Nejmenší (a nejefektivnější) podnájem

Ve 20. týdnu těhotenství je děloha větší než meloun a váží okolo půl kilogramu. Na konci těhotenství váží dvojnásobek a nese též celou váhu dítěte. Člověk je ve svém vůbec prvním domově – mateřském lůně – dokonale zaopatřen vším, co k životu potřebuje. Ani nevadí, že je tam poněkud těsno. Zveme vás na malou exkurzi: Dolů do sklepa

000161

MOČOVÝ MĚCHÝŘ

Je umístěn přímo pod dělohou a shora je pod vydatným tlakem. Dává mu zabrat zvláště těhotenský hormon progesteron, který působí mimo jiné na uvolňování svalstva, a to i děložního a svěračového. Proto mají těhotné ženy častý pocit potřeby močení, a to od samého začátku těhotenství, kdy se na jejich těle ještě zdánlivě mnoho nezměnilo.

Co pomáhá: Začněme tím, co nikoliv – rozhodně není na místě omezovat příjem tekutin! Krevní oběh musí zůstat v pohybu. Navíc nedostatek tekutin může vést k zánětu močového měchýře, který potřebuje být stále dostatečně „proplachován“. Pokud vás trápí močení v noci, stačí příjem tekutin omezit jen asi dvě hodiny před spaním. Při močení se pak doporučuje mírný předklon, aby se močový měchýř co nejdokonaleji vyprázdnil.

Trochu dusno pod střechou

ŽALUDEK

Je naopak umístěn nad dělohou a na konci těhotenství připomíná maličkou mansardu v nejhořejším podkroví. Po 30. týdnu těhotenství už žaludek zvládá přijímat jen asi poloviční množství svého obvyklého objemu. Proto se těhotné ženy tak snadno cítí přejedené. Aby toho nebylo málo, tlak dělohy tlačí na horní svěrač žaludku, který se někdy pootevře a vrátí už natrávenou potravu do jícnu. Důsledkem je pálení žáhy.

Co pomáhá: Během dne jezte více menších porcí. Bezprostředně po jídle si nelehejte. Na noc si zkuste podložit hlavu polštářem, je to prevence úniku žaludečních šťáv do jícnu. Proti pálení žáhy a na celkové zklidnění doporučují porodní asistentky pojídání ovesných vloček namočených do mléka.

Uklizeno stále všude? Nemožné!

JÁTRA

Už tak leží stranou, a v těhotenství se musí ještě více uskrovnit. Tím je omezeno optimální prokrvování a jejich činnost se omezuje. Škodliviny, které jsou za normálních okolností díky játrům ihned z těla odtransportovány pryč, nyní zde setrvávají déle. Důsledkem může být svědění a jiné kožní potíže.

Co pomáhá: Odlehčujte játrům, jak je to jen možné. Vyhýbejte se smaženým a tučným jídlům, přemíře pokrmů živočišného původu a také jednoduchým sacharidům, zvláště bílé mouce. Vyhledávejte potraviny, které po vyšší podíl hořkých látek pomáhají játrům v činnosti – jde např. o některé druhy salátů nebo o artyčoky.

Manažer, který zvládá každý nápor

SRDCE

Po celou dobu těhotenství zůstává na svém místě, dostatečně chráněno hrudním košem. Posouvá se nad bránicí maximálně o dva centimetry směrem vzhůru. Rozhodně ale nemá situaci snadnou – již ve chvíli, kdy se oplodněné vajíčko zahnízďuje v děloze, stoupá objem krve a brzy je jí až o třetinu více. Srdce musí pracovat na daleko vyšší obrátky, má-li všechnu krev i nadále bezchybně rozvádět po těle. Může dojít k mírnému zvýšení krevního tlaku, což souvisí se zvýšenou cévní elasticitou. Okysličována je přednostně krev plodu v děloze, proto sama matka tu a tam může mít pocit lehké srdeční nedostatečnosti projevující se např. subjektivním pocitem bušení.

Co pomáhá: Pohyb na čerstvém vzduchu přispívá k okysličení krve, takže srdce má méně práce. Ideální je těhotenská jóga a hluboké břišní dýchání (viz dále).

Minimalismus v praxi

PLÍCE

Zvláště na konci těhotenství některé ženy doslova nemohou popadnout dech. Souvisí to s tím, že plíce už nemají dost místa a až o čtvrtinu se sníží jejich kapacita. Přitom musí zvládnout více práce než za normálních okolností – je třeba okysličit větší množství krve. A tak je na pořadu dne častější zadýchání, stačí vyjít do schodů, ale třeba se i jen snažit udělat rychleji běžnou činnost v domácnosti.

Co pomáhá: Podobně jako pro zvýšení srdeční činnosti i plicím svědčí hluboké břišní dýchání. Jeho správnost lze posoudit podle toho, že se při nádechu nosem zvyšuje objem hrudníku i břicha a vzduch cítíme též v horní části zad. Při výdechu otevřenými ústy postupně dojde k pocitu vyprázdnění bříška – z hlediska vzduchu, miminko tam samozřejmě dále má své místo. Nádech i výdech maximálně prodlužujeme, ideálně při nich v duchu napočítáme až do deseti.

Lenoch v komoře

STŘEVA

Jsou „zmáčknuta“ asi nejvíce ze všech orgánů a jejich činnost je výrazně omezena, mimo jiné i působením progesteronu (viz výše – močový měchýř), takže peristaltika, pravidelné rytmické pohyby, které vedou k vyprazdňování, vázne a dochází k zácpě. Nejednu těhotnou ženu tak mohou potrápit i hemoroidy.

Co pomáhá: Hodně pijte. Povzbuzujte trávení příjmem dalších podpůrných potravin – vhodné je podmáslí, sušené švestky, lněné semeno. Pozor na přípravky s hořčíkem, které působí naopak průjem.

Jak to všechno funguje?

Organizmus matky a organizmus plodu vytvářejí během těhotenství dokonale propojený systém, připomínající z hlediska společného tělesného hospodaření „jednu domácnost“. Přísně vzato by přitom tělo matky potenciálního nájemníka nemělo vůbec přijmout. Oplodněné vajíčko je totiž vlastně cizorodý prvek, který obsahuje (za přispění otce dítěte) cizí genofond. Přesto při úspěšném početí vajíčko brzy sestupuje do děložní dutiny a zahnízdí tu. Chytrý trik přírody chrání zahnízdění tím, že zárodek opatří speciálním obalem, které tělo ženy jako cizorodý nevyhodnocuje. Pokud se tohle nedaří, žena opakovaně potrácí. Problémem bývá i to, když má matka krevní Rh faktor negativní a dítě pozitivní.

Ve většině případů ale oplodnění poté, co se spermie spojí s vajíčkem, zdárně proběhne.

Do chvíle uhnízdění čerpá embryo výživu z vlastního obsahu, poté už z krevního oběhu matky, což mu zajišťuje kyslík, výživu i odvádění zplodin.

Pozoruhodné je, jak žena a dítě sdílejí vzájemné omezení. Ani u jedné strany to obvykle nevede k agresivitě. Dítě si libuje v danosti svých hranic, což mu dodává pocit bezpečí, ženy zase pociťují navzdory nepohodlí uspokojení ze své plodnosti. Nevnímají omezení, ale spíše jakousi plnost. Růst miminka v děloze také obvykle napomáhá zrání jejich mateřství, ke kterému patří schopnost obětovat se. A tak se nový obyvatel lůna klidně může roztahovat na úkor ostatních tělesných orgánů, ovšem jen po devět měsíců. Poté je „nemilosrdně“ vypuzen a po porodu už musí existovat docela samostatně, naštěstí v blízkosti máminých prsů a v její teplé náruči…