Děti s diagnózou ADHD

Řádí jako pominuté nebo naopak lelkují. Působí jako by se vylíhly z hadích ocásků nebo také jako zasněné princezny. Často zvládají obojí zároveň. Ať už se projevují jakkoliv, jedno mívají společné: Nejsou schopny uřídit samy sebe.

ADHD je zkratka amerického názvu psychiatrické diagnózy Attention Deficit Hyperaktivity Disorder, tj. syndromu poruchy pozornosti s hyperaktivitou, česky také specifické poruchy chování.

Pouhá čtyři písmenka, která však dokáží zažehnout bouřlivou debatu jak mezi odborníky, tak mezi rodiči. Jedni si myslí, že jde o umělý nafouknutý problém, o jakési medicínské nálepkování, které má zakrýt skutečnost, že někteří lidé prostě nezvládají výchovu svých dětí. Druzí jsou šokováni z nepochopení situace a ptají se, odkud se taková míra ignorance bere? Problém ADHD přece dokázaly četné vědecké výzkumy a je zcela evidentní, že nejde o módu, nýbrž o vážný problém. Navíc porucha pozornosti s hyperaktivitou má v medicíně za sebou sto sedmdesátiletou historii. Podle stupně postižení dětem vážně komplikuje jejich životní cestu. Pro rodiče obvykle rovněž znamená obrovskou výzvu a zátěž.

Původcem nemoci jsou dle posledních vědeckých bádání poruchy látkové výměny v mozku.

Dva důležité neurotransmitery, chemické látky, které za normálních okolností přirozeně vznikají v nervové soustavě a slouží v ní k přenášení vzruchů, nejsou v mozku dětí s ADHD vyplavovány v potřebném množství. Konkrétně se jedná o dopamin a noradrenalin. Oba tyto neurotransmitery hrají velmi důležitou roli při podněcování motivace, pozornosti a koncentrace.

Děti postižené ADHD mají potíž ovládat své chování. Nedokáží se patřičně vypořádat s přicházejícími podněty a správně je vyhodnocovat. Ať už se jedná o zvuk motoru venku na dvoře, o hučení pračky, o kroky někoho na schodišti nebo o kapající kohoutek, mozek dítěte vše přetíží s naléhavou důrazností, takže není schopno udržet pozornost tam, kam původně měla směřovat. Nejde navíc jen o rušivé podněty zvenku. Také těm, které přicházejí z jejich vlastního nitra, jsou děti s ADHD vydány všanc. V důsledku toho jednají rychleji než přemýšlejí, což mívá dvojí podobu. Buď se projevují neklidným až chaotickým chováním (častější u chlapců), nebo naopak upadají do jakési letargie a denního snění, takže jim realita zcela uniká (častější u dívek).

Odhaduje se, že syndromem ADHD je postiženo asi 6-8 % dětí. Protože ještě před několika lety bylo toto číslo podstatně nižší, objevují se domněnky, že počet dětí s ADHD v současné době rychle narůstá. „Není tomu tak,“ nesouhlasí mezinárodně uznávaná odbornice na ADHD Cordula Neuhausová z německého Esslingu. „ADHD je dědičně podmíněná porucha. Počet postižených dětí je dnes obdobný jako dříve, co se však razantně změnilo, jsou životní podmínky. Ty naše současné dávají ADHD více vyniknout,“ domnívá se terapeutka.

Náš svět se až příliš zrychlil a přeplnil přemírou podnětů. Všude je spousta hluku a techniky, nesmírně se zvýšil všudypřítomný podnětový smog, ať už v podobě zapnutých rádií a televizí nebo projíždějících aut. I zcela zdraví lidé se cítí přetíženi a přestávají být schopni potřebné podnětové filtrace, natož pak děti s ADHD. Navíc i rodiče podléhají někdy trendu doby, která pro každý problém hned hledá padnoucí diagnózu. Odborníci na ADHD vyšetřují mnoho dětí, u kterých rodiče zaznamenají problém chování. Dítě si pak může odnést „nálepku“ ADHD, aniž je u něho nakonec diagnóza potvrzena.

Má, či nemá ADHD?

Pokud se u dítěte vyskytnou poruchy chování a rodiče vyhledají odbornou pomoc, obvykle se nejprve zkoumá tělesné zdraví (k neklidu může např. přispět svědivá vyrážka nebo hyperfunkce štítné žlázy). Lékaři se vyptávají též na podmínky porodu (nedošlo např. k hypoxii – nedostatečnému zásobení mozku dítěte kyslíkem?) a na prodělané související nemoci (např. zánět mozkových blan). Následně dítě prochází psychologickým vyšetřením. Odborníky zajímá, v jakém rodinném a výchovném prostředí dítě vyrůstá, jak např. se chová, když má s jinými dětmi soutěžit, jak zvládá být hlídáno cizí osobou, jak školní zatížení apod.

Čím je dítě mladší, tím podrobněji vyšetření probíhají. Oficiálně by ale ADHD nemělo být diagnostikováno dřív než ve věku okolo čtyř let. Přesto lze na pravděpodobný výskyt této diagnózy poukázat už u dětí mladších, a to podle symptomů, které vyhodnotí zkušený odborník.

 Co by mohlo pomoci – odborná řešení

Jakmile se podezření na ADHD potvrdí, potřebuje dítě i jeho rodina cílenou pomoc. Například v Německu se osvědčuje tzv. multimodální péče, která sestává ze tří částí:

Speciální trénink rodičů dětí s diagnózou ADHD

Rodiče od odborníků získají podrobné infomace o ADHD. Dozvědí se, jak k němu dochází, jak jejich dítě vnímá svět a proč na něj reaguje tak nestandardně. Rodiče se učí své dítě přijímat a osvojují si pozitivní, méně konfliktní přístup k němu, např. i pomocí speciálního kurzu komunikace, v němž si osvojují efektivní komunikační metody, pracují s videonahrávkami, mohou absolvovat skupinová cvičení a také si vyměňovat zkušenosti s jinými rodiči dětí s touto diagnózou. Neméně důležitá je i sebepéče, jíž se rodiče rovněž často musí učit, ať už v podobě relaxace nebo námětů pro lepší zvládání všedních dní. Nabídku podobných tréninků pro rodiče dětí s ADHD nabízejí jak dětští psychiatři, tak psychoterapeuti a ergoterapeuti.

Psychoterapie dítěte

Zhruba od školního věku se může i samo postižené dítě začít účastnit svých vlastních terapeutických sezení, obvykle v rámci skupinové terapie. Zde se dítě pod vedením zkušeného odborníka učí přihlížet a naslouchat společným aktivitám i vycházet s dalšími dětmi.

Léčba pomocí medikamentů

Je zaměřena na kompenzování nerovnováhy v mozku způsobené omezeným vyplavováním přirozených neurotransmiterů. Léky dítěti pomáhají k tomu, aby se lépe soustředilo a cíleně jednalo. Působící látkou u většiny léčiv je methylfenidát, používaný v medicíně více než šedesát let. Jde o lék vyzkoušený a bez nebezpečí vzniku závislosti. Nasazuje se, pokud dítě naplní medicínská kriteria pro ADHD a pokud se nedaří ovlivnit jeho chování pomocí změny rodičovského přístupu. Pokud se lékaři a rodiče na medikamentózní léčbě shodnou, pak by neměla být farmakoterapie odpírána, protože skutečně může pomoci.

Léčba na vlastní pěst

Kromě výše zmíněných „oficiálních“ metod léčby ADHD jsou mezi rodiči rozšířeny alternativní metody. Podívejme se, jak jsou na tom s bezpečností a účinností z odborného pohledu:

–         Podávání hořčíkových potravinových doplňků 

Může pomoci, pokud dítě trpí nedostatkem hořčíku v krvi a jeho neklid zvyšují např. růstové bolesti v kostech.

–         Omega 3 mastné kyseliny  

Těší se zázračné pověsti, odborníci ale jejich účinnost v souvislosti s ADHD popírají.

–         Produkty z mořských nebo sladkovodních řas

Pokud jejich užívání není konzultováno s odborníkem, mohou být pro nervový systém a játra dítěte dokonce škodlivé.

–         Homeopatie

Tzv. konstituční terapie v rukou odborníka homeopata přináší pro celkové zdraví dítěte dobré výsledky. Sama symptomatika ADHD se působením homeopatie ale nemění.

–         Biofeedback 

Metoda, která má umožnit ovládání mozkových vln. Vychází z předpokladu, že mozek může změnit svoji vlastní činnost, pokud jeho nositel sám sebe lépe pozná a nabídne svému mozku potřebné cílené informace. Ty jsou získávány mimo jiné speciálním tréninkem za pomoci EEG biologické zpětné vazby pod vedením odborníka. Protože tato technika používá i snímací elektrodu, přiloženou na temeno hlavy, a EEG snímač zachycuje mozkové vlny a předává je počítači, dítě vidí, jak svými myšlenkami „pohybuje“ např. nějakým obrázkem na obrazovce) a bývá tím skutečně zaujato. Přestože tato metoda má své výsledky i u jiných zdravotních obtíží (např. u poruch spánku), pro děti postižené ADHD slouží nanejvýš jako doplňková. Pro mladší děti není použitelná vůbec. (V ČR ji navíc nehradí žádná zdravotní pojišťovna.)

Nic není ztraceno

ADHD není nemoc, kterou by bylo možno vyléčit. Přesto u mnoha dětí s věkem poněkud slábne a asi 40 % z nich v dospělosti nemá vážnější potíže. Platí to tím spíš, čím lépe se rodičům podaří nasměrovat dítě k vhodnému vzdělávání a potažmo vhodné profesní kariéře. Podaří-li se, že děti s ADHD najdou svůj způsob seberealizace, bývá vyhráno. Mohou dosáhnout i obdivuhodných úspěchů. Svědčí o tom např. medaile čtrnáctinásobného olympijského vítěze Michaela Phelpse, fenomenálního amerického plavce, držitele několika světových rekordů.

Informovanost o ADHD je už lepší

Rozhovor s dětským psychiatrem Michalem Goetzem z Dětské psychiatrické kliniky 2. LF UK a Fakultní nemocnice v Praze-Motole:

Jsou k dispozici čísla uvádějící pravděpodobný počet dětí, které trpí ADHD v České republice?

Přesná čísla k dispozici nemáme, zatím nebyla provedena tak rozsáhlá epidemiologická studie, aby výskyt ADHD v ČR zmapovala. Pokud se opřeme o zjištěný výskyt v blízkých západních, a tedy nám geneticky blízkých zemích, hovoří se o 6-8 % školních dětí.

Nakolik je v českém prostředí název ADHD už ustálen?

Myslím, že za posledních pět let se díky úsilí mnoha odborníků informovanost o ADHD  o něco zvýšila a uchytil se i název. Ovšem používání názvu ADHD mezi veřejností zatím  trošku předbíhá skutečnou znalost projevů, průběhu a léčby choroby. Ne vždy je tudíž termín ADHD správně použit.

Jaké příznaky dětského chování by měly vést rodiče k tomu, že zauvažují o vyšetření pro podezření na ADHD?

Zejména nesoustředěnost, těkavost, nápadně zvýšená aktivita a jednání před přemýšlením, tedy impulzivita. To vše výraznější ve srovnání s vrstevníky. Nebo jinak řečeno – horší schopnost regulovat své chování podle požadavků situace.

Lze dnes vyšetření v ČR absolvovat v každém větším městě, nebo jen na specializovaných pracovištích? Je nutné doporučení pediatra?

Ke stanovení diagnózy ADHD je kompetentní každý dětský psychiatr. Doporučení pediatra nutné není, rodiče se mohou objednat k psychiatrovi přímo.

Fungují v ČR speciální poradny a svépomocné rodičovské skupiny zaměřené na ADHD?

Speciální poradny pro ADHD neexistují. Mým snem je centrum, kde bude provedena celková   diagnostika v tandemu psychiatr – psycholog, a zároveň bude poskytována komplexní péče  jak pro dítě, tak pro jeho rodiče. Centrum, kde by probíhala ambulantní terapie, nácviky, kurzy i skupiny. Vše pod jednou střechou, s plynulým a hladkým chodem. Podobně jako to mají ve Švédsku, kde jsou s přístupem k ADHD skutečně velmi daleko. Svépomocné organizace v ČR postupně vznikají, např. občanské sdružení Ještěrka (www.osjesterka.cz).

Které informační zdroje nebo užitečné webové adresy byste rodičům doporučil?

Doporučit mohu jednak informační zdroje v češtině – to jsou příručky o ADHD vydané nakladatelstvím Galén: Autorkou jedné výborné, nazvané Hyperkinetická porucha ADHD, je prof. Ivana Trtílková. Druhá praktická publikace pochází od autorského tandemu Goetz, Uhlíková a jmenuje se ADHD – Porucha pozornosti s hyperaktivitou. Dále se rodiče mohou podívat po literatuře zahraniční. Amazon nabízí mnoho knih i DVD zaměřených na přístup k dětem s ADHD. Doporučil bych např. knihy, jejichž autorem je prof. Russel Barkley.