Každý to rád jinak…

Co chutná vašemu dítěti? Jsou to slané anebo sladké pokrmy? Víte, že jako rodiče značně určujete jeho chuťové preference, a to již před narozením? A co víme jazyku jako smyslovém orgánu?

Malé děti mají dvakrát více chuťových pohárků než dospělí: celkem asi 10 000. Díky tomu jsou skutečnými fajnšmekry. To, jak umíme chutě rozlišovat jako jednotlivci ale nezáleží na počtu chuťových buněk, nýbrž na citlivosti chuťových pohárků. A ta je dána geneticky. V průběhu života se naše chutě proměňují a genetický vliv slábne. Rozhodující vliv naopak získají vnější faktory, jako například charakter naší výživy, životní styl, stejně jako naše životní podmínky.

Rozhodující je jazyk
Věřili byste? Chuť je ze všech našich smyslů ten nejméně diferencovaný smysl. Jazyk je schopen zachytit pouze základní chutě, k nimž patří sladká, kyselá, slaná, hořká a dále tzv. umani (toto slovo pochází z japonštiny a znamená „chutnající“ nebo také „pikantně masový“). Poslední zmíněnou chuť reprezentuje glutamát sodný, potravinářská přísada používaná pro zlepšení vůně a chutě mnoha potravin. Jedná se o sodnou sůl kyseliny glutamové, což je aminokyselina, která se běžně vyskytuje skoro ve všech potravinách a je rovněž produkována v lidském těle, kde má důležitou úlohu při zajišťování normálních životních funkcí. (V zemích EU je glutamát klasifikován jako poněkud sporné potravinářské aditivum E 621. O tom, kde a jak může být přidáván do potravin, rozhoduje zvláštní předpis. Hodně se diskutuje a zkoumá i jeho negativní působení na lidský organizmus.)
Ze základních chutí na jazyku vznikají různé chuťové kombinace a jemné odlišnosti. Každý typ chuti vnímá jiná oblast na povrchu jazyka. Rozlišujeme tři nejdůležitější druhy jazykových pohárků. Na hrotu jazyka leží tzv. houbovité papily, rozlišitelné jako vyvýšené hrbolky. Po stranách jazyka najdeme sotva patrné listové papily a u kořene relativně veliké tzv. ohraničující papily.
V zásadě platí, že všechny papily jsou schopny vnímat všechny typy chutí, ale každá svým způsobem. Na špičce jazyka tak nejvíce vnímáme sladkou chuť, po stranách kyselou a slanou a u kořene jazyka hořkou. To, zda jíme jídlo teplé nebo studené, kašovité nebo křupavé, nám zase oznamují nesčetná nervová zakončení v ústní dutině.
Konečné vnímání všech chuťových počitků a vjemů vzniká kombinací všeho, co cítíme zároveň na jazyku i nosem, a svůj nemalý vliv má také vjem zrakový.

Špenát a jeho šance
Existují pokrmy, jichž se děti nemohou nabažit – například pudink, nudle (takřka) všeho druhu nebo jakékoliv sušenky. Vedle toho jsou jiné, nad kterými naši nejmenší ohrnují nos – například červená řepa, zelí, brokolice nebo ryby. Proč je tomu tak?
Chuť používáme již od nejranější fáze svého života. Smyslový orgán chuti je totiž plně vyvinut již od šestého měsíce nitroděložního života, a tak už i plod v mámině bříšku rozlišuje kyselé od slaného a sladké od hořkého.
Výzkumníci molekulární genetiky a výživy dokonce tvrdí, že člověk si právě již v nitroděložním životě vytváří určité preference chutí. To znamená, že pokud matky v těhotenství rády jedí například slané pokrmy, mohou tuto chuť po nich „zdědit“ i jejich děti. Závěr výzkumníků je jednoznačný: způsob, jakým se matka stravuje, ovlivňuje chuť plodové vody a později mateřského mléka. A protože zvyk je železná košile, tím pádem ovlivní i preferenci dítěte.
To, že téměř všechny děti bez rozdílu milují sladké – dokonce i tehdy, když jejich matky v těhotenství konzumovaly neustále kyselé okurky – poukazuje na to, že oblíbenost sladké chuti je člověku vrozená. Není to náhoda – cukr a uhlohydráty člověk nezbytně potřebuje pro svůj vývoj a také mateřské mléko má, bez ohledu na to, co žena jí, výrazně nasládlou chuť.
A ještě jedna obliba je člověku vrozená, a totiž chuť na slaná a pikantní jídla. Tato chuť zase udržuje ve stabilitě elektrolytické hospodaření našeho těla.
Není proto divu, že malé děti sladké a pikantní pokrmy milují. Pudink nebo těstoviny s kečupem jejich obličej spolehlivě rozzáří, zatímco ze špenátu, brokolice nebo ryby na talíři se zpravidla ani trochu neradují.
Hořké pokrmy, jakými jsou například káva nebo grapefruit, děti obvykle vyplivnou. Souvisí to s instinktem člověka nevěřit hořkému, protože jedy mívají hořkou chuť.
Aby si děti ale nějaký pokrm opravdu oblíbily, nestačí, aby měly příjemnou chuť a ani stravovací návyky zděděné po matce. Neméně důležitá je i konzistence a vzhled. Děti milují jemné a hladké, kašovité pokrmy. Líbí se jim potraviny upravené na kousky, které lze pojídat jen tak rukama, například nakrájená pizza, hranolky nebo i kousky zeleniny s možností máčet je v dresinku či jogurtu.
Všechny tyto skutečnosti vysvětlují, proč děti nezřídka tíhnou k velmi jednostranné stravě. Rodičům to samozřejmě může přidělat pár vrásek na čele, ale tato fáze obvykle rychle pomine. Možná tím rychleji, čím klidněji se k ní rodiče postaví. Přílišné zakazování „nezdravé“ stravy a naopak vnucování té „zdravé“ obvykle nadělá více škody než užitku.
Existuje studie, která dokládá, že děti, které jsou nuceny „dojíst špenát“, než si smějí „vzít sladkost“, snadno zanevřou na zeleninu. A dívky, které mají jako děti silně omezený přístup k čokoládě, mlsají ve vyšším věku daleko více než jejich vrstevníci, kteří měli ke sladkostem volný přístup.

Příklad rodičů je důležitý
Pokud často sáhnete po zelenině, ovoci a celozrnných produktech, pak je pravděpodobné, že i vaše děti je dříve či později upřednostní. Pokud ale patříte k milovníkům hranolků, čipsů a polévek z pytlíků, pak lze předpokládat, že z vašich dětí vyrostou milovníci fastfoodu.
To, jak jsou děti zvyklé na konkrétní chutě a příchutě, které znají z domova, ukázala jedna studie německých vědců. Tito odborníci nechali děti ochutnat dva druhy jahodových jogurtů – jeden vydatně barvený a aromatizovaný a druhý s pravým ovocem. Děti pak měly odpovědět na otázku, který jogurt má přirozenější chuť. Většina dětí upřednostnila jogurt „umělý“. Podobně tomu bylo i v případě polévek a hotových pokrmů, což smutně dosvědčilo, kolik rodin se stravuje z polotovarů.

Vytrénujte si svou chuť
V minulých letech bylo podniknuto i u nás mnoho projektů ve školkách a školách, které si kladly za cíl zvýšit úroveň stravovacích návyků a přiblížit dětem chutě přirozené stravy.
Je poněkud smutné, že namísto rodičů, děti přinášely domů nápady například na zdravé pomazánky či chléb.
 

Nechte se inspirovat!
Chroupání sušenek zní zcela jinak než pojídání jablka, a mrkev křupe jinak než párek. Je mnoho možností, jak dětem nabídnout různé chutě a třeba si zahrát různé hry:

Krmení ptáčků
Do malých mističek vložte různé druhy potravin – do jedné kousek jablíčka, do jiné měsíčky mandarinky atd. Dítě si posaďte na klín a řekněte mu, ať zavře oči. Pak dítě poslepu krmte kousky z misek a následně je nechte hádat, co jedlo. Můžete si s ním též roli vyměnit – ono může krmit vás. Vhodné od dvou let.

Jíme i očima
Nevěříte? Vyzkoušejte s dětmi následující: Uvařte pudink a rozdělte jej do dvou porcí. Jednu z nich obarvěte nějakou zářivou potravinářskou barvou, a poté dejte dítěti z obou ochutnat. Pak se zeptejte: Který pudink chutnal lépe? Který měl výraznější chuť? Dítě bude pravděpodobně tvrdit, že „lepší“ byl ten barevný. Zkuste mu poté zavázat oči a dát znovu ochutnat. Jak to, že nyní žádný rozdíl nepozoruje? Vhodné od tří let.

Slepá bába
Budete potřebovat šátek na zavázání očí a různé druhy obložených chlebů (se sýrem, salámem, marmeládou, medem…) nakrájených na kostičky. Poté dítěti nejenže zavážete oči, ale také jemně zacpete nos, a postupně dáváte ochutnat chleby. Pozná dítě, co má v ústech? Hra dokazuje, jak jsou čich a chuť provázány. Některé děti s ucpaným nosem opravdu nerozpoznají med od nutely… Vhodné od tří let.