Mohou být i miminka XXL?

Když miminko málo papá a nedostatečně přibývá na váze, maminky většinou znejistí a mají obavy. Naopak je-li pěkně baculaté a hezky roste, maminky jsou spokojené a nepřipustí si, že jejich robátko může být faldíkaté „až příliš“. Jak je to s nadváhou miminek?

Jenomže co si pod tím „až příliš“ máme představovat, a kdy už jde o nadváhu? Odborníci na výživu říkají, že na 80 % vyrostou z obézních dětí obézní dospělí. A i když pro miminka a kojence neexistuje slovo obezita, je třeba být obezřetní a nemyslet si, že „mého dítěte se tohle přece nemůže týkat“.

Statistiky říkají, že jen u 5 % dětí může za obezitu hormonální nebo genetické onemocnění. Za ty ostatní může podle lektorky a poradkyně pro dětskou výživu Jany Divoké z centra Respekton už například to, jak se maminka stravuje v těhotenství a dokonce i před ním a celkový životní styl rodiny: „My ženy jsme rolí předurčeny být maminkami. Měly bychom se tedy o své tělo dobře starat, protože tím zvyšujeme šanci, že v těhotenství poskytneme zdravé zázemí našemu miminku a tím mu dáme i dobrý vklad do života,“ podotýká s tím, že už dnes každý ví, že není potřeba v těhotenství „jíst za dva“. „Dítěti tím neprospíváme a může to vést právě k rozvoji obezity,“ říká.

Kdysi kdosi poznamenal, že nejlepší prevencí obezity u dítěte je nemít obézního rodiče. Hodně totiž záleží právě na předávání stravovacích návyků. Ovšem budoucí hmotnost malého človíčka záleží i na jeho porodní váze. Bohužel ta není vždy ovlivnitelná. Sklony k nadváze totiž mohou mít podle dostupných studií vedle dětí s nadměrnou porodní hmotností i ty nedonošené. „Snaží se svůj deficit jakoby dohnat, v čemž je také někdy podporují maminky, které jim chtějí dopřát, aby zesílily,“ vysvětluje Jana Divoká.

Kojený baculáček

Přestože je vědecky prokázáno, že mezi kojenými dětmi je výrazně méně dětí s nadváhou a obezitou, a to i po skončení výlučného kojení, není stoprocentně zaručené, že kojené dítě bude vždy štíhlé. Jsou i výlučně kojené baculaté děti. Podle Jany Divoké opět záleží na dědičných faktorech. Ovšem velmi často může být problém i v tom, že maminka nedokáže odhadnout, kdy má dítě hlad, a kdy pláče z jiných důvodů. A tak ho krmí a krmí… kdykoliv zapláče. Riziko nastává především u nekojených dětí, a později po půl roce věku, spolu se zaváděním příkrmů. Výživová poradkyně říká, že velmi častou chybou maminek je, že dávají silnější mléko, než by mělo být – aby dítě bylo „spokojené“, napapané a spinkalo celou noc. Totéž se týká i velmi silných kašiček, nebo například přidávání umělého mléka do příkrmů „aby to děťátku lépe chutnalo“.

Bohužel počet tukových buněk se tvoří právě v nejútlejším dětství, a tak „vytvoříme-li“ našemu potomkovi příliš mnoho tukových buněk už coby miminku nebo kojenci, můžeme mu tím způsobit potíže, které přetrvávají do dospělosti.

Kdy už to není v normě?

Pokud si nevíme rady, jestli naše dítě je příliš faldíkaté, anebo naopak i příliš drobné, vodítkem nám mohou být percentilové grafy. „Děti je většinou mají ve zdravotním průkazu a jsou dostupné i na internetu,“ říká Jana Divoká s tím, že pokud dítě přibývá víc, než je běžné, pediatr na to maminku obvykle upozorní a poradí, jaká opatření udělat, aby dítě zbytečně nepřibíralo. I tak ale není od věci, abychom si to samy hlídaly, a třeba v případě, že si nejsme jisté, zda není dítě příliš štíhlé, nebo naopak zda nemá nadváhu, můžeme to porovnat s percentily a pokud je odchylka velká, nic nedáme za konzultaci s lékařem.

Místo sušenky mrkvičku

Po půl roce kojení – anebo umělé kojenecké výživy – začíná miminko poznávat nové chutě. Někdy je spojeno s odmítáním, ale velmi často s radostným poznáváním a nebývalým apetitem. „Velmi dobrým vodítkem pro maminky, aby nabyly jistoty, že krmí dítě dostatečně, je jídelní režim – pět dávek denně po dvou až třech hodinách (u dítěte velmi štíhlého i šest). Dávat mu tedy častěji menší porce a omezit potraviny mimo režim,“ říká Jana Divoká.

Pokud je dítě stále hodně při chuti, doporučuje dát mu napít. Na dojedení doporučuje spíš mrkev, ovoce, jogurt, tedy potraviny s nižší energetickou hodnotou, než například pečivo nebo sušenky. „Pokud dítě chodí za maminkou s tím, že má hlad, je dobře zamyslet se, kdy naposledy jedlo a pokud tomu není déle než dvě hodiny a nejedná se o dítě štíhlé, tak se snažit ho zabavit jiným způsobem – pomazlit se s ním, hrát s ním hru, vymýšlet různé činnosti.“ Podle Jany Divoké totiž pro některé děti je jídlo prostředkem k umocnění pohody, zmírnění nepohody nebo zahnání nudy.

Také není to nejlepší, pokud je dítě velmi štíhlé, dávat mu nezdravé potraviny jenom proto, aby jedlo a maminky byly rády, že „alespoň něco snědlo“. To je samozřejmě, jak říká poradkyně velmi těžké. „Je nesnadné nedat dítěti sušenku, když vím, že to je to jediné, co sní,“ říká Jana Divoká s tím, že ale mnoho dětí právě tím jak jedí nebo nejedí, se snaží připoutat pozornost dospělých a mají je tak trochu v „hrsti“.

Kolem jídla se tak mohou rozpoutávat nepříjemné situace, hádky, spory a konflikty, a to i v případě velmi štíhlých dětí, které odmítají jíst, i v případě obézních dětí, kterým jídlo „upíráme“. Jana Divoká radí, že pokud takové problémy rodičům přerostou přes hlavu, je dobré vyhledat lékaře nebo terapeuta, který se touto problematikou zabývá a hledat cesty, jak problém s jídlem zvládnout. „Někdy musíme být i důsledné maminky a je třeba se v některých situacích naučit zaujmout pevné stanovisko a říct dítěti NE,“ uzavírá Jana Divoká.