Máte doma čerstvě narozené miminko a možná jste trochu nejisti, jak vůbec miminko zvedat, jak koupat, polohovat ano či ne, případně jak je podpořit v jeho pohybovém vývoji. Napadlo vás ale, že byste již v šestinedělí navštívili fyzioterapeuta? Proč to může být užitečné, vysvětlí v našem rozhovoru Iva Bílková, vedoucí fyzioterapeutka pražské FYZIOkliniky.
Co považujete za nejdůležitější při manipulaci s miminkem v prvním období, kdy si dítě přineseme z porodnice? Čerstvé maminky, které nemají po ruce pomoc někoho zkušenějšího, možná jsou někdy nejisté…
Důležité jsou jemné doteky, hlazení, vyvarovat se zbrklým, trhavým pohybům, které miminko lekají. Pro děti do tří měsíců je v poloze na zádech typická asymetrická poloha – obličej, bříško i pánev rotované na jednu stranu. I v bdělé poloze bude schoulenému novorozenci lépe na boku než na zádech nebo na bříšku. Jako hru a zdravé cvičení pro uvolnění svalového napětí ho můžeme masírovat (např. krouživými pohyby malým masážním míčkem) a stimulovat k otáčení také na druhou, méně preferovanou stranu.
Co se týče pohybového vývoje, odborníci se v mnohém stále neshodují. Zatímco dříve bylo běžné děti posazovat a ukládat ke spánku na bříško, dnes už jsou doporučení jiná. Já jsem zastáncem názoru novorozence nepokládat na bříško „hrát si“ až do tří měsíců věku. A využívat tuto polohu pouze minimálně pro potřeby mytí, oblékání, přebalování. Hlavička novorozence totiž představuje cca polovinu jeho váhy a v poloze na bříšku, když je dítě motivované koukat na rodiče nebo hračku, se ji snaží zvedat proti gravitaci stůj co stůj. Koordinace svalů vpředu na krku, vzadu na zádech a na bříšku však ještě nefunguje tak bezchybně jako u tříměsíčního kojence a malé miminko se snaží zaklánět hlavu především taháním zádovými svaly. Tento špatný stereotyp pohybu se pak může promítat až do dospělosti – v nejlepším případě „jen“ jako bolest zad.
Dá se mluvit u novorozence o temperamentu – jsou dle vašich zkušeností miminka pohybově různě „zdatná“? Jsou mezi nimi odlišnosti? Anebo mají naprosto identickou „startovací čáru“?
Zní to jako klišé, ale každé miminko JE jiné. Pro fyzioterapeuta není tak důležité, kdy začalo dělat ten a ten pohyb, ale jakým způsobem. Tabulkové předpoklady je dobré sledovat, vědět, že existuje určitý hraniční věk například pro otáčení, plazení se, ale nepanikařit, když se dítě odchyluje od „normálu“. Nejdůležitější je dopřát miminku čas na vlastní vývoj a netlačit ho do něčeho, na co ještě není připravené, protože sousedovic Pepík už to umí. Svalově-kostěný aparát dítěte dozrává pomalu a postupně a teprve, až když miminko zvládá dovednost samo, tak je i aparát natolik silný, aby jeho váhu unesl. Předčasně posazované nebo za obě ruce voděné děti si tuto přehnanou snahu urychlit jejich vývoj nesou po zbytek života v poškozených vazech a stavbě kostí.
Jak zjistí rodič, že v psychomotorickém vývoji dítěte není něco v pořádku?
Rodiče jsou nejlepšími pozorovateli dítěte, a pokud se jim něco nezdá, měli by své podezření konzultovat s fyzioterapeutem. Sledujte, jak miminko pohyby provádí, zda nedochází k asymetrii, která přetěžuje jen určité svalové skupiny. Už v šestinedělí lze sledovat případné odchylky v hybnosti miminka a pokud se počínající drobné nedostatky zachytí do tří měsíců, snadno se odbourají.
Dlaně má novorozenec většinu času zaťaté, ne však křečovitě, měl by být schopen sám na chvíli pěst uvolnit. Dále se testují pohyby řízené reflexy. Ty by se měly na končetinách projevovat stejně intenzivně. Pokud se reakce levé a pravé ruky či nohy liší, může se jednat o neurologický problém.
Mezi 4. a 8. týdnem by mělo dítě umět navázat oční kontakt s pečující osobou, která se mu přiblíží. Zrakový kontakt znamená, že je dítě mentálně zdravé, má potřebu někoho či něco sledovat, pozorovat, což v pozdějším věku přeroste v touhu dosáhnout na hračku, na kterou vidí, a pohrát si s ní. Tato motivace je hnacím motorem pohybového rozvoje dítěte.
Víme, že motorický a psychický vývoj dítěte je úzce provázán…
Jednotlivé části CNS dozrávají postupně a lze říci, že motorika dozrává od míchy (v páteři) směrem k mozkové kúře (v lebce). Novorozenec v období prvního měsíce prakticky pouze leží a jeho pohyby jsou závislé na míšních reflexech, vegetativním nervovém systému (řídí např. činnost trávicího systému) a popřípadě řízení z prodloužené míchy (zajišťuje např. dýchání a srdeční činnost).
Zhruba od 2. měsíce věku, v závislosti na dozrávání CNS, dítě začíná zvedat hlavičku, aby rozšířilo své zorné pole. Vleže na zádech, díky motivaci dosáhnout na hračku, se otáčí atd. V principu lze tedy říci, že bez vlastní motivace (touha dítěte něčeho dosáhnout) by zákonitě nebyl postup ve vývoji pohybu. Odtud je tedy odvozen medicínský termín „psychomotorický vývoj“.
Záchyt některých vývojových problémů je jistě v kompetenci pediatrů. Mělo by se chodit s miminkem preventivně k fyzioterapeutovi?
Čím dřív se odhalí riziko ohrožení v psychomotorickém vývoji a zahájí se účinná terapie a rehabilitace, tím líp pro budoucí vyzrálost a zdravý pohybový aparát dítěte. Proto doporučuji preventivní návštěvu fyzioterapeuta s miminkem už v šestinedělí. Odborník odhalí možné pohybové odchylky v zárodku a poradí rodičům, jak s miminkem správně manipulovat
Fyzioterapeut a neurolog mají velmi detailní oko i na malé odchylky v psychomotorickém vývoji. Pediatr zná samozřejmě vývoj též, ale ze zkušenosti vím, že pediatři nejsou v doporučení terapie tak důslední, jemné odchylky někteří pediatři nepovažují za tak vážné jako fyzioterapeut. Ono je to přirozené. Pediatři jsou perfektně cvičení v diagnostice interních onemocnění, zatímco fyzioterapeut se živí odchylkami pohybového aparátu.
Říká se, že by se miminko nemělo neúměrně podněcovat v jeho motorickém vývoji (např. neposazovat, když na to ještě není zralé apod.) Jaká je zdravá míra podněcování vývoje? Existují nějaké maličkosti, kterými se dá miminku „ukázat“ jak se nějaký pohyb dělá, bez toho, aby to byl neúměrný zásah do jeho vývoje?
Existuje řada vhodných pomůcek pro stimulaci správného vývoje miminek a někdy stačí i srolovaná deka. Jak jsem zmínila, nejsem zastáncem brzkého „pasení koníčků“, ale můžeme s miminkem cvičit jinak. Výbornou pomůckou je například trochu upuštěný overball. Na něj můžeme i malé miminko opřít hrudníčkem, takže je v poloze „na bříšku“ a jeho hlavička není tolik zatížená gravitací, v této poloze s těžištěm na pánvi můžeme miminko jemně posouvat na ručičky (nesmí zaklánět hlavičku) a zpět na pánev.
Vřele také doporučuji cvičení s miminky i jen preventivně. Mám velmi ráda Vojtovu metodu – symetrická cvičení na správnou koordinaci pravé a levé strany například při plazení. Výborné pro posílení svalů a mezi maminkami oblíbené je plavání s kojenci. Vhodné je také hravé cvičení s miminky ve stylu fitness, kdy si rodič pokládá při cvičení dítě na sebe a různě s ním pohupuje.
Děkujeme za rozhovor.
(O některých mýtech, které přetrvávají v souvislosti s psychomotorickým vývojem miminek, se můžete dozvědět na našich stránkách příští týden.)
Kontakt:
FYZIOklinika s.r.o.
Machkova ul. 1642/2
Praha 4, Jižní Město – Chodov
Mobilní telefon: +420 606 404 804
www.fyzioklinika.cz