Když vychladne ložnice

Na začátku jste si možná mysleli, že máte tak velkou lásku, že vám vydrží napořád. Nic vás nerozdělí! Jenomže po nějaké době přichází rozčarování. Vášeň opadla a vy najednou zjišťujete, že vaše komunikace se smrskla spíš na provozní záležitosti. Manželský intimní život jakoby ztratil „šťávu“. Nebo dokonce úplně zmizel. Jak se to mohlo stát?

S největší pravděpodobností se to nestalo naráz. Většinou je to dlouhodobý proces. Bohužel – ve víru každodenních povinností – si toho často všimneme, až když „jde do tuhého“.
„Jsem patnáct let ženatý, máme tři děti. Všechno se jeví jako v pořádku, až na náš milostný život. Je ho stále méně. Je mi to líto, protože manželku miluju,“ říká pan Jaroslav, který si neví rady, jak „to“ spravit.
Paní Iva zase vypráví, že jejich intimní život vzal „za své“, když se manžel odstěhoval z ložnice, protože chrápe, a její slabé spaní to příliš rušilo.
„Už to není jako dřív,“ krčí rameny některé dlouholeté manželské páry. Nevědí, že by mohlo. A dokonce by to mohlo být ještě lepší než dřív. Ale jak na to a kde se stala chyba?
Podle amerického psychologa a párového terapeuta Barryho McCartyho postupně během života ztrácí chuť na sex okolo 16 % mužů a 35 % žen. Ovšem tři čtvrtiny dotazovaných mužů to považují jako velký problém, zatímco z žen to považuje za problém jen polovina.
„Máme se rádi, manžel je pro mě důležitý. Patříme k sobě, vím, že to je vztah na celý život. Jiného ani nechci,“ přiznává paní Klára. Jenže… když má dojít na milování, nejradši by šla spát. Cítí obrovskou únavu a nechuť. „Nejradši bych, kdyby to šlo bez toho,“ krčí rameny deset let po svatbě dvojnásobná maminka. „Potíž je, že manžel mě chce a vyčítá mi, když já nechci sex. Když se jednou za čas donutím, nemám tak strašné pocity selhání,“ svěřuje se Klára.
Jednou z mylných představ naší společnosti je, že s postupem let z manželství sex vymizí. Možná vám přijde představa staříka a stařenky, dovádějící v posteli (anebo jinde) legrační, ale vlastně je to ideál. Partnerský kouč Američan Christian Thiel říká, že pro páry, které si jsou opravdu blízké, je prožitek fyzického kontaktu s postupujícími lety stále intenzivnější. Také podle průzkumu mezi dvěma tisícovkami britských žen vyšlo najevo, že čím měly delší vztah s partnerem a čím lépe ho znaly, tím byl jejich sexuální život uspokojivější.
Počátky u dětí?
Začátek počátečního odcizení může nastat okolo příchodu dětí. Tělo ženy nejen že není fyziologicky nastavené na další „reprodukční akt“, ale také je unavené. A má jiný „program“. Pokud žena – matka – příliš ulpí na dítěti – a není divu, vždyť bylo celých devět měsíců součást jí samé a ještě dost dlouho na ní bude naprosto závislé – manželství to neprospěje. I když dítě potřebuje víc času a energie ženy, stále by podle odborníků a manželských poradců měla klást na první místo manžela. Dítě je přece jejich společné. Navíc jednoho dne opustí rodný dům a zůstanou zas jen oni dva.
Malé sebevědomí
Velkým nepřítelem intimního života, jak potvrzuje řada žen, je malé (nebo nízké) sebevědomí. Přestože jste spolu roky nebo i desítky let, a manžel vás pravděpodobně zná „zpaměti“, stejně se ostýcháte, když se vám tam či onde objeví špíček nebo špek. Podle průzkumů necelé polovině žen brání v plném prožívání sexuální intimity pocit nedokonalého vlastního těla. Ovšem tytéž průzkumy ukazují, že manželé toto velmi často neřeší, anebo rozhodně méně než ženy samotné. Často tedy stačí překonat ostych, „zavřít oči“ – a říct si – „manžel mě má rád i s tím bříškem“.
Únava a stres
Nároky na dnešní ženy jsou obrovské. Mnohé navíc – aby si nepřipadaly divné a nebyly nahlíženy od okolí skrz prsty, nastupují velmi brzo po dětech do práce. Vedle tradiční role matky – pečovatelky, tak na sebe berou i roli „nositelky příjmů“ či „spoluživitelky“. Jako by se chtěly vyrovnat mužům. Ovšem pokud v sobě přijmou tuto „mužskou výkonnost“, tak v sobě mohou potlačovat „ženskost“. To nejen že muž nepotřebuje, ale také se může – podvědomě touto partnerčinou mužskou stránkou cítit ohroženě. Mnohdy přitom stačí, aby žena dělala „méně“, aby eliminovala stres, a hned se bude cítit uvolněněji. Únava a stres, jako by potlačily to ženské v nás. Napadlo vás někdy, že o dovolené, nebo když jsou děti u babičky, když si spolu někam vyjdete nebo vyjedete, hned vám stoupne chuť na společné milování, oproti pracovnímu dnu či týdnu, kdy večer padnete ubitá každodenními povinnostmi, korunovanými dětskými šarvátkami, vzdory, vzteky, nemocemi či špatnými známkami?
Aby nebyl zklamaný
„Dlouhé roky jsem trpěla výčitkami, pocity viny, hledáním, jak to v naší ložnici spravit. Příliš jsem se zabývala tím, co mi kdy vytkl, čím se mě dotkl, co se mu zase nelíbí – byť to nemyslel ve zlém. Vlastně když jsem slyšela chrastit klíč v zámku, ani jsem necítila radost, že je doma,“ krčí rameny paní Klára. „Po mnoha probdělých nocích a přečtených různých knihách o vztazích jsem si uvědomila, že jsem se příliš snažila dělat všechno nejlépe. Na sílu jsem se tlačila do intimity, ale myslela jsem příliš na to, jak se při tom cítím. A bála jsem se, aby nebyl manžel zklamaný. Třeba proto, že toho našeho sexu je dost málo. Pak mi došlo, že bych se neměla tolik soustředit na své pocity (které často nemusejí odpovídat realitě), a místo toho se zaměřit na pocity manžela a na to, jako ho udělat šťastným. A ledy se začaly hýbat,“ vysvětluje Klára a dodává, že když je manžel šťastný, tak se ve výsledku chová k ženě úplně jinak, než když ona s ním je „jen z pocitu povinnosti“. A po letech manželství pochopila, co to znamená, že manželství a sexualita je dar. „Když v první řadě dávám, tak mnohem víc dostanu. Ale to musí člověk nejdřív zažít, aby to mohl pochopit,“ dodává.
Manželští terapeuti se většinou shodují, že sexualita je důležitá forma komunikace, navazující na vše, co si manželé sdělují slovy i skutky. Zvláště u žen je však ve velké míře podmíněna pocitem pocitu sounáležitosti, vzájemné podpory a něhy.
Christian Thiel v této souvislosti podotýká, že pokud to jinde v životě neklape, nejspíš nebude klapat ani společná sexualita. Ochabující sexualita tak ukazuje, že ochabují i vzájemné city. Důležité tedy je, zaměřit se nejprve na vzájemné city. Na to poukazuje také psycholožka Hana Imlaufová, která se svým manželem připravuje páry na manželství.
„Vztah se musí vyvíjet ve třech rovinách: fyzické, duševní a duchovní. Pokud jednu z nich zanedbáme, budou pokulhávat ty ostatní,“ konstatuje. Nejčastější důvod, proč se vytrácí manželský sex, je podle ní ten, že lidé přestanou cítit blízkost v ostatních rovinách. Přestanou se zajímat o svět toho druhého, přestanou cítit sounáležitost a to, že jsou na jedné lodi. Postupně se začne vytrácet i takzvaná nekoitální blízkost, tedy objetí, namasírování zad, nebo třeba to, že se vezmou za ruce. „A jakmile se vytratí tato řeč těla v páru, pak postupně zmizí i sexuální komunikace,“ říká psycholožka a varuje, že pokud člověku začne chybět blízkost a pochopení, bude v této oblasti vyprahlý. Pak rád zareaguje na někoho, kdo mu tuto blízkost nabídne. Varuje ovšem, aby se manželé snažili situaci „zachránit“ tím, že spolu budou intimně žít z pocitu „musu“. „Dochází k situacím, kdy si ti dva už vůbec nerozumí, nekomunikují spolu a sex je jejich jediným způsobem komunikace. Ovšem taková komunikace je nepravdivá,“ varuje psycholožka. Pokud tedy žena například nemá chuť na sex, nemá k manželovi vztah, ale je mu k dispozici v ložnici, způsobuje to ještě větší rozklad vztahu. „Žena postupně začne opovrhovat sama sebou a i svým mužem,“ říká Hana Imlaufová.
Pomoct může, když se v myšlenkách vrátíme do doby, kdy to mezi námi jiskřilo. Uvědomíme si, co nás na něm nejvíc přitahovalo, proč jsme s ním. Když si vyhradíme čas na společné povídání, procházku, nebo třeba jen „bytí ve dvou“. Když se zaměříme na to dobré v partnerovi, dokážeme mu poděkovat – nebo se taky omluvit. Když nemyslíme tolik na své pocity, ale na to, jak se cítí druhý a na to, čím žije. A když přijmeme naši nedokonalost.
Dobrá zpráva je, že pokud páry překlenou „krizi středního věku“, nucené pauzy po porodech, pocit zemětřesení, když děti opustí rodné hnízdo, nakonec dosáhnou opět společné rovnováhy a klidu. Za ta desetiletí se znají už dost dobře a nakonec jsou vlastně rádi, že jsou spolu. I když už těch sil a energie v ložnici ubylo.