PROČ…?

Teď to jednoduše otočíme, protože nejen vaše zvídavé dítko má nespočet otázek začínajících slůvkem „proč“. Podívejme se na „věčné“ otázky rodičů!

Proč si dvouleté děti nenechají při třech stupních pod nulou na rukou rukavice, přesto, že už jsme jim pětkrát vysvětlili, že jim omrznou?
Protože rukavice jsou úzké a nepohodlné. Protože v nich nelze držet klacík. Především však proto, že ruce budou vymrzlé až za deset minut, a to je ještě zadlouho, když jsou někomu teprve tři nebo čtyři roky. Opravdu, jak zjistil americký výzkumník Yuko Munakata, děti až do školního věku nedokážou předvídat a plánovat. To znamená: nedokážou ještě objevit souvislost mezi jednáním v přítomnosti (sundat rukavice) a následky v budoucnosti (budu mít zkřehlé ruce). Malé děti, které neudělají hned to, co jim řekneme, nejsou očividně „jen“ tvrdohlavé, myslí prostě jinak. Až když budou mít ruce studené a prsty zkřehlé, pochopí to, co jsme jim před deseti minutami předpověděli – a rukavice si zase navléknou – možná…

Proč malé děti nedokážou uchovat tajemství?
Protože dvou a tříleté děti jsou vůči svým blízkým osobám zcela otevřené a nedokážou své pocity kontrolovat tak, jako velcí. Když se dozvědí něco zajímavého nebo neobvyklého – a věci, které jsou nazvané „tajemstvím“, spadají automaticky do této kategorie, pak to bezpodmínečně chtějí sdělit. Již v předškolním věku se to však změní. Teď už dítě chápe, že existuje hranice mezi jeho vnitřním světem a světem druhých. Děti navštěvující školku jsou také schopny rozlišit hezké a špatné tajemství. Hezká tajemství se stejně jako dříve ihned sdělují dále, dítě je tak říkajíc radostnými emocemi zahlceno. Naopak špatná tajemství si už dokáže mnoho dětí ponechat pro sebe – hlavně tehdy, očekávají-li trest, například když při hraní něco rozbily.

Proč děti často porážejí rodiče v pexesu?
Důvodem není to, že by je dospělí nechávali vyhrát. Pravda je taková, že si děti opravdu dokážou lépe zapamatovat, kde leží protějšek pejska, kočičky či myšky. A to má hned více důvodů. Zaprvé nervové buňky dětí jsou dvakrát lépe propojené než dospělých. Tím je vštípivost, resp. krátkodobá paměť lepší. A kromě toho, a to je další důvod, jak zjistila profesorka psychologie Susanne Wilpersová z Heilbronnu, děti myslí méně v kategoriích, ale více v detailech. Nepamatují si „šelmu“ jako pojem, a proto nezamění pak leoparda za tygra. Pamatují si totiž např. pruhy (nebo skvrny), a proto zřídkakdy sáhnou vedle. A zatřetí: děti si při hraní dávají jasné priority. Chtějí bezpodmínečně vyhrát a soustředí se zcela na psa ve třetí řadě vlevo, zatímco my už zase odbočujeme – a přemýšlíme, co budeme zítra vařit!

Proč roční děti snědí olivy i mrkvový dort a dvouleté děti už jen těstoviny bez ničeho (maximálně s kečupem)?
Že jsou batolata při zkoušení nových potravin často přístupnější k experimentům než větší děti, souvisí zřejmě s naším dědictvím z doby kamenné. Tenkrát byla potrava miminka bezpečná jen tehdy, bylo-li v blízkosti matky. Ta totiž bděla nad tím, co se kromě mléka dostalo do pusy. Jakmile se však dítě naučilo chodit a častěji se vzdalovalo od matky, objevilo se nebezpečí: dvouleté dítě, které bylo na cestě po stepi nebo na kraji lesa, mohlo snadno dát do pusy jedovatou bobuli – pokud by nemělo zabudovanou zábranu „vše, co je hořké nebo nějak neznámé, nepatří do pusy“! I když dnes naše dvouleté děti nejsou ve stepi, „evoluční bezpečnostní program“ se zdá být stále aktivní a přináší s sebou, že malé děti, které svůj akční rádius pozvolna rozšiřují, jedí nejraději sladké nebo chuťově neutrální potraviny. Brokolice, brambory s petrželkou a houbové rizoto k nim bohužel nepatří.

Proč lze spící děti přenášet z auta, aniž by se probudily?
Protože děti, ve srovnání s dospělými, nejenže spí déle, ale také hlouběji – alespoň fázově. Běžně totiž projdeme v noci několika spánkovými cykly od lehkého spánku přes hluboký až k spánku se sny. Mezitím se krátce probudíme. U dospělých trvá tento cyklus asi 90 minut, u školáků 65 minut, u malých dětí 45 minut. To také znamená, že jsou častěji v hlubokém spánku, ale také se častěji budí. Takže přenos z auta závisí také na tom, v jaké fázi dítě zrovna je. Před půlnocí je fáze hlubokého spánku obzvlášť intenzivní.

Proč jsou malé děti neustále v běhu?
Děti běhají a skáčou mnohem více než dospělí – přestože vlastně nikam nespěchají. Díky tomu, že si neustále chtějí hrát, jsou neustále v pohybu. Přitom se nedá říci, že by plýtvaly energií, svůj pohyb využívají vlastně k učení. Kdo běhá, více cítí svoje tělo než ten, kdo se loudá. To znamená, že běh znamená současně vývoj. Že se některé děti hýbou více než ostatní, souvisí také s výchovou a kulturou, ve které vyrůstají. Děvčátko v Saudské Arábii je méně povzbuzováno k pohybu než chlapec u nás. I osobnost hraje roli. Zvědavé a impulzivní děti běhají víc než děti bojácné a introvertní. Méněkrát, než bychom si mysleli, je pohyb znakem poruchy pozornosti či hyperaktivity (ADHD). V pubertě bude přebývající motorický neklid postupně sám mizet. To vše neplatí pouze pro lidi, můžeme to pozorovat u spousty savců. Také mladí lvi dovádějí, když se v blízkosti velkých cítí bezpečně – po pohlavní zralosti leží stejně jako staří na slunci a hýbou se už jenom, když musí lovit.