Je spánek pro všechny?

Spánek dětí je hodně diskutovaný. Co když dítě odmítá spát? Ale můžeme si položit také otázku, a to především na situaci doma: Kdo vlastně potřebuje „šlofíka“ po obědě?

Zde je příklad: Krátce po svých druhých narozeninách se Ondra rozhodl změnit svůj život. Čas po obědě chce náležitě využít – bude si hrát, malovat, běhat, řádit – cokoliv, ale rozhodně nebude spát. Mamince dal své rozhodnutí najevo tak, že poté, co ho uložila, prostě neusnul. Zapínal a vypínal svou lampičku, která je u postele, stavěl si z hraček, polštářů a peřiny pyramidu, na kterou vylezl. A podle tohoto scénáře to šlo mnoho dní za sebou. Ondrovi se prostě nechce jen tak ležet.

Potřeba spánku malých dětí

To vše maminku značně znejistilo. Samozřejmě ví, že jednou nastane ten čas, kdy už dítě v poledne nepotřebuje spát. Ale proč už teď? Není to brzy ve dvou letech? Vydrží dvouleté dítě být vzhůru celý den?

Ano, vydrží. Navzdory tomu, že někteří dvouletí spánek po obědě ještě potřebují. Různé studie prokázaly, že ve dvou letech spí děti přibližně třináct hodin denně, z toho přibližně dvě hodiny přes poledne. Ve třech letech je to dvanáct hodin a polední spánek z toho tvoří asi hodinu a půl. Ve čtyřech letech už je to jedenáct a půl hodiny a dětí spí především v noci.

To však ale nevypovídá nic o tom, jak je na tom konkrétně Ondra. Malé děti se děti co se potřeby spánku týká velice liší. Některé potřebují spát přes poledne až do školní docházky, jiné se bez zdřímnutí přes den obejdou již od dvou let. K těm, jejichž potřeba spánku je malá, patří i děti, které sice přes poledne usnou, ale jsou pak celé odpoledne značně rozmrzelé, přecitlivělé, hned se rozpláčou a večer špatně usínají. V takovém případě stojí za to polední spánek zkrátit nebo zrušit úplně. Když je dítě odpoledne ještě mrzutější, můžete se po několika dnech ke spánku přes poledne opět vrátit. Zpravidla se mu však nálada zlepší. V tomto případě se nenechte zmýlit občasným promnutím očí nebo mrzutostí. I tříleté dítě může mít zkrátka špatnou náladu nebo může mít útlum. Když není ve své kůži, nemusí to znamenat pokaždé nedostatek spánku.

Potřeba odpočinku dospělých

Obava, že dítě bude mít nedostatek spánku, je neopodstatněná. Právě v předškolním věku si děti už umí většinou říct o vše, co potřebují, nemluvě o tom, že v tomto věku ještě dobře funguje i jakási samoregulace – jejich organizmus dobře ví, co jim dělá dobře. Jiná otázka je, že když dítě po obědě nespí, dospělý nemá možnost si v té hodince dvou odpočinout, nebo si vyřídit některé věci, k nimž se s dítětem nedostane. Nestálo by přece jen za to, dítě k odpočinku trošku přinutit?

Ne! Jsou dokonce dobré důvody, proč není dobré na spánku trvat:

Stačí polední klid: S dětmi se dá celkem dobře vyjednávat: „Nemusíš spát, chci jen, aby sis trochu odpočinul.“ Maminka může v klidu žehlit a poslouchat svou oblíbenou hudbu, zatímco Ondra si staví věž nebo poslouchá pohádku.

Odbouráte stres: Když musíte každý den dítě, které není ani trochu unavené znovu a znovu obtížně přesvědčovat, že spánek je prima, stojí vás to spoustu sil. Pokud na tom přestanete trvat, uleví se vám.

Den se zkrátí: Když už dítě nespí přes den, večer bude dříve unavené a lépe bude usínat, protože nemá energie nazbyt. A to také není k zahození, že!?

Ondrova maminka to po týdnu vzdala. Ještě zkusila dát synka spát o dvě hodiny později, ale marně. Ondra si našel další nový rituál: každý den po obědě ukládá dva nejoblíbenější plyšáky do postýlky a když je přikryje, říká: „A hezky spinkat!“