživě se zamýšlíme v rozhovoru s dětským lékařem Tomášem Karhanem

Co říkáte trendům v kojenecké výživě, o kterých se zmiňuje článek a rozhovor s dr. Imke Reese? 

Upřímně se přiznám, že se mi informace z článku jeví obecně v mnohém průlomové. Na druhou stranu mne samotného zase tolik nepřekvapují. Už dávno jsem si všiml, že například romští kojenečkové, kteří často dosti natěsno stolují se staršími sourozenci, mohou občas neřízeně přijít k leckteré potravině docela brzy. Přesto fungují spíše bez chronických střevních nemocí, jimiž trpí většinová populace.

Našel jste něco, s čím nesouhlasíte? 

Osobně bych nedoporučil užívání řepkového oleje do kojenecké stravy. Za mnohem vhodnější považuji panenský olej olivový. Též bych vůbec nespoléhal na bohatou nabídku hotových výrobků kojenecké stravy v lékárnách a drogériích. Kdykoliv můžeme, dávejme přednost přípravě čerstvého pokrmu, zvláště jde-li o stravu pro kojence. Výjimku představuje samozřejmě cestování například v čase dovolené. Jinak mysleme na to, že jídlo připravené s láskou a bez konzervantů je něčím víc než jen potravinou.

Nové německé trendy nejspíš mnoho našich pediatrů i rodičů překvapí. Jak si vysvětlujete, že se o podobných změnách v kojenecké stravě u nás zatím nemluví? 

Každá novinka, která v bohaté a kulturní zemi, jakou je Německo, projde výzkumným ústavem v oblasti výživy, bývá v jiných zemích přijímána s logickým časovým zpožděním. Nepochybuji, že naši kliničtí specialisté sledují odborné trendy velmi pozorně. A potvrdí-li je i běžná praxe, nic jistě nebude bránit, abychom nezůstali pozadu. Možná je váš článek první vlaštovkou, k níž brzy přibudou další, a stravování nejmenších dětí se v něčem změní.

Co považujete za největší prohřešky proti optimální výživě kojenců, na které mohou rodiče v podobě nařízení či doporučení dnes narazit dokonce i v pediatrických ordinacích? 

Máte na mysli pediatry tzv. ze staré školy, kteří mívají problém s novými trendy. Doufám, že sám mezi takové nepatřím. Zkušenost a pečlivost českých pediatrů je příslovečná, s přijímáním novinek mívají ovšem někdy problém. Vím o tom své z dob, kdy jsem se jako jeden z mála pediatrů přihlásil k homeopatii. Dnes už je ale i situace s homeopatií mezi pediatry úplně jiná. Co se kojenecké stravy týká, ta se řídí metodickými doporučeními odborníků na kojeneckou gastroenterologii a výživu. Prohřešky jsou prakticky vyloučeny, systém funguje spolehlivě dlouhou řadu let, a tak či onak se vyvíjí. Vezměme třeba ono velké rozšíření nabídky hotové kojenecké výživy s nástupem tržního hospodářství. Na druhou stranu – kuřecí maso už dávno není dokonalé, není-li zrovna z ekologického chovu. Také už dnes sociální pracovnice nechtějí odebírat (!) děti, které nemají maso v jídelníčku, rodičům vegetariánům jako tomu bývalo dříve.

Co se ale vegetariánství týká, u dětí ho, pokud vím, většina českých pediatrů stále ještě hodnotí jako škodlivé…

Protože o vegetariánství kolují v naší masomilné a masožravé zemi vůbec různé mýty. Jedním z nich je, že bez masa se nedá žít. Ono ale záleží na tom, jak kdo k vegetariánství přistupuje. Pokud rodina dítěti zajistí kvalitní vyváženou laktovegetariánskou stravu s dostatkem obilovin, ovoce, zeleniny, luštěnin a přiměřeného množství mléčných výrobků, nemám ani jako pediatr výhrady. U našich dětských pacientů pravidelně sledujeme jejich vývoj a neshledali jsme u vegetariánských dětí žádné úbytky ani v růstu, ani v laboratorních parametrech jako je např. obsah železa v krvi. V celkovém kontextu se vyvážená vegetariánská výživa jeví jako přirozená, bez excesů fastfoodových rychlostravoven či zlozvyků staročeské kuchyně. Kromě toho, co se kojenců týká, v prvém půl roce se přece v jejich jídelníčku maso ani neobjevuje. Takže bych to nechal na zvyklostech té které rodiny. S nadsázkou říkávám, že nekojené dítě může v podstatě od počátku 7. měsíce i vepřo-knedlo-zelo jako haši či nasekané na drobné kousky. Doktorka Reese jde jen ještě dál a začíná o něco dříve.

Jaké mýty nebo nesprávné postoje ke stravování dětí na straně rodičů Vás jako pediatra nejvíc trápí? 

Musím říci, že rodiče konkrétně v naší ordinaci jsou v drtivé většině prima. O všem potřebném diskutujeme a lze se s nimi dobře domlouvat. Problém vnímám – ojediněle – např. u maminek v šestinedělí, které nedokáží zpracovat informaci, že když mají málo mateřského mléka, dítě strádá. Nepřesvědčí je pak ani malé či nulové váhové přírůstky. Je to někdy překvapivě těžké domlouvání, za žádnou cenu nechtějí přikrmovat. Někdy se i stane, že maminka je schopna, jen aby dokrmovat nemusela, změnit lékaře, a to i přesto, že byly všechny možnosti pro zlepšení kojení – s výjimkou dokrmování sušeným mlékem – vyčerpány. Má zkrátka svůj hotový názor a nepřipustí si riziko, kterému dítě vystavuje. Takže pokud mne něco trochu trápí, jsou to – naštěstí vzácné – extrémní postoje na straně rodičů. Mýty a nesprávné praktiky se udržují tam, kde selhává komunikace.

Co Vy osobně považujete za nejdůležitější prevenci alergií? 

To není lehká otázka. Jako klasický homeopat se jí ale nebojím, protože v homeopatii spatřuji vydatného pomocníka, který s alergiemi opravdu pomáhá. Hygienická hypotéza vzniku alergií říká, že extrémně velká čistotnost může k rozvoji alergií přispívat. Není to potvrzený zákon, jen hypotéza. Zároveň víme, že přílišná úzkostnost a totální sterilita všeho druhu není běžnou komunikací v přírodě. Mělo by nám jít o zdravý, přirozený způsob žití s omezením stresů všeho druhu. Kdo z nás to ale tak zvládá? Ke stresu přichází ještě zátěž genetická a všechny tlaky zevního prostředí, jako špatná kvalita vzduchu, kvalita potravin s konzervanty, kvalita mezilidských vztahů. Ztráta jistot rodiny, víry. Na konci takovýchto stavů může být to, čemu říkáme alergie. Ve skutečnosti jde jen o to, že lidský organizmus se prostě odmítá takovým podmínkám přizpůsobit. Alergie jsou výrazem odporu.

Předchozí článek doporučuje jako inspirativní odkazy k správnému stravování webové stránky Výzkumného ústavu pro dětskou výživu v Dortmundu nebo Německého svazu pro alergii a astma. Doporučil byste obdobné české zdroje? 

Nevím o tom, že by podobné stránky pro rodiče existovaly při českých vědeckých institucích, např. při SZÚ – Státním zdravotním ústavu. Častější jsou firemní výživářské weby, ty bych však rozhodně nedoporučoval.

Co dělat, když se rodiče s pediatrem na něčem nedohodnou? 

V krajním případě je samozřejmě možno rozloučit se a najít si jiného lékaře. Zdaleka ne vždy se tím ovšem problém vyřeší. Dojít k jednotnému pohledu na věci není vždy snadné, zvláště když řada rodičů je dnes silně ovlivněna právě internetem. Jenže tam píše i řada lidí, kteří jen mají vnitřní potřebu realizovat se a dělají to s velkou přesvědčivostí, nicméně bez odborného zázemí. A někteří čtenáři pak nerozliší kvalitu a zdroj informací. Mají pocit, že co je psáno, to je dáno, takže za námi přicházejí s postojem: my víme, jak je to správně, psali to na webu, vy máte staré informace. Názor stojí proti názoru, a záleží na rodičích, zda ten můj nakonec budou respektovat. Za lékaře bych rád řekl, že jednáme podle svého nejlepšího svědomí a uplatňujeme mnohaleté odborné zkušenosti. Měli bychom se za všech okolností snažit vystupovat korektně, ale také profesionálně jednoznačně. Není možné garantovat léčbu a zároveň vyhovět každému rozmaru.