Podle statistik se dnes dvojčata rodí třem maminkám ze sta. Ať už maminka podstoupí umělé oplodnění, nebo je početí dvojčat „překvápko“, nikdy si dopředu nedovede úplně představit, co ji po narození dvou miminek naráz čeká.
Často se maminkám dvojčat říkává: dvojnásobná starost, dvojnásobná radost. „Moudré“ knihy či články varují, jak to bude náročné. Ale jakmile se maminky probojují skrze počáteční problémy typu kojení každé dvě hodiny, přebalování dvou ve stejné době pokakaných miminek (některá dvojčata kakají ve stejnou dobu dokonce i v předškolním a mladším školním věku), jakmile se děti naučí samy oblékat, samy se nakrmí, překlenou období vzdoru, čeká je pravděpodobně krásné období (tedy jen do té doby, než nastane prepuberta a pak puberta).
„Když se naše děti narodily, byla to docela smršť. Nevěděla jsem, kam dřív skočit, kterou dřív kojit, kterou dřív přebalit, ale teď si to jejich dvojčátkovství užívám,“ říká Karolína. Děti se totiž krásně zabaví, dokáží si hodiny hrát, aniž o nich ví. „Je vtipné, že když má jedna z nich ve školce svátek, dožaduje se slavení i ta druhá, protože před učitelkami vystupují jako celek,“ směje se maminka. Ona sama ale důsledně dodržuje, že dárky k svátku dostane jen ta, která slaví. „Někdy to přináší slzy: ´Proč já jsem dostala doktorský kufřík a ona čelenku s vílama a kostým.´´Já chci taky dárek, to není fér, do svého svátku to nevydržím.´ Chci ale, aby věděly, že narozeniny slaví společně, zatímco svátek má každá zvlášť,“ vysvětluje maminka.
Přestože na rady časopisů a maminkovských knih začala dávat dětem jiné oblečení, jsou dny, kdy holčičky vyžadují, aby byly stejné. Protože kupuje bazarové oblečení po dvojčatech, není to zas takový problém. Často se také stává, že v obchodě obě dcery chtějí zrovna ten jeden vzor bundičky a žádný jiný. A pak jsou dny, kdy si holčičky oblečení vymění a matou tak okolí. „Koneckonců baví je vyměňovat si i postýlky, takže v noci si je kolikrát popletu,“ směje se maminka. Na vztahy mezi dvojčaty si moc stěžovat nemůže. Ovšem zná i dvojčata, která se pořád dohadují a postrkují. Někteří sourozenci mají tendence se kočkovat a prát, bez ohledu na to, jestli je mezi nimi nějaký věkový rozdíl, nebo jestli se narodili ve stejný den.
Ať už jde o dvojčata jednovaječná (těch bývá asi 25 %) nebo dvojvaječná, rivalita a soupeření občas nastane u každého páru. Maminky dvojčat ale potvrzují, že často u těchto dětí bývá jedno „moudřejší“, častěji ustoupí, nedomáhá se tolik svého. Pokud se to stává pravidelně, měly by si toho maminky víc všímat a občas upřednostnit i to dítě, které má tendenci ustupovat. Pravděpodobně to nebývá proto, že by chtělo, ale je převálcováno „silnějším“, nebo chce mít „klid“. Říká se, že prvorozené dvojče bývá dominantnější, komunikativnější, společenštější. Druhorozené – i kdyby to bylo jen o minutu – bývá už během těhotenství nazýváno jako „Béčko“. A mnohdy si tuto stigmatizaci nese do života (i když ani to nemusí vždy platit). Bývá také víc maminkovské a může vykazovat rysy bejnamínka, neboli nejmladšího dítěte v rodině.
A i kdyby byla naše dvojčata parťáci na život a na smrt, je dobré, aby je od určitého věku rodiče cíleně oddělovali. Třeba jen na dobu nákupu, výletu, návštěvy babičky nebo divadla. Aby každé z dvojčat zažilo, že má na chvilku maminku (nebo tatínka) jen pro sebe. Aby nechodila na stejné kroužky jenom proto, že je to pro maminku snazší, ale aby si mohla alespoň jeden kroužek vybrat podle svých zájmů.
Pokud máte dvojčata jako první a čekáte další miminko, pak vás čeká pravděpodobně celkem pohodové období (užijete si jedno kojení, jedno přebalování, jedno koupání, jedno uspávání, i jeden normální kočárek, který se dostane do mnohem více míst, než ten pro dvojčata). Ovšem máte-li doma „jedináčka“, a ještě k tomu poměrně malého, mohou pro vás s příchodem dvojčat přijít perné chvilky.
O to víc zde platí, jak to je jen trochu možné, věnujte se prvorozenému a zdůrazňujte mu, že je pro vás stále důležitý, a že ho máte pořád rády. A to i v případě, že má sklony miminkům ubližovat a chovat se z vašeho pohledu „dost nesnesitelně“.
Pomáhá vžit se do jeho situace, najít chvíle, které budou jen jeho. A to nejen v době, kdy jsou dvojčata malá, ale i tehdy, když povyrostou. „Markétka je o dva roky starší než dvojčata. Je jí už osm, ale stále má okamžiky, kdy žárlí. Jako by jí vadilo, že ony jsou dvě, jsou spolu, a ona je sama. Snažím se ji podporovat a zvát různé její kamarádky, aby měla také někoho k sobě,“ říká Karolína. Přiznává, že se to snaží prvorozené kompenzovat i hmotně. „Koupit něco jednou, je jiné, než dvakrát, anebo dokonce třikrát. A tak prvorozená má častěji nové oblečení, zatímco dvojčata po ní dědí, anebo kupujeme z druhé ruky. I přes to se ale někdy cítí odstrčená a občas se s nimi i popere, a to dost nevybíravě,“ krčí rameny maminka. Doufá ale, že z toho vyroste, a bude na dětství vzpomínat jen v dobrém. „Také jsem se s bratrem pořád pošťuchovala. Také si pamatuji, že se cítil odstrčený a záviděl, pořád se cítil v něčem znevýhodněný, a teď spolu výborně vycházíme,“ uzavírá.
Ať už tedy máme dvojčata holky, kluky nebo pár, anebo sourozence různého věku, vždy je v první řadě potřeba brát v úvahu individualitu každého a snažit se vnímat jeho potřeby. A občasné šarvátky brát spíš jako kulisu a pokud nejdou do krve, nechat děti, aby si je vyřešily mezi sebou samy.
.png)
