Tiše, miminko spí!

Může se v domě, kde spí malý kojenec, například luxovat? Může zde hrát hudba? Nebo je lepší úplné ticho? Ale kdepak, malé děti vítají přítomnost zvuků a šumů, a to nejméně ze tří důvodů…

Možná znáte tu situaci: Právě jste strávili půl hodinu uspáváním vašeho drobečka. Když už máte pocit, že dítě konečně „zabralo“, po špičkách se vykrádáte z ložnice a v duchu si hubujete, proč jste se nastěhovali do starého baráku. Stačí výraznější vrznutí dřevěné podlahy nebo našlápnutí na volnou dlaždici a protivný zvuk způsobí, že se váš malý spáč znovu rozkřičí. Mít tak nový byt… zatoužíte. S měkkými koberci a protihlukovou bariérou v oknech. Ale chyba lávky. Hrobové ticho vyhovuje možná knihomolům nebo mnichům v klášteře, nikoliv malým dětem. Ty nezvučné prostředí vůbec neocení. Spíš naopak. Většinou upřednostňují různé zvuky a šumy. Proč? Uvádíme tři nejčastější důvody:

1. SLYŠET ZNAMENÁ UČIT SE
Sluch je důležitý smysl a zprostředkovává dítěti poznávání okolního světa. A to už od prvního dne. Na rozdíl od zraku je sluch dokonale funkční již při narození. Jak zjistili vědci na univerzitě v americkém státě Ohio, po celý předškolní věk se děti nechají zaujmout snáze vjemy sluchovými než zrakovými.
Tato koncentrace na sluch je samozřejmě nejvýznamnější při zvládání řeči. A prostřednictvím zvuků vnímá dítě i rytmy a zákonitosti všedních dní. Dítě může dojít například k následujícím poznatkům:
Ráno: „Teď klaply dveře. Táta mluví s mámou. Za chvilku si pro mě přijdou a budeme si hrát na dece.“
Večer: „Maminka mě položí do postýlky. Pak přijde táta a poví mi pohádku. A pak už uslyším jen tlumené zvuky z kuchyně.“
Zvuky a šumy pomáhají dětem pochopit okolní svět. Patří sem hra starších sourozenců, bzučící ventilátor, hluk přicházející z domovního schodiště, ale také třeba hudba z rádia.
Některé zvuky jsou samozřejmě spíše zneklidňující. Třeba dunění sbíječek z nedaleké stavby, troubení aut, nebo – a na to pozor! – permanentně zapnutá televize, která vysílá směsici těžko zařaditelných a nejednou i velmi protivných zvuků. Nebezpečí televize spočívá v tom, že to, co se z ní ozývá, se neustále mění a dítě si to neumí zařadit.

2. ANI U MAMINKY V BŘÍŠKU NEBYLO ÚPLNÉ TICHO
Dítě spočívající v bříšku maminky je obklopeno celou řadou zvuků. Slyší matčin srdeční tep, zvuky ze zažívacího ústrojí a v neposlední řadě i matčin hlas. Tlumeně slyší i vše ostatní – křik sourozenců, hudbu, kterou si rodina pouští atd. Výzkumy opakovaně prokázaly, že po narození dítě velmi živě reaguje na to, co již slyšelo opakovaně v prenatálním životě. Pozná například písničku, kterou mu maminka zpívala, nebo pohádku, kterou mu četla. Sluch je totiž plně funkční již od čtvrtého měsíce vývoje plodu.

3. ZNÁMÉ A ZAŘADITELNÉ ZVUKY UKLIDŇUJÍ
Známé zvukové vjemy mohou dítěti přinést pocit klidu a bezpečí. Zvláště jedná-li se o zvuky příjemné – o hudbu, tlumený hlas apod. „Vždyť ani v přírodě nepanuje absolutní ticho,“ říká vývojová psycholožka z Regensburgu dr. Karin Grossmannová a dodává: „Není dobré nechat během dne kojence spát v úplně odlehlé, tiché místnosti. Běžný provoz rodiny mu ve spánku vůbec nebrání. A i když dítě zvuky registruje, spíše ho uklidňují, sdělují mu, že je doma, mezi svými, a že je vše v pořádku.“
Ale všechno má samozřejmě své meze. I domácí zvuky. Zatímco příliš vtíravý a hlučný zvonek u dveří může dítě skutečně vyrušit, vzbudit a dokonce i vylekat, splachování na záchodě si ani nevšimne. Rodiče zkušeností vypozorují, co jejich potomkovi vadí, a co nikoliv.
Je ovšem také nutno přiznat, že již u malých dětí existují rozdíly z hlediska možného zatížení jejich nervové soustavy. Uvádí se například, že některé předčasně narozené děti reagují na zvuky citlivěji a bývají lekavé a bázlivé. A někdy to samozřejmě platí i o dětech, které přišly na svět normálně a v termínu.
Většina dětí si ale na běžné zvuky ve svém domově brzy zvykne a sžije se s nimi.
V každém případě je nutné reakce dítěte sledovat. A pokud by se stalo, že dítě nereaguje vůbec na žádné zvuky a šumy, pak je bezpodmínečně nutná návštěva lékaře, která vyloučí či potvrdí poruchu sluchu.