Nejčastější oční vady u dětí

Máte pocit, že vaše miminko špatně vidí? Příliš slzí, oči mají podezřelou barvu, nereaguje dostatečně na podněty či podivně stáčí očička? Možná o nic nejde, ale přesto raději vyhledejte odborníka.

Máte pocit, že vaše miminko špatně vidí? Příliš slzí, oči mají podezřelou barvu, nereaguje dostatečně na podněty či podivně stáčí očička? Možná o nic nejde, ale přesto raději vyhledejte odborníka.

U malých dětí patří mezi nejčastější oční vady šilhání, dalekozrakost, tupozrakost, krátkozrakost a astigmatismus. Určitý stupeň dalekozrakosti se vyskytuje u všech novorozenců narozených v termínu, ale postupem věku většinou vymizí. Asi u 6 % dětí zůstávají hodnoty dalekozrakosti vyšší, což může vést ke vzniku šilhání a následně k tupozrakosti.

Když se miminko narodí, jsou jeho oči ještě velmi nezralé. Okolní svět vnímá jen mlhavě. Vývoj pokračuje v následujících týdnech, měsících a letech. Po narození bývají oči šedomodré, do šestého měsíce se většinou duhovky vybarví. Jak dítě roste, vyvíjí se i jeho zrak a brzy navazuje oční kontakt s maminkou. Kolem šestého týdne se objevuje první úsměv. Brzy se dokáže dítě nejen podívat na nabízenou hračku, ale zhruba ve druhém měsíci ji začne sledovat, když s ní pohybujeme. Roční dítě má zrakové funkce vyvinuté jen asi na 10 %. Tříleté dítě je má už na 80 % dospělého člověka. Vývoj zraku a prostorového vidění je v šesti letech prakticky ukončen. Do této doby se však u dětí mohou vyskytnout některé poruchy a vady, které by mohly správný vývoj narušit. Kdyby nebyly rozpoznány a léčeny, mohlo by se stát, že náprava již nebude v pozdějším věku možná.

Občas se může stát, že jedno oko krátce zašilhá, ale zhruba do jednoho roku se občasné šilhání považuje za normální. Do čtvrtého roku je dítě s oční vadou nebo dítě, které začne šilhat, nejvíce ohroženo tupozrakostí.

A jak poznají rodiče, že dítě trpí tupozrakostí? Například dítě naklání hlavičku a na předměty svého zájmu se dívá jen jedním okem.Krátkozraké děti naopak oči přimhuřují, aby lépe zaostřily. Zvýšené riziko očních vad je v rodinách, kde se již oční vady vyskytují. Pravděpodobnost, že dítě vadu zdědí, je až 70 %.

Screening a pravidelné preventivní prohlídky 

Již v porodnici se v současné době u každého novorozence provádí tzv. screening na vrozený šedý zákal, a to jednoduchým prosvícením každého oka speciálním přístrojem – oftalmoskopem. Dětský lékař podle vyvolaného reflexu také zjistí, zda jsou optická média očí  čirá, bez překážek nebo patologií. Díky tomu se dá například včas zjistit vrozený šedý zákal, který je možné operovat již několik týdnů po porodu. Rychlost zákroku má v tomto případě značný vliv na budoucí rozvoj zrakových funkcí dítěte.

Orientační vyšetření zraku je prováděno v rámci pravidelných preventivních kontrol u pediatra – ve třech, šesti, dvanácti a osmnácti měsících, ve třech letech a pak každý druhý rok až do devatenácti let.

Kdy k lékaři?

Lékaře navštivte okamžitě, jakmile pozorujete u dítěte některou z následujících skutečností:

• občasné pošilhávání vodorovně nebo nahoru-dolů
• nepřirozený sklon hlavy (dítě tak může vyrovnávat určitý typ šilhání)
• pravidelné přivírání jednoho oka
• světloplachost nebo žádná reakce na světlo
• bělavá či žlutě zářící zornice, velká nehybná zornice při dopadu světla
• třesoucí se oči – viditelné kmitavé pohyby očí nebo bloudivé pohyby očí
• časté mnutí očí
• zvláštní odlesky v zornici

U starších dětí:

■   rychlá únava při práci nablízko, nezájem o drobné detaily na obrázcích

• snaha sedět co nejblíže televizi
• špatná lokalizace předmětů (dítě sahá mimo nabízené předměty)
• časté mnutí očí
• mhouření očí
• častější zakopávání, pády, nárazy do nábytku
• psaní velmi blízko podložce

Vadu nejlépe odhalí rodiče 

Řada onemocnění a vad očí vzniká u dětí až v pozdějším věku. Mohou si jich všimnout pediatři při pravidelných povinných prohlídkách, ale především rodiče, kteří jsou s dítětem v neustálém kontaktu. Mohou například pozorovat, že dítě již brzy po porodu šilhá. Zvětšení nebo zešednutí jednoho či obou očí může značit zelený zákal. Šedý zákal či nitrooční nádor pak může signalizovat šedavé zabarvení nebo lesk v zorničce oka.

Nejběžnější oční vady u dětí:

Pro novorozence a kojence jsou typické záněty spojivek či problémy se slznými cestami (vrozené zúžení nebo neprůchodnost), které se projeví opakovanými záněty a slzením většinou jednoho oka. Léčba v těchto případech patří k těm jednodušším. Řeší se léky nebo menším zákrokem či průplachem slzných cest. U novorozenců se také objevuje šedý a zelený zákal.

V období prvního, vzácně druhého roku dítěte je bohužel možné diagnostikovat i zhoubný nádor sítnice (retinoblastom). Toto nádorové onemocnění se řeší pouze na specializovaném pracovišti a ve spolupráci s onkology. Komplexní a včasná terapie má velmi dobré výsledky.

Předškolní věk – U předškolních dětí se začínají projevovat oční vady. Nejčastější je dalekozrakost. Ve školním věku se projeví krátkozrakost. Ve věku, kdy je již možné velmi přesně dítě vyšetřit a zjistit oční vadu, diagnostikujeme také astigmatismus (nepravidelné zakřivení rohovky). Tyto oční vady se řeší brýlemi.

Dalekozrakost (hypermetropie) je nejčastěji způsobena tím, že od narození je kratší předozadní osa oční koule, než by měla být. Světelné paprsky se pak lámou až za sítnicí, místo na ní. Jelikož je lidské oko tento fakt schopno částečně kompenzovat zmohutňováním čočky (akomodací), nemusí být vada zpočátku patrná. Tato vada může způsobit u dětí předčasnou únavu a bolesti hlavy z nadměrné akomodace. Dítě má problémy se čtením, malováním, s jemnou motorikou. Napravuje se brýlemi s konvexními čočkami, spojkami.

Krátkozrakost (myopie) – dispozice ke krátkozrakosti je vrozená. Většinou se myopie projeví až ve školním věku, ale výjimečně i dříve, například u nedonošených dětí.

Příčinami může být optická mohutnost rohovky a čočky větší, než je pro oko potřebné, světelné paprsky se tedy sbíhají před sítnicí a na sítnici vzniká neostrý obraz. Další příčinou je je příliš dlouhé oko. Nablízko vidí dítě bez problémů. Nejčastěji se zjistí po nástupu do základní školy, kdy má dítě problémy přečíst text na tabuli. Pokud venku či při sledování televize mžourá nebo přivírá oči, doporučujeme oční vyšetření. Krátkozrakost se dělí na 3 stupně: lehká do – 3D (dioptrií), střední -3,25 až -6D, těžká nad -6,25D. Krátkozrakost se koriguje konkávními, rozptylnými čočkami a měla by být korigována nejslabší hodnotou dioptrie, se kterou dítě přečte požadovanou velikost znaků.

Šilhání (strabismus) je stav, kdy jedno oko sleduje předmět, druhé oko se stáčí jiným směrem a tím vzniká dvojité vidění. Mozek se dvojitému vidění brání tím, že přestane vnímat informaci z šilhajícího oka, a pokud tento stav trvá dlouho, vznikne tupozrakost. Další možností, jak se mozek s touto situací vyrovnává, je vytvoření patologické spolupráce. To znamená, že se spolu oči naučí spolupracovat, ale na sítnici se vytvoří nové místo nejostřejšího vidění. Toto místo ale fyziologicky neodpovídá žluté skvrně na sítnici a vytvořená spolupráce očí je tedy nekvalitní.

Šilhání může být sbíhavé nebo rozbíhavé, častější je směrem k nosu. Vzniknout může i najednou u dítěte, které předtím nešilhalo. Bývá velmi často spojeno s refrakční vadou, konkrétně s dalekozrakostí. Nejčastěji se manifestuje kolem třetího roku věku. Většina dětí, které šilhají, se operuje před nástupem do školy. Pro úspěch operace a odstranění šilhání je důležité předepsat správné brýle a tím odstranit vliv oční vady, vycvičit tupozraké oko a cvičením připravit dítě na operaci. Brýle děti obvykle nosí i po operaci.

Někdy se daří šilhání odstranit správnou brýlovou korekcí. Kromě toho dítě dochází často, zejména při střídavém šilhání, na tzv. ortoptické cvičení, což je vlastně oční rehabilitace. Cvičení trvají asi půl hodiny, dvakrát v týdnu. Cvičení se odehrávají na speciálních ortoptických přístrojích. Tyto přístroje jsou založeny na principu předkládání dvou různých avšak podobných obrázků před každé oko. Cvičící děti se učí vidět oba tyto obrázky společně. Celková doba léčby je různá, první výsledky cvičení mohou být patrné již za šest týdnů.

Tupozrakost (amblyopie)

Tupozrakost je neschopnost mozku vnímat obraz přicházející ze sítnice. Vzniká v období, kdy obě oči začínají spolupracovat prostřednictvím fúzního reflexu. Pokud je v tomto období či později obraz přicházející z jednoho oka méně ostrý ve srovnání s druhým okem, mozek toto oko „vypne“, aby jej nerušilo dvojité vidění. Příčinou může být šilhání, astigmatismus, vyšší dioptrická vada na jednom oku. Základem úspěšné léčby je její včasné zahájení. Pro léčbu tupozrakosti platí, že zraková funkce, která se nevycvičí do šesti let, je trvale ztracena. Výjimkou je tupozrakost z anizometropie – velký dioptrický rozdíl mezi očima. Tady stojí za to vyzkoušet léčbu i později. Ale u všech má smysl zkusit léčit i po šestém roce. Při tupozrakosti je tedy obraz z postiženého oka vnímán méně ostře, což bývá většinou příčinou poruchy vývoje tzv. binokulárního vidění. Binokulární vidění je – zjednodušeně řečeno – vnímání obrazů z každého oka v jednom výsledném obraze. Velká většina těchto poruch vzniká mezi třetím a pátým rokem. Tupozrakost může doprovázet oční vady, zejména pokud je na každém oku jiný počet dioptrií, ale příčinou mohou být někdy i různé vrozené vady oka, získané zákaly, poruchy sítnice či zrakového nervu. Dítě s tupozrakostí nemusí mít žádné obtíže, často je náhodně zjištěna při očním vyšetření. Dítě dostane dioptrické brýle, zdravé oko se zakrývá (okluzorem) a tupozraké musí převzít jeho funkci a tím se posiluje. Léčba je pro děti náročná a nepříjemná, a proto je důležitá motivace. Léčba s okluzí by měla být aktivní. Nejčastěji využívá spolupráce oka a ruky (případně nohy). Nejvhodnějšími cvičeními jsou tedy hry a skládačky – tj. například skládání puzzle, stavebnice, prohlížení obrázků, kreslení, a další. Léčba trvá měsíce. Po ukončení léčby tupozrakosti je ještě nutné zkontrolovat binokulární vidění. Tím, že léčba tupozrakosti zatěžuje jen jedno oko, může být vývoj binokulárního vidění zpomalen, případně úplně pozastaven. Ortoptická léčba má pak za úkol vývoj binokulárního vidění stimulovat a upevňovat jeho jednotlivé složky.

Rodiče by si měli uvědomit, že tupozrakost a šilhání lze léčit pouze v dětském věku. Přetrvávají-li po šestém a sedmém roce, jsou již trvalé a po osmém roce nelze většinou oko vycvičit a zapojit do prostorového vnímání. Pokud nepomůže u šilhání nošení brýlí, je možno zasáhnout operačně. Výsledky operační léčby jsou velmi úspěšné.

Odborná spolupráce MUDr. Helena Štrofová