Bosá chůze prospívá chodidlům!

Podle studií vstupuje do první třídy až 95 procent dětí s deformitami nohou, nejčastěji plochými chodidly. Propadlou klenbu nebo vbočený palec má kolem poloviny dospělých. Důležitou prevencí je podle fyzioterapeutů chůze na boso. S takzvanou bosou obuví by ale měl být člověk opatrný.

„Chůze na boso by měla být samozřejmostí od nejútlejšího věku. Přirozenou funkcí nohy je přijímání informací z našeho okolí. Pokud je stále uzavíráme do těsných bot, jejich zdravému rozvoji bráníme. Pokud jsme bosi nikdy nechodili, i v pozdějším věku se rozvoj přirozené funkce chodidla dá dohnat, je ale nutné bosé chůzi přivykat postupně,“ uvedla Iva Bílková, hlavní fyzioterapeutka FYZIOkliniky.
Národy, které nenosí obuv, mají nohy při stoji relativně ploché a při chůzi se obě klenby chodidla zvednou. U lidí, kteří nosí celý život boty, je klenba stejná ve stoji i za chůze. Noha kvůli neustálému nošení bot ztrácí svoji původní funkci a obě klenby, příčná i podélná, méně pruží. Boty zde potom působí podobně jako dlahy chodidla a krátké svaly nohy, které jsou blízko kosti, se zapojují do činnosti teprve po zahájení chůze.
„U dětí může za výskyt plochonoží předčasné a příliš časté nošení bot, například nošení bačkůrek po celý den, nazouvání botiček v době, kdy děti ještě nechodí, nebo špatně zvolená obuv v době růstu nožních kostí. Vždy je třeba vybírat botičky s atestem zdravotní nezávadnosti České obuvnické asociace, které splňují nároky na ohebnost, prodyšný materiál a tvar se širší špičkou,“ popsala fyzioterapeutka.
Ploché nohy u dětí mohou vznikat také během růstu, kdy kost roste obecně rychleji a pomaleji sílící a rostoucí svaly nohy nezvládají podélnou klenbu držet. „Dětská klenba se tvoří do tří let věku, do té doby je naprosto zásadní stimulace chodidla variabilními podněty. V létě je nejlepší nechat dítě, u kterého se nevyskytují závažné ortopedické či neurologické vady, chodit bosé, jak to jen jde, po trávě, v písku, po kamenech. V zimě může doma zkoušet koberec, parkety, dlažbu a další povrchy, které střídají teplo a chlad,“ doporučila Iva Bílková.
V dospělosti bývá nejčastější příčinou vzniku ploché nohy chronické přetěžování nohou. Propadlá klenba pak může působit fyzické obtíže v celém pohybovém aparátu. Bývá skrytou příčinou křečí v lýtkách, bolesti kolen, kyčlí, hlavy i krční páteře. „Faktorem, který jen těžko ovlivníme, je dědičnost či sklon k takzvané uvolněnosti vazů, například při celkové hypermobilitě těla, ke které inklinují více ženy než muži. Plochá noha může být také jednou z fyziologických změn při graviditě. Faktorem, který ovlivnit můžeme, bývá nadváha či nedostatečná stimulace chodidla zapříčiněná skutečností, že nohy máme neustále ‚uvězněné‘ v obuvi, kde nemají dostatek volného prostoru pro přirozený pohyb,“ poukázala Iva Bílková.
Snadnou pomocí je právě chůze na boso po různorodém terénu. Ideální jsou přírodní terény, jako travnaté plochy, lesní a polní cesty, písek či hlína. Opatrný by měl být bosý chodec na tvrdých površích jako asfalt nebo dlažební kostky. Takzvané bosé stezky, které začaly vznikat v mnoha městských parcích, jsou pro chůzi bez bot lepší volbou než ulice. A stejná doporučení platí i pro takzvané barefoot obutí.
„Bosé boty mají jistě pozitivní vliv na vývoj nohy, ale při velké zátěži hrozí bolest chodidel, kleneb a svalů. Lidé chodí převážně po tvrdé dlažbě a na bosou chůzi nejsou zvyklí, proto pak trpí patními ostruhami a záněty Achillovy šlachy, která má funkci tlumiče při dopadu. V klasické botě je funkce tlumiče v podrážce, v barefootové botě chybí. Pokud chce někdo bosou chůzi aplikovat ve městě, pak bych volila barefoot jen občas a střídala bych ji s jiným typem obuvi s pevnou, ale měkkou podrážkou,“ upozornila Iva Bílková.
Barefoot boty jsou podle fyzioterapeutky vhodné i pro děti. „Jsou lehké, ohebné ve všech směrech, s tenkou podešví, proto velmi dobře splňují podmínky pro respektování aktivity svalů chodidla a odvíjení chodidla od podložky. Na kratší vzdálenost bych se nebála jít s dítětem v barefoot obuvi ani po tvrdém povrchu, nesmíme však nožky dítěte přetěžovat dlouhými náročnými trasami,“ dodala Iva Bílková.
(Fotografie: Jiřina Kopřivová)