Holčičky s nezvyklým apetitem

Za posledních dvacet let se podle Světové zdravotnické organizace ztrojnásobil podíl obézních dětí. Pravděpodobnost, že z dítěte s nadváhou nebo dokonce obezitou vyrostou i dospělí s kily navíc, je vysoká. Co si ale počít, když naše, doposud normálně se stravující holčička, začne být nebývale při chuti? A jak poznat, že už to není v pořádku?

Maruška byla o něco větší miminko. Na vině mohlo být i umělé mléko, které jí maminka dávala, protože o to své přišla už v porodnici. V batolecím věku z toho holčička vyrostla, ale s nástupem do školy už zase byla „o něco větší“ než její vrstevníci. Statistiky říkají, že v česku trpí nadváhou jen 5,5 % dětí do pěti let. Jenomže situace se zásadně mění s nástupem do školy. To už má nadváhu desetina školáků. „Vidím to na našich dětech. Maruščina sestra chodí do školky, kde mají děti poměrně dost pohybu, dostávají zdravé jídlo, a když jim nechutná, prostě mají smůlu. Ve škole si už děti mohou ledacos koupit v automatu, ve školní jídelně nabízejí různé dezerty – no a toho pohybu je také minimum,“ krčí rameny paní Jana s tím, že ven chodí děti s družinou, jen když je vysloveně hezky. „Pokud není, jediný pohyb, který děti mají, je cesta do školní jídelny a pak zpátky do družiny. A jestliže rodiče své potomky vyzvedávají autem, pak jediná šance, jak se protáhnout, je tělocvik jednu a půl hodiny týdně. A to je zoufale málo,“ krčí rameny Jana.

Pozor na školu 

Jakmile se k tomuto stylu přidá větší chuť na sladké, může nastat potíž. Řada maminek si stěžuje, že s nástupem do školy nemají tolik pod kontrolou stravování svých dětí. Snídat některé děti odmítají. I když dostanou zdravou svačinu z domova, tak se vždycky najde „kamarád či kamarádka“, která se podělí o různé sladkosti – no a automat se sušenkami to jistí. „Naše Markétka poslední dobou vyžadovala víc vody se šťávou do školy. Pak z ní vylezlo, že spolužačce ta naše šťáva moc chutná, a že její máma sirupy nikdy nekupuje. Takže většinou jí spolužačka všechno vypije a Markétka si musí načepovat vodu z kohoutku,“ krčí rameny maminka. Už méně úsměvné pro ni je, když si dcera po obědě koupí dva dezerty a podělí se s kamarádkou. Takže i když se doma snažíme sebevíc, s nástupem do školy mohou naše snahy o zdravé stravování dostát úhony. Ne každé dítě, když má možnost volby, totiž zvolí tu nejzdravější variantu. Co když se to ale začne odrážet na jeho hmotnosti? A jak citlivě s našimi holčičkami mluvit, abychom v nich nevypěstovaly nějaký mindrák, nebo dokonce poruchu příjmu potravy? Zatímco 28 % dívek školního věku se podle průzkumu Centra prevence, potýká s vyšší hmotností, než je vhodná pro jejich věk, na 43 % dívek do osmnácti let v jiném průzkumu přiznalo, že se setkalo s poruchou příjmu potravy. Také MUDr. Petr Tláskal ze Společnosti pro výživu konstatuje, že řešili případy, kdy holčička přešla z obezity do mentální anorexie, a přestože už její postava byla v normě, považovala se za „tlustou“.

Aby z nich nebyly anorektičky 

Paní Kamila vzpomíná, že ona sama měla v dětství potíže s nadváhou, později s anorexií, a teď sama řeší, jak u své prepubertální dcery najít tu správnou míru. „Naši nikdy neřešili, jestli jím zdravě, a co jím. Babička nám dala vždycky cokoliv, na co jsme měli chuť. Ve dvanácti jsem si uvědomila, že jsem tlustá, protože se mi spolužáci začali smát. Razantně jsem zhubla během tábora, kdy mi věčně hladový kamarád ochotně pomáhal sníst, co jsem nechtěla. A pak jsem pokračovala v hubnutí i doma. Přestala jsem menstruovat, padaly mi vlasy, lámaly se mi nehty,“ líčí Kamila. O to víc teď sama řeší, když její dcera má „hladové období“. „Nerada bych, aby se to u ní zvrtlo do poruch příjmu potravy, ale když mi hodinu po večeři řekne, že má strašný hlad, nejsem z toho klidná,“ poznamenává. Také lékaři varují, že právě tam, kde maminky neúměrně řeší svou váhu, nebo dokonce samy měly poruchu příjmu potravy, jsou děti víc ohrožené, než v jiných rodinách. „Rozhodně nedoporučuji strašit tloušťkou. Spíš nenápadně nabízet ovoce, zeleninu, oříšky, jogurty. A nemluvit o pohybu jako o něčem, co je proti tloušťce, ale pokud možno chodit pěšky do školy, ze školy, vybrat pro dítě pohybový kroužek a víc hlídat, co dítě jí. I když nenápadně, aby o tom nevědělo,“ usmívá se Kamila. Dobrým argumentem, proč nejíst sladké a nejíst mezi jídly, jsou podle ní také zkažené zuby, i když s tím se musí začít už v mladším věku. A nakonec chuť na sladké někdy vyřeší i obyčejná žvýkačka. „Já sama bohužel řeším každý den, jestli jsem toho náhodou nesnědla víc, a je to pro mě velmi náročné, abych tento mentální vzorec nepředala dceři. Nedokážu objektivně posoudit, jestli vypadá normálně, protože má trochu silnější konstituci, než její kamarádky. Ale velmi mi pomohlo doporučení výživové poradkyně, abych u dcery sledovala BMI,“ vysvětluje Kamila. To se měří ještě spolu s percentilovými grafy. Například na webu www.vyzivadeti.cz je kalkulačka, která po zadání věku, pohlaví, výšky a váhy vyhodnotí situaci. „Ke své úlevě jsem zjistila, že je dcera úplně v prostředku. Takže ani podváha, ani nadváha,“ vysvětluje.

Kachna, knedlík, zelí, a ještě nášup 

Jana vypráví, že v této době zažívá překvapení, co najednou její dcera všechno spořádá. Sladké, slané, kyselé. V neděli kachnu a tři knedlíky – budiž útěchou, že zelí snědla také kopec, a vzhledem k tomu, že se slavily narozeniny, snědla ještě porci harlekýna. Po dvou hodinách se hlásila o další, s tím, že má „strašný hlad“. „Začala jsem sledovat, co jí. Zjistila jsem, že některé dny toho sní celkem málo. Ve škole si třeba dá jen polévku (mohu sledovat na internetu, co si který den objednala) a pak to takhle „dohání“ o víkendu. Petr Tláskal ,podotýká, že je přirozené, když děti některé dny jedí méně, a jiné dny to doženou. I proto když se sleduje jídelníček dítěte, nelze ho určit podle jednoho dne, ale je potřeba sledovat minimálně týden. Důvodem, proč dítě začne víc jíst, mohou být ale také růstové skoky. Zvlášť v pubertě mladí lidé rostou rychleji, a zvyšují se nároky na energetický příjem. Takže to, že náš potomek víc jí, ještě nutně nemusí znamenat problém. Ke zjištění, zda naše dítě jí přiměřeně, mohou pomoci i doporučené příjmy živin, i když velmi záleží na pohybu, který děti mají. Je rozdíl, jestli přijede do školy autem, celý den tam sedí a dopoledne zas autem jede domů, kde se nají a sedne si k počítači nebo televizi – a mezi dítětem, které chodí do školy pěšky, několikrát týdně má kroužky – a i na ty dochází pěšky a o víkendu s rodiči jezdí na výlety nebo za sportem. Podle obecných doporučení by děti mezi čtyřmi a šesti lety měly sníst denně kolem 6000 kJ, do deseti let až k 9000 kJ. Pak se začnou měnit nároky u dívek a chlapců – dívky by měly sníst o něco méně než jejich stejně staří vrstevníci mužského pohlaví. I tak ale doporučený příjem živin u dívek mezi 11 a 14 lety činí okolo 9000 kJ. „Byla jsem překvapena, protože ty hodnoty, jsou opravdu vysoké. Naše děti toho sní určitě méně, a to mám pocit, že by pořád jenom jedly,“ směje se Markéta s tím, že její děti už snědí víc než ona.

Když už je to opravdu moc

Podle průzkumu Jak jedí české děti, který odborně garantovalo Poradenské centrum Výživa dětí, vyplynulo, že se našly ve třetí třídě děti, které snědly za den až 23 000 kJ (pro představu: to je například šest a půl tabulek čokolády, nebo třiadvacet koblih či deset sáčků chipsů, nebo také deset kilo jogurtu!). Odborníci varují, že nadměrný příjem živin může u dívek zrychlit pohlavní dospívání, zatěžuje pohybový aparát, zvyšuje náchylnost k respiračním infekcím, mohou způsobovat cukrovku nebo kardiovaskulární onemocnění, a to už u celkem malých dětí. Nehledě na psychické potíže, které mohou z nadváhy a obezity plynout. Pokud opravdu zjistíme, že dítě má tendence k nadváze, je potřeba se obrátit na spádového praktického lékaře. Ten může zjistit, zda nadměrné přibývání nemůže souviset s nějakými onemocněními. I kdyby nesouviselo, vždy je ale potřeba „hubnout“ pod dohledem odborníka. Není to jenom o tom říct dceři (a týká se to i chlapců) – „nejez, budeš tlustá“. Můžeme také pátrat po tom, jestli nemá nějaké psychické potíže, jestli se na ní neodráží hádky v rodině, šikana ve škole, nebo jen perfekcionizmus a neschopnost „ustát“ požadavky sama na sebe. Zbystřit, pokud dítě začne jíst i mimo dobu, kdy se běžně jí a zkusit hledat příčiny. A když už začneme řešit konkrétní jídelníček, rozhodně není dobré dítě nechat hladovět. Má-li hlad, můžeme mu nabízet potraviny, které zasytí, ale nedají prázdné kalorie. Snažit se zařadit víc pohybu. MUDr. Per Tláskal říká, že u dětí je výhoda, že můžeme využít k hubnutí růst. „Snažíme se ne snižovat váhu, ale udržet ji, aby se nenavyšovala, a aby z toho dítě vyrostlo. To je rozdíl oproti dospělákům,“ podotýká lékař s tím, že obezita není jenom kosmetická záležitost, ale je to nemoc, která zkracuje život, a proto je nutné ji řešit.