Jak si poradit s nervy drásajícím pláčem?

Co dělat, když dítě pláče a je k neutišení? Zde jsou nejčastější otázky v této souvislosti a odpovědi na ně:

Pláčou miminka bezdůvodně?
Nikoliv. Nějaký důvod vždy mají, ne vždy se ale dospělým podaří ho objevit. Pro miminka je pláč nejdůležitějším komunikačním prostředkem. Dávají jím najevo nespokojenost při deficitu nějaké základní potřeby (hlad, nepohodlí, zima, bolest), případně emočním nepohodlí (osamění, nuda). Empatičtí rodiče se ovšem mohou naučit pláči svých dětí rozumět a začít různé typy pláče rozlišovat. A pokud se někdy důvod objevit nepodaří, nic nezkazíme, když naše maličké pochováme a pošeptáme mu: „Sice teď přesně nevím, co tě trápí, ale jsem tu s tebou, nemusíš se ničeho bát!“

Je možné miminko občas nechat „vykřičet“?
Rozhodně ne! Miminka ještě nemají pojem o čase, a ať křičí minutu, nebo pět, pro ně to znamená velkou frustraci. Teprve od sedmého měsíce je možno nechat dítě chviličku čekat a například zavolat: „Hned jsem u tebe, broučku, jen zamíchám a odstavím ze sporáku jídlo!“ Nevšímat si pláče menších miminek znamená popírat jejich základní potřeby. Pláč bez odezvy vyvolává u nejmenších dětí bezprostřední fyzickou reakci – dochází k vyplavování stresových hormonů a ke zvyšování srdeční činnosti i tělesné teploty. Pokud se takovýto „marný pláč“ opakuje často, fyzická reakce je přetransformována v reakci emocionální. Dítě sice zmlkne a rodiče si pochvalují, že dosáhli svého, jenže ono pouze rezignovalo. Do budoucna takto ohrožujeme jeho optimismus i odolnost vůči stresu.

Jak lze miminka nejsnáze uklidnit?
Osvědčené je vše, co jim připomene uklidňující prostředí matčiny dělohy. Omezení prostoru tím, že miminko zavážeme jako vánočku i s ručičkami. Některá miminka to obzvlášť uklidní. Dále jemné houpavé pohyby. Spočinutí na hrudi jednoho z rodičů tak, aby mohlo vnímat tlukot srdce. Syčivé nebo šumivé tóny, připomínající ruch nitroděložního prostředí. Dumlání, ať už dudlíčkem nebo u prsu. Ano, čtete správně – tzv. nenutritivní sání menších dětí považují odborníci za možné. Matka má totiž na povrchu bradavky slizniční protilátky, které dítěti zvyšují imunitu. Samozřejmě hraje roli stav matčina prsu (zdravá kůže bez oděrek) i věk miminka (po půlroce už může jít o zlozvyk). Co je důležité: Když plačící dítě uklidňujete, buďte sami v klidu. Také neměňte příliš rychle své utišující metody, dítě potřebuje vždy několik minut, aby dalo najevo, zda ho právě použitá metoda uspokojuje.

Co když už jde o nadměrný pláč?
I když to není příliš časté, ale jsou taková miminka, která skutečně pláčou nadměrně. Odborníci se shodují, že nadměrně plačtivé je zhruba každé páté dítě. Jedná se o extrémně senzibilní děti, které pláčou v časovém rozmezí tří týdnů, minimálně tři dny v týdnu po tři hodiny denně. Někteří lékaři by tuto definici ještě rozšířili a tvrdí, že jako nadměrné plačící by měly být označeny ty děti, jejichž rodiče vnímají jejich pláč jako velký problém. Rodiče mimochodem neznepokojuje jen pláč samotný, nýbrž i to, když děti kvůli pláči málo spí. Pokud máte pochybnosti, vyhledejte pediatra, případně se objednejte do speciální poradny pro nadměrně plačící kojence.

Jak to, že miminka ani po delším křiku neochraptí?
Protože jejich hlasivky jsou dosud zcela nepoužité a opravdu hodně vydrží. Kromě toho se dosud instinktivně a dodejme, také správně nadechují do břicha, a nikoliv jen mělce do hrudi, jako většina dospělých. Břišní dýchání je pro hlasivky velmi vhodné, což vědí všichni profesionální herci a zpěváci, kteří břišní dýchání trénují.