Z kyselé půdy nemůže vyrůst sladké ovoce

Pro vytvoření atmosféry v mladém manželství, kdy oba partneři cítí, že povinnosti jsou v rodině rozděleny spravedlivě, je důležitý především láskyplný vztah.

V mladém manželství se často oba dva cítí jaksi utlačeně, bez ohledu na to, kdo vydělává peníze nebo kdo se stará o dítě. Jak je to vůbec možné?
Podle odborníků, psychologů, terapeutů a manželských poradců jaksi „z kyselé půdy nemůže vyrůst sladké ovoce“. Znamená to většinou, že v prvním období po narození dítěte často přichází partnerský život rodičů zkrátka. Oběma se stýská po počátcích společné zamilovanosti, nic si neřeknou, ale současně si neuvědomují, že jejich život vstoupil do další etapy. Důsledkem je často mlčení a frustrace na obou stranách a zároveň se oba zarputile snaží přežít každý den. Dlouhodobě to však nemůže takto fungovat, partnerství bez lásky nepřežije.
Uzavřením manželství a narozením dítěte partneři kvalitativně vstupují do jiného období. Často vznikají hádky kvůli maličkostem. Jak by pak mysleli na společný večer někde venku ve dvou, když je problém, kdo vyzvedne dítě ze školky. Tátové a mámy by ale měli řešit obojí, potřebují jednak jakýsi management – excelovou tabulku, kde si rozdělí, kdo je za co kdy zodpovědný, a dále také určité rituály společného soužití. Jde o to, aby se činnosti všedního dne zvládly v klidu a zároveň aby v něm bylo místo i na společné chvilky páru. Například večery, kdy se vytratí sami do restaurace, k televizi nebo do postele. Často v každodenní rutině najednou chybí i něžné okamžiky při vítání či loučení. Chyba je domnívat se, že jen proto, že jsme svoji, milujeme se, všechno bude fungovat i beze slov. Naopak – pocit pohody je závislý na schopnosti spolu komunikovat.
Například u klasického rozdělení rolí je mnohé předem dáno a není třeba tolik věcí řešit. Současní psychologové se však domnívají, že právě moderní přístup k rolím je pro všechny zúčastněné mnohem výhodnější. Pro děti je výhodné, když mají rodiče sice se shodnými výchovnými principy, ale s trochu rozdílnými přístupy a nároky na úkoly všedního dne. Jde o jakousi „stereofonní“ výchovu, tedy s různými melodiemi, které se navzájem doplňují. Ovšem i klasické rozdělení rolí může být úspěšné, když mají všichni pocit: ano, tak je to správně a takhle to posiluje mou osobnost.
Studie dokládají, že nejpozději s druhým dítětem páry většinou opět končí u klasického rozdělení rolí, i když to původně neměly v úmyslu. Přetrvávající většinové postoje samozřejmě nelze změnit v průběhu jedné dvou generací. Ukazuje se, že je ještě stále těžké přijmout například, že ona je v práci úspěšnější a vydělává víc než on. Nebo naopak, že muž může lépe vařit, nakupovat nebo uklízet. Tradice je tak zakořeněná, že i u párů, které to chtěli jinak, jakoby to nekorespondovalo s jejich obrazem sebe sama. A nakonec se každý stáhne jen k úšklebkům a nespokojenému mrmlání.
Jak tedy mají řešit mladí rodiče rovnoprávnost v páru bez pocitu křivdy a při zachování integrity své osobnosti? Rodinný terapeut, Klaus Heer (SRN) to formuloval například takto: „Ženám bych radil zachovat si svou páteř, zřetelně vyjádřit svá přání, neschovávat se za vágní výmluvy. V opačném případě, přichází plíživá frustrace, která otráví vztah páru i celé rodiny. A muži? Zachovejte si v rodině svou pozici, ale snažte se přitom do své ženy vcítit, ptejte se jich: co pro tebe znamená tvoje práce, potřebovala bys nějaký čas jen pro sebe? Intimita je totiž jen jiné slovo pro odvahu.“