Jsou leváci ohrožený druh, když mají mezinárodní den (13. srpna)? Nebo je vše ještě jinak, než je nám dlouhodobě sdělováno? „Až 37 % lidí v ČR nežije svoji lateralitu, a to má negativní vliv na kvalitu jejich života ve všech směrech, aniž by znali příčinu,“ říká Lucie Vřešťálová, která se lateralitou zabývá již mnoho let. Takže je na místě otázka: jste si opravdu jisti lateralitou svého dítěte?
Celosvětově se tvrdí, že leváků je průměrně 13 %. Ano, ve světové populaci najdeme přibližně 13 % lidí, kteří používají své tělo jako leváci, ale ve skutečnosti je praváků a leváků přibližně stejně 50 % a 50 %. Znamená to, že průměrně 37 % populace na světě jsou leváci, kteří se snaží žít jako praváci. Leváci tedy nejsou ohrožený druh, jen nemají dlouhodobě ve společnosti vhodné podmínky k tomu, aby mohli plnohodnotně žít jako leváci.
Proč nežijí leváci to svoje, ale snaží se žít jako praváci?
Protože naše společnost je tak vychovává (rodina, škola atd.) a náš svět je jednostranně přizpůsoben pravákům. Společnost má vůči levákům předsudky a být levák bylo v minulosti i důvodem k upálení nebo obvinění z čarodějnictví. Jedním z důvodů, proč lidé nežijí své leváctví, je tlak na psaní pravou rukou.
A není to jedno, jestli žiji jako pravák nebo levák?
Není. Žít v nesprávné lateralitě ovlivňuje náš život mnohem více, než je veřejně prezentováno. Pokud svoje tělo používáme dlouhodobě opačně, než je pro něj přirozené, objevují se postupně negativní dopady na všech úrovních – emoční, mentální i fyzické. Dítě, které nežije svoji přirozenost, se postupně odnaučí dělat věci tak, jak je pro něj přirozené a příjemné a dělá je tak, jak to vidí u ostatních i když mu to není příjemné. Odnaučí se cítit se a vnímat se a většinou se u něj objeví některé z častých počátečních příznaků, resp. následků nežití leváctví:
– Plete si levou a pravou stranu.
– Trpí nočním pomočováním i v době školní docházky.
– Později začne mluvit, má různé řečové vady: koktání, zadrhávání, celkově potíže s mluveným projevem.
– Plete si zrcadlová písmenka b/d, má problémy se psaním, čtením a počítáním (nechce psát ani kreslit, nečitelně píše, neudrží velikost písma, chvíli píše tiskacími, chvíli psacími, má opačný sklon písma).
– Projevují se poruchy soustředění, hyperaktivita, impulzivnost, vnitřní neklid, vlastní vnitřní svět, netečnost.
– Pomaleji se učí, pomaleji chápe, i když je velmi inteligentní.
– Má tendenci nedýchat u činností vyžadujících soustředění.
– Projevuje se fyzicky nešikovnější.
– Má sklony k alergiím a chronickým problémům s nosními dutinami.
– Má větší napětí v dolní čelisti (křivé zuby, rovnátka, skřípání zubů v noci).
– Nedokáže si nastavit hranice, bývá terčem šikany.
– Má sklony k závislostem různého druhu (hry, později kouření, alkohol, drogy, apod.).
– Chybí mu radost ze života.
– Má pocit, že nikam nepatří.
– Má málo kamarádů.
– Má nízké sebevědomí a vnitřní nejistotu.
– Bezdůvodně opakovaně počítá.
Opakované počítání je způsob, jak si dítě kompenzuje vnitřní nejistotu. Každý den počítá (ne nahlas) věci, které není potřeba počítat. Kroky, schody, sloupky plotu, vteřiny, nešlape na čáry, a podobně. Touto činností si jeho mysl kompenzuje vnitřní nejistotu a sama sebe přesvědčuje o tom, že věci jsou v pořádku.
S přibývajícím věkem a každodenním žitím v nesprávné lateralitě postupně mohou přibývat i další příznaky. Mnoho lidí je považuje za „běžné, obvyklé a normální“ a vůbec by je nenapadlo, že mohou souviset právě s tím, že používají své tělo obráceně, než je pro ně přirozené. A už vůbec by je nenapadlo, že se jich mohou zbavit. Další časté následky nežití přirozené laterality se postupně přidávají v dospívání a dospělosti:
– neschopnost nastavit si hranice (fyzicky nebo verbálně)
– nedůvěra ve vlastní pocity
– nejsem dost dobrý (perfekcionalismus), nadměrné snažení se (workoholismus)
– nespokojenost s průběhem a výsledkem vlastní činnosti
– chybějící spontánnost a pohotovost
– vnitřní chaos a neklid
– únava
– přebujelá mysl
– nadměrná potřeba se opakovaně kontrolovat (zavření dveří, balení věcí apod.)
– výbuchy vzteku
– žena – tvrdá, dominantní; muž – slabý, submisivní
– potíže v partnerských vztazích
– bolesti jedné strany těla nebo její části
– nekvalitní spánek
– nesouměrnost těla (rameno, obličej apod.)
– ženy – menstruační potíže (pozdější, bolestivá, silná, nepravidelná), časnější menopauza
Je to podobné, jako kdybychom auto používali obráceně a neustále jezdili pouze na zpátečku. Také si na to zvykneme. Ale brzy se asi objeví nějaké poruchy a jízdou na zpátečku budeme v mnoha směrech omezeni.
Máte doma leváka? Pak můžete být v klidu. Vaše dítě je na 99 % levák a i přes intenzivní tlak společnosti si prosadilo svoji přirozenou lateralitu. Nemusí mít žádné z výše uvedených příznaků, ale některé také může mít. Málo leváků žije plně svoji levostrannost. Právě pod tlakem společnosti a technologií prostě musí některé činnosti provádět jako pravák.
Máte doma dítě se „zkříženou lateralitou“? Pak je velmi pravděpodobné (až 95 %), že svoje dítě ve výše uvedených příznacích poznáte. „Zkřížená lateralita“, tak jak je běžně diagnostikována v poradnách, pouze popisuje to, že dítě nepoužívá svoje tělo jednoznačně jako pravák nebo jako levák. Popis „zkřížená lateralita“ označuje následek nikoliv příčinu, to znamená nežité leváctví. Je tedy velmi pravděpodobné, že máte doma leváka, který nežije svoji lateralitu. Člověk je buď levák, nebo pravák, protože lateralita je dána pozicí mozkových hemisfér. Dominantní hemisféra je buď vlevo (u praváka) nebo vpravo (u leváka). I z tohoto jednoduchého důvodu není možné, aby byl někdo něco mezi nebo měl jinou dominantní ruku než nohu.
Máte doma „ambidextra“ nebo dítě s „nevyhraněnou lateralitou? Pak lze téměř s jistotou říci, že je levák a balancuje mezi tím, jak by chtěl své tělo přirozeně používat a jak to vidí u okolí.
Máte doma praváka? Pak je pravděpodobnost 46 %, že vaše dítě je tzv. skrytý levák a vůbec o tom neví. Ani vy o tom nemusíte vědět, protože si svoji zdánlivou pravorukost pouze okoukalo z okolí, aniž by jej někdo přeučoval. Proč?
Protože malé děti se do čtyř let učí okoukáváním. Vnější autorita má pro ně větší váhu než jejich vlastní vnitřní autorita. To je přirozené nastavení savců, kteří se učí pozorováním rodičů. Malý levák vidí, jak používají svoje těla rodiče, děti a dospělí v okolí. Pokud tam není nikdo levák, je velká pravděpodobnost (až 75%), že potlačí vnitřní nepříjemné pocity a bude se pokoušet své tělo používat jako pravák a tím mu začnou již od dětství vznikat různé potíže.
Lucie Vřešťálová vystudovala ČVUT obor geodézie a kartografie. Na základě zdravotních a emočních potíží 15 let hledala, kde by jí bylo pomoci, až se ocitla na semináři německého lektora Karla Grunicka, kde zjistila, že je levačka. V její rodině (muž a dva synové) byli všichni do té doby přesvědčení, že jsou praváci a žili tak. Po absolvování semináře se zjistilo, že pravák je pouze mladší syn.
Po přepólování (ve 44 letech) na svoji správnou lateralitu (levačka) jí samovolně a postupně vymizela většina příznaků. Na podněty okolí začala studovat toto téma u Karla Grunicka a nyní vede semináře na téma „Leváctví a praváctví, mozek v rovnováze, mužsko/ženská polarita“. V ČR jejími semináři a procesem přepólování na správnou lateralitu prošlo již téměř 160 osob.
Více informací najdete na www.spravnalateralita.cz.
.png)
