Existují sice méně odpudivá témata, přesto bychom se měli dotknout i zlozvyků dětí. Už i proto, že nás rozčilují, úzce souvisí s hygienou a někdy jsou i nebezpečné.
Dloubání v nose
Ani pro přihlížejícího na tom není nic povznášejícího, nicméně zatvrdlé nosní sekrety často nelze odstranit jinak.
● Co se může stát – když děti polykají to, co si vydloubaly z nosu, ostatním se zvedá žaludek. Malým labužníkům však nikoliv, protože žaludeční kyseliny si s tím poradí. Jenomže vyschlá a ustavičným dloubáním rozdrážděná nosní sliznice se stává snadnou vstupní branou pro choroboplodné zárodky všeho druhu.
● Co dělat – zajistíme v pokoji dostatečnou vlhkost vzduchu. Suchou a poraněnou nosní sliznici zvlhčujeme mastí nebo solným roztokem. Vysvětlíme dítěti, že ostatní lidé nemají rádi dloubání v nose, a tak je to dovolené případně jen doma. Tomu už rozumí každé dítě od tří let. A u těch mladších dětí pomáhá, když je od takové činnosti něčím rozptýlíme.
Dítě zapomíná na mytí rukou
Jen jedním umytím se ze špinavé ruky odstraní na 200 milionů choroboplodných zárodků. Děti však pravidelné mytí rukou většinou jen zdržuje a považují je za extrémně nepříjemné.
● Co se může stát – špindírové musejí počítat s častějšími infekcemi gastrointestinálního traktu, dýchacích cest a není neobvyklé ani onemocnění roupy. Podle epidemiologů je mytí rukou velice dobrou prevencí nemocí.
● Co dělat – pětkrát denně s dítětem myjeme ruce pod tekoucí vodou. Namydlíme, 15 vteřin ruce vzájemně mneme a nezapomínáme ani na prostory mezi prsty a potom opláchneme. Když už ne jindy, tak minimálně po toaletě a před jídlem. Menší děti vyžadují ještě asistenci rodičů. U větších stačí vytrvalé připomínání, například pomocí vlastnoručně vyrobeného plakátu neboli smlouvy o čistotě na dveřích koupelny – s otiskem ruky dítěte jako podpisem.
Dítě loká vodu z vany
Co udělá malý milovník vodního živlu, když sedí ve vaně nebo v bazénku a dostane žízeň? Ano, lokne si pořádně vody, vždyť je jí kolem plno.
● Co se může stát – samotná koupel není většinou ten hlavní problém. Střevní infekce vznikají nanejvýš tehdy, jestliže dítě srká vodu z hračky nebo pije vodu ze zahradního brouzdaliště, plného choroboplodných organismů.
● Co dělat – podle potřeby pořiďte novou houbičku nebo novou kačenku do vany a po skončení cachtání pečlivě houbičku i hračku propereme tekoucí pitnou vodou. V létě je důležité vodu v brouzdališti často vyměňovat, běžně po dvou až třech dnech, ale v parnu raději každý den. Pro případ žíznivé nouze připravíme dítěti vedle bazénku nebo brouzdaliště láhev s vodou nebo čajem.
Sbírání drobečků
V nepozorovaných chvílích dokážou čiperná batolata sebrat ze země a strčit do pusy docela hodně drobečků od sušenek. Jinou skvělou zábavou je strkání boty do úst. Pokus nejsme vskutku Flash či Batwoman s rychlostí blesku, tomu jen těžko zabráníme.
● Co se může stát – pokud někdo domů přinese na botách nalepenou špínu například ve formě psích výkalů, nevzniká pro dítě téměř žádné nebezpečí. Takovou botu si do pusinky nestrčí. S běžnou špínou z ulice si imunitní systém poradí.
● Co dělat – doma stačí zametat hladké plochy nebo je pravidelně stírat vodou s běžným čisticím přípravkem a pečlivě vysávat koberce. Přesto je lepší důrazně dětem od nejútlejšího věku zakazovat, aby sbíralo věci ze země a strkalo si je do úst. Opakovanému a ráznému „ne“ rozumějí děti již od prvního roku.
Pusinkování pejsků
Malé děti nejenže rády jedí z psí misky, ale nechávají se také olizovat, případně svého čtyřnohého kamaráda líbají na čumáček.
● Co se může stát v tom nejhorším případě: psi si čistí kůži olizováním a venku se dotýkají čenichem mnoha špinavých věcí. Na čenichu mohou ulpět vajíčka červů, salmonely a další choroboplodné zárodky. Riziko infekce je tedy velmi vysoké.
● Co dělat – psi a kočky pravidelně odčervujeme, misku na žrádlo a vodu denně umýváme a dítěti před každým jídlem připomínáme, aby si umylo ruce. Dítě se samozřejmě musí naučit, jak moc se se zvířátkem může mazlit. Může ho vzít do náruče a hladit, ale rozhodně mu nedávat pusinky.
.png)
