Jak děti učit o hodnotě peněz?

Tři čtvrtiny dětí v mateřských školách a na první stupni základní školy věří, že peníze naděluje bankomat – jen tak, na požádání. Na jednu stranu je to úsměvné, ale na druhou také rizikové. Výuka k finanční gramotnosti by měla fungovat optimálně od mateřské školy, kde se děti učí, jak peníze fungují, až po střední vzdělávání, kde si mohou studenti vyzkoušet i reálné podnikání.

Čtyři otázky, které by děti měly znát:

1. Jakou práci dělají máma s tátou
I když se odborníci shodují, že hovořit s dětmi o hodnotě peněz je dobré už v předškolním věku, o zaměstnání svých rodičů nic netuší více než polovina předškoláků a prvňáčků. Děti nemusí hned správně pojmenovat profesi, že je maminka například účetní, ale mohly by vědět, že dělá v kanceláři a pracuje s penězi, nebo tatínek je vedoucím dílny a rozděluje práci a kontroluje ostatní, zda ji správně dělají. Druháci už jsou schopni vnímat fakt, že peníze se vydělávají prací, ale skutečný střet představ a reality přichází až na střední škole s prvními zkušenostmi z vlastních brigád.

2. Co je potřeba a co přání
Už před nástupem do školy by měly děti například vědět, co znamená šetřit. Pokud utratí všechny své peníze z kapesného za jednu věc, měly by chápat, že další už si pořídit nemohou. Prvňáček by měl vnímat, že nové vybavení, jako je aktovka nebo penál, není zadarmo. Na rodičích je ukazovat hodnotu peněz v každodenních situacích – touží dítě například po plyšákovi za 150 korun a stejně tak touží po čokoládě? Má dostat na výběr. Třeba slovy, ano jedno ti rádi koupíme, ale rozmysli si, zda to bude plyšák, kterých už máš doma několik, nebo můžeš mít za stejnou cenu víc čokolád a podělit se s ostatními.

3. Kolik stojí domácnost?
Starší děti už tolik na rodiče nedají, o to víc jsou ale konfrontovány s vrstevníky, často ze zcela odlišných poměrů. Rozdíly v kapesném mezi spolužáky jsou obrovské a dětem, které nerozumí nakládání s penězi, se špatně vysvětlují. Existují rodiče, kteří svému dítěti na střední škole dávají platební kartu s limitem třicet tisíc korun měsíčně. Jak si asi stojí mezi spolužáky, jaká má privilegia? Co to udělá se studentem stejné třídy, který má 500 Kč na měsíc? S dětmi od druhého stupně ZŠ je určitě možné probrat třeba rozpočet domácnosti nebo propočítat, jak a za jak dlouho bychom se dopracovali třeba k novému autu, domu a podobně. V tomto věku je také dobré na příkladu ukázat nástrahy dluhové pasti zejména u nebankovních půjček.

4. Co se stane, když peníze dojdou?
Dítě by mělo dostávat kapesné až od chvíle, kdy má pravidelné platby a potřebuje je uhradit. Například na stravování mimo školní jídelnu, na dopravu do školy, kroužky, tréninky, zábavu s kamarády v kině nebo na koncertě. Pokud se rozhodneme dát drobnější kapesné i mladšímu dítěti základní školy, třeba na pamlsky, měla by to být jednotná částka na přesně stanovené období – týden nebo měsíc. Tím získává zkušenost – když utratím všechno hned, pak nemám nic a musím čekat. Dítě to nepřímo vede k určitému plánování a rozhodování o útratách. V těchto případech jsou fyzicky peníze velmi důležité. Na rozdíl od platební karty, kde dítě snadno utrácí virtuálně bez následků. Proto je lepší platební kartu jim svěřovat až na střední škole.

Zpracováno z podkladů obecně prospěšné vzdělávací organizace Ja Czech, která již od roku 1992 realizuje na českých školách ucelenou koncepci nadstandardního vzdělávání. Pomáhá formovat podnikatelské myšlení a finanční gramotnost mladých lidí, propojuje je s lidmi z praxe a pomáhá nastartovat jejich úspěšnou profesní kariéru. Stěžejního projektu JA Studentská firma, se závěrečným veletrhem JA STUDENTSKÁ FIRMA ROKU, se každoročně účastní tisíce středoškoláků.
www.jaczech.org