Když mluvení nejde tak, jak by mělo

Budova bývalé mateřské školy uprostřed pražského sídliště Bohnice: na první pohled „školka“ jako každá jiná. Ovšem uvnitř skrývá překvapení. První třídy základní školy logopedické, třídy mateřské školy a internát pro děti z Církevní základní a mateřské školy logopedické Don Bosco.

Šestnáct postýlek pro kluky i holky v několika místnostech. Úhledně uklizených, pečlivě ustlaných, všude naprostý pořádek. Internátem mě provází logopedka Kateřina Denemarková a vychovatelka Alena Kulhavá. Všude je klid. Jen ze spodního patra je slyšet skupinka školkových dětí, které se chystají ven. Ty starší školní se učí v jiné budově, o pár set metrů dál. Logopedka s vychovatelkou řeší „provozní“ věci – kdo z „internátních“ dětí onemocněl, komu chybí teplé oblečení, jestli byla klidná noc, nebo například jak děti spolupracovaly při ranním úklidu. Popravdě řečeno, nedovedu si představit, jaká honička to musí ráno být, když je potřeba všechny děti dostat z postelí a připravit k nástupu do školní nebo školkové třídy.

Od pondělka do pátku tu tráví čas děti z různých koutů republiky: školáci od první do deváté třídy, ale i předškoláci. A protože je to škola logopedická, věnují se jim zde učitelé a vychovatelé nejen během vyučování, ale také odpoledne, při dělání úkolů, anebo formou hry ve volném čase.

„Jsme škola logopedická, takže tu jsou děti se všemi typy řečových poruch,“ vysvětluje Kateřina Denemarková. „Nejznámější pro veřejnost je dyslalie, neboli patlavost, ale takových dětí je tu málo. Ty totiž většinou docházejí s rodiči ambulantně do poraden a nepotřebují intenzivní logopedickou péči, jakou nabízíme u nás,“ objasňuje logopedka. Nejvíc zdejších dětí má vývojovou dysfázii, kdy je problém nejen v řečové oblasti, ale i v motorických schopnostech: koordinaci pohybu, rytmizaci, mají potíže se zrakovým i sluchovým vnímáním a buď špatně rozumí, nechápou význam slov, nebo se nedokážou vyjádřit slovy, případně obojí. Takové děti v některých případech ani na první „poslech“ nemluví špatně, nezdá se, že by měly problém s výslovností hlásek, a i kdyby měly, stejně je třeba podle Kateřiny Denemarkové v první řadě tyto děti naučit chápat význam slov a rozvíjet slovní zásobu. Další skupina dětí, které školu navštěvují, jsou děti koktavé, pro které původně škola vznikla. „Jsou tu ale také autistické děti s Aspergerovým syndromem. „Říkáme jim chytří autisté. Jsou schopni vzdělávat se i v běžné základní škole, ale problém mají se socializací, špatně zvládají organizační věci,“ popisuje Kateřina Denemarková a dodává, že pro tyto děti mají v každé třídě asistenta pedagoga, což je velkou výhodou a usnadnění práce.

Do školy jsou děti přijímány na základě doporučení pedagogicko-psychologické poradny nebo speciálně-pedagogického centra, a jak potvrzují učitelky i logopedky, stává se, že se řečový problém u dítěte podaří „napravit“ ještě před ukončením školní docházky během kratší doby a dítě tak může přestoupit zpět na běžnou základní školu.

„O naši školu je opravdu velký zájem, nestíháme vyhovět ani žádostem do mateřské ani do základní školy, natož o internát,“ krčí rameny Kateřina Denemarková. Dojíždějí sem děti z různých koutů republiky, ale i ty pražské. Důvodem může být i skutečnost, že je škola rodinná, má malý počet žáků ve třídě a vysoký počet asistentů pedagoga.

Ať už jde o jakýkoli druh narušení komunikačních schopností, který nedovoluje dětem mluvit tak, jak by měly, vždy je potřeba každodenní práce a píle. „Každé dítě je jiné, každé má svůj individuální plán, a podle něj probíhá i odpolední příprava,“ vysvětluje vychovatelka Alena Kulhavá. Přitakává, že takové intenzivní logopedické péče by se dětem doma nejspíš nedostalo. Kolikrát stačí, že přijedou domů po prázdninách, a nedávají si pozor na výslovnost,“ krčí rameny vychovatelka.

Velkým pomocníkem dětem i učitelkám je zahrada, která vznikla před třemi lety při internátu jako „První logopedická zahrada v Čechách“. Kateřina Denemarková zdůrazňuje, jak moc je důležitý pohyb pro správný rozvoj řeči – a dnešní děti mají tendenci spíš vysedávat u počítače nebo televize než běhat venku, hrát si s míčem a skákat přes švihadlo. Na logopedické zahradě vedle skákání, jezdění na kolech, koloběžkách či bruslích, šplhání a klouzání, si děti mohou procvičovat i jemnou motoriku, dech, artikulaci, trénují koordinaci mluvidel a pohybu. S pomocí speciálního „logodomku“ mohou různými foukadly, hýbátky a udělátky trénovat veškeré logopedické dovednosti, které je třeba procvičit. A protože má zahrada velký úspěch nejen mezi dětmi, začaly se podobné herní prvky objevovat i na dalších místech v republice.

Ať už je ale vada řeči jakákoliv, v řadě případů se dá upravit, anebo minimálně eliminovat a tak pomoci dítěti k normálnímu spokojenému – a samostatnému – životu. „Bohužel tísníme se v nevyhovujících podmínkách, jsme rozdrobeni na několika místech v Bohnicích. Kdyby se podařilo najít vhodné prostory pro nás, mohli bychom pomoci i dalším dětem, které by to potřebovaly,“ uzavírá logopedka.