Pět pilířů šťastného šestinedělí

Narodilo se miminko. Z partnerů se stali rodiče. Udělali vše pro to, aby se připravili na porod. Napnuli všechny své síly, aby toho tvorečka přivedli na svět. Ale co s ním teď! Všechno je možná trošku jinak než si představovali a rozhodně nic není jako dřív!

Často se stává, že si rodiče ohledně šestinedělí dopředu zjistí a zajistí jen nějaký doporučený seznam věcí, nábytku a oblečků. Je to pochopitelné, protože porod se zdá jako velký vrchol. Nicméně porod je teprve začátek. Asi tak jako na velkých horských drahách nejprve spousta motorů vystrká vozík do toho nejvyššího bodu a teprve pak začne ta pravá jízda. V případě matky ji navíc okoření dávky hormonů, kterými jí její tělo tak trochu nekontrolovaně motá hlavu. Naštěstí existují záchytné body, které mohou pomoci tu jízdu zvládnout bez úhony. Možná vás ale překvapí, které to jsou.

Důvěřujte mateřskému mozku!
V angličtině existuje termín Baby brain – nazývá se jím mozek ženy ovlivněný mateřskými hormony. Oxytocin a jeho kolegové pomalu před porodem a rychle po něm převezmou do velké míry vládu nad ženiným uvažováním. Oslabují kognitivní funkce – žena si hůř pamatuje, trochu ztrácí přehled o čase, snadno se nechá zmást složitými výklady a vypadávají jí slova. Na druhou stranu se zvyšuje její kapacita se učit – učit se zkušeností, sledováním drobných detailů, na které má nyní zvýšenou citlivost, zlepšuje se její schopnost snášet stále se opakující úkony. Především však žena díky hormonům získává možnost se bezhlavě zamilovat do svého dítěte na celý život. A to je její hlavní a primární úkol v šestinedělí! Vše, co ji od toho odvádí – úklidem kuchyně počínaje a návštěvami tchyně konče, se hodí minimalizovat.
Mohli jste jistě slyšet čerstvé maminky říkat, že mají ´mlíko na mozku´. Máme tendenci to považovat za něco nemístného, opak je ale pravdou. Pokud si žena dovolí se do svého hormony zaplaveného stavu ponořit, zjistí, že mnohem snáz rozumí svému miminku. Najednou doslova vidí a cítí potřeby svého miminka. Rozlišuje, které máchání ručičkama je neklid, radost nebo únava. Pozná na hlasových projevech svého pokladu, zda zrovna čůrá, nebo si hraje, nebo se prostě potřebuje tulit. Ony hormony lásky nám také pomáhají přehlídnout nepořádek, bolesti těla považovat za drobné překážky a mít radost a pocit štěstí, i když tápeme nebo okolnosti nejsou ideální.

Chybovat je lidské a důležité
Když se ženě narodí dítě, tak ihned přispěchají odborníci, aby jí radili, jak má o své dítě pečovat. Gynekolog, neonatolog, sestry na oddělení šestinedělí, maminka, tchýně, kamarádky, webové diskuse, výchovní guru apod. Ti všichni najednou nabízejí odpovědi na otázky, které si maminka sotva stihla položit. Všichni totiž touží po dokonalosti a chtějí mít vše pod kontrolou. Jedním z klíčů k úspěchu ale je si uvědomit, že období raného mateřství není dokonalé a že touha po kontrole nás může vyčerpávat a připravovat nás o jedinečnou příležitost. Nová maminka se totiž může skvěle vyladit na své dítě jedině tehdy, pokud má prostor dělat chyby. Pokud se cítí v bezpečí, může své dítě pozorovat a sledovat jeho reakce a z nich zjišťovat, co je pro ni a její miminko správné v dané chvíli. Bez ohledu na to, co si o tom kdo cizí myslí.
Nechme maminky mít své děti na těle, u sebe v posteli nebo v zavinovačce. Nechme je jíst, na co mají chuť. Nechme je zpívat z plných plic, nebo tancovat s miminkem v náručí. Nechme je zkoušet dávat novorozeně na nočníček, nebo používat jednorázové pleny. Dejme jim svobodu měnit svůj názor podle toho, jak se s miminkem zrovna vyspí. Protože je jen málo otázek v mateřství, na které je jediná správná odpověď. A pokud se žena a dítě učí spolu komunikovat již takhle brzy po porodu, další roky z toho budou jenom těžit, a předejdou mnoha zoufalým situacím ve stylu ´co ta holka chce?´

Zaktivujte svoje společenství
Dnešní rodina je obvykle máma + táta + děti. Své rodiče, sourozence a jejich děti vídáme náhodně a občas na rodinných sešlostech. Své sousedy sotva známe a naši velmi dobří kamarádi často žijí velmi daleko. Jsme v té nové rodičovské situaci často sami a nemáme příležitost předem ´okoukat´, jak to vlastně funguje. Hodí se proto připravit si záchrannou síť. Nejen pro to, aby si šestinedělka nemusela chodit sama do lékárny, ale aby si i měla s kým popovídat bez strachu a studu, že její dny nejsou tak růžové, jako byly na fotkách v ´life stylovém´ časopise. Vztahy s podobně naladěnými rodiči ostatně pomohou vyřešit nejednu chmuru i v dalších měsících a letech života s dětmi.

Pomoc vítaná
Někdy se očekává, že když na ženě po porodu ´není nic vidět´, tak přeci může rovnou začít fungovat. Obstará domácnost, uvaří sobě, muži i návštěvám, které miminko chtějí vidět. Dojde se staršími dětmi na hřiště, vyvenčí psa, obstará nákup… A některé ženy na to zdánlivě opravdu i brzy po porodu mají sílu. Připravují se tím ale o dary, které jim mateřský, hormony zalitý mozek přináší. Spotřebují hromadu energie na to, aby s ním bojovaly – strukturovaně myslely, vyplňovaly tabulky, měřily a vážily, pamatovaly si, ze kterého prsa kojily a zda zrovna dnes odvážejí popelnice. Ta síla jim pak, ale může někde chybět – mohou přijít problémy s kojením, záněty prsu, špatné nálady až deprese, pomalejší budování si opravdového vztahu k miminku a pocitu, že jsem ´dobrá máma´.
Je báječné, pokud se čerstvá maminka nají, aniž by musela vařit. Je žádoucí, aby místo úklidu koupelny a věšení prádla seděla ve svém hnízdečku na gauči a tulila se s miminkem. Je vhodné, aby místo odvádění sourozenců do školky a na kroužky, dospávala probdělou noc. Navíc je krásné, že na rozdíl od kojení a budování láskyplného vztahu s miminkem jí v tomhle může zastoupit kdokoli jiný – muž, maminka, tchyně, sestra, kamarádky a v neposlední řadě i poporodní dula. Ta ji může poskytnout bonus navíc – poskytnout psychickou podporu, nabídnout masáž apod. Pomůže celé její rodině zažít, že princip ´spokojená matka = spokojené dítě´ zkrátka funguje.

Láska zvítězí!
Hormonální bouře přejdou. Tělo se zahojí. Nová maminka si najde svou cestu. Získá mateřské sebevědomí. Najde si odpovědi na otázky, které jí trápily. A především si vybuduje vztah se svým dítětem bez ohledu na to, jak těžké byly jejich společné začátky.
Liší se ale cesty, jak se to stane. Liší se to, zda to období prožijí spíš láskyplně a idylicky, nebo plni strachu a nejistoty. Všechny tyto póly mají v šestinedělí své místo, ale můžeme se snažit čerstvé mamince vytvářet podmínky pro co nejvíce krásných emocí. Pojďme si tedy klást otázku, co můžeme udělat pro to, aby se čerstvá maminka cítila milovaná? Pusťme jí oblíbený film, nebo muziku. Donesme jí jídlo, nebo podejme sklenici vody k posteli. Pohlaďme ji po vlasech a oceňme, jak báječně si se svým dítkem vede. Ona všechnu tu něhu, lásku a péči obratem vrátí svému miminku. Láska zvítězí a získají všichni.
Lucie Ambrožová