Slyšeli jste o vaničkování?

Koupání miminka. Aktivita, na kterou se částečně těší a částečně se jí děsí snad všichni nastávající rodiče. Co když se miminku nebude ve vodě líbit? Co když bude plakat a bude se bát? V nejednom případě se tak skutečně stane a z koupání miminka se stávají chvilky plné křiku, slz a stresu. A co teprve když miminko povyroste a při každém pokusu o umytí hlavy či ponoření do vody se z něj stává hlasitý vzpouzející se ďáblík?

Hned na úvod je dobré připomenout, že nikdo z nás nepřichází na svět se strachem z vody. Miminka jsou celých devět měsíců před narozením „naložená“ ve vodě, která pro ně představuje to nepřirozenější prostředí. Šok naopak přichází při přechodu do běžného světa. Klasický miminkovský či dětský strach z vody jak ho známe, je čistě získaný a pramení ze špatné první, druhé či třetí zkušenosti s vodou. A k tomu často stačí málo – špatná teplota vody při prvních koupáních, přílišná zima v koupelně, nevhodná poloha či zbrklé zacházení. A strach je na světě. Jakmile se u miminek objeví, řada rodičů má tendenci tuto nechuť více či méně akceptovat, koupání urychlovat a jednoduše doufat, že dětský strach brzy sám vymizí. Ten se však často spíše stupňuje, a byť většina těchto dětí ve věku jednoho až dvou let vydrží sedět v částečně napuštěné vaničce, hrát si a nechat se umýt, když dojde na mytí hlavy a namáčení obličeje, přichází problém. A slzy. Je to váš případ? Ať už máte doma měsíční vřískající uzlíček nebo dvouletého křiklouna, máme pro vás dobrou zprávu – strach z vody se dá celkem bezbolestně odstranit. Čím dříve s jeho odbouráváním začnete, tím dříve se vám ho většinou podaří odbourat. A nemusíte se obávat, jde to i u starších dětí.
Kontakt s vodou v prvním půlroce života
Začnete-li v dětech budovat pozitivní vztah k vodě již v takto útlém věku, většinou se vám povede strach odbourat poměrně záhy. Novorozenci a kojenci do půl roku věku při pobytu ve vodě občas pláčou a rodiče často mylně nabydou dojmu, že je to strachem z vody. Nejčastěji se však jedná o reakci na nevhodnou teplotu vody (u malých miminek se doporučuje teplota okolo 37 stupňů) nebo na špatný způsob ponoření do vody. Ideální pro koupání a pobyt ve vodě je poloha tzv. klubíčka, kdy jsou záda schoulená do tvaru písmene C, bradička miminka se téměř dotýká hrudníku a kolínka jsou na bříšku. „Poloha klubíčka je pro miminko velmi pohodlná a cítí se v ní bezpečně, podobným způsobem totiž bylo schoulené u maminky v bříšku. Začínejte proto vždy klubíčkem s postupným ponořováním miminka od zadečku, přes nožičky, až mu bude koukat jen hlavička. Postupně a pomalu z klubíčka rozbalujte až do polohy splývání na zádech,“ radí Vanda Schreierová, instruktorkou pohybové výchovy a kojeneckého a dětského plavání. Pokud již u malého miminka strach z vody vznikl, jedním z velmi efektivních způsobů, jak ho rychle odbourat, je společné koupání. „Často se setkávám s případy několikaměsíčních miminek, které hystericky pláčou při jakémkoliv koupání a nepomáhá ani výměna vaničky za kyblík, konejšení rodičů, změna teploty vody, snaha o klubíčko či rozptýlení v podobě hraček. Maminkám proto doporučuji, aby se s miminkem po dobu několika dnů chodily společně koupat do vany, chovaly je v náručí, mluvily na ně, případně i kojily. Odpor k vodě většinou velmi rychle odezní a miminka brzy přestanou plakat i při samostatném koupání ve vaničce,“ radí Vanda Schreierová.
Další metodou, jak odstranit nechuť k pravidelnému koupání, je tzv. vaničkování, tedy speciální cvičení s miminkem doma v plně napuštěné vaně. S vaničkováním můžete začít kdykoliv po zahojení pupíčku a pokračovat můžete až do půl roku věku miminka. Součástí „cviků“ prováděných během vaničkování je mimo jiné i nácvik tzv. abecedy potápění, která je založena na budování podmíněného reflexu, odbourává nepříjemné pocity z vody v obličeji a učí miminka zadržovat dech (více o abecedě potápění najdete v boxu).
Důležité: Nezkoušejte však miminka učit potápět zcela sami, obraťte se na zkušeného instruktora, který vám pomůže se správným prováděním!
Plaváčkem mezi půl rokem a rokem a půl života
V půl roce života už s miminkem můžete navštěvovat lekce kojeneckého plavání. Než se tam vydáte, mějte na paměti, že voda v kojeneckých bazénech má okolo 32 stupňů Celsia a v rámci přípravy na kojenecké plavání začněte postupně snižovat teplotu při domácím koupání, ať děťátku nezpůsobíte šok a nevypěstujete negativní vztah ke koupání. Okolo půl roku života se u dětí zároveň začíná projevovat všeobecný bojkot polohy na zádech, který se projevuje i ve vodě. Je to zcela přirozené a nemá to nic společného s vodou jako takovou. Dětem poloha na zádech zkrátka začíná připadat nudná, je proto třeba jim ji nějak ozvláštnit a tento bojkot většinou brzy pomine. Stále začínejte s polohou klubíčka a postupně se snažte pokládat, až bude splývat a i ouška budou pod vodou. Aby dítě ve vodě v této poloze vydrželo, mějte nad ním připravený nějaký zajímavý předmět, který ho rozptýlí. Že se po něm natahuje? Nevadí, dejte mu ho.
Krizové období 1,5 roku až 3 let
V tomto věku to s malými dětmi bývá nejsložitější. Po prvním roce života nastává problém s učením klasické polohy ve vodě na zádech u dětí, které na ni nejsou zvyklé – děti už v tomto věku většinou umí stát na vlastních nohou a zároveň se u nich vyvíjí silný strach z neznámého. Ale stejně jako dospělí neplavci vždy začínají se splýváním na zádech, i u malých dětí je tato poloha základ. Vanda Schreierová jako nejjednodušší cestu, jak dítku polohu představit, opět doporučuje společné koupání: „Vlezte si s prckem do vany a posaďte si je na klín. Opřete je zády o vaše stehna, aby sedělo čelem k vám a vysvětlete mu, že je budete jemně pokládat do vody a že není čeho se bát. Pomalu začněte natahovat nohy a postupem dní se bezbolestně a bez křiku dostanete do požadované polohy na zádech. Buďte však trpěliví a nic neuspěchávejte.“
Děti v tomto věku, které nemají zkušenosti s potápěním hlavičky, často velmi špatně reagují na vodu v obličeji a na hlavičce. Jednoduše se jí bojí. Neodnaučujte je pouze vysvětlováním, metodami typu „Podívej, mamince hlava pod vodou taky nevadí!“ nebo dokonce nátlakem, ale zkuste postupovat podle pravidel abecedy potápění, která dětem umožní postupně a přirozeně pochopit, jak se chovat, když se jim voda dostane do obličeje, nebo budou zcela potopené.
Ať už strach z vody u vašeho dítka odbouráváte v jakémkoliv věku, pamatujte na to, že každé dítě je jiné a jinak vytrvalé stejně jako my dospělí. Pokud se úspěch dlouhé týdny nedostavuje, nepolevujte a hlavně se na dítko nezlobte, úspěch se dostaví.
Informace také na Vanickovani.cz