Když se miminko narodí, rodiče mívají ta nejlepší předsevzetí, jak o něj co nejlépe pečovat, jak ho vychovávat a vůbec připravit pro život. Co je ale podle odborníků – neurologů ze všeho nejdůležitější pro vývoj a učení?
Na začátku dobrá zpráva: miminko přichází na svět perfektně vybaveno. Už v průběhu prenatálního života se v jeho mozku vyvíjejí miliony nervových buněk, které odpovídají právě jeho potřebám. Například prof. Gerald Hüther, neurologem z Göttingenu říká, že když má dítě velké ruce po svém otci, existuje v jeho mozku jiný počet odpovídajících nervových spojení, než je tomu u dítěte s malýma rukama a pokračuje s tím, že se dá obecně říci, že každý zdravý mozek obsahuje při narození patřičný počet neuronů i tzv. gliálních buněk, které jsou pro neurony jakousi ochranou a výživou. A zatímco počet nervových buněk je definitivně daných, způsob, jakým budou mezi sebou pospojovány, záleží na tom, v jakém prostředí bude dítě vyrůstat a jaké podněty na něj budou působit. Obstojí pouze ty nervové buňky, které budou tzv. zapojeny – ostatní zakrní.
Takže veškeré učení vlastně znamená, že se posilují a rozvíjejí ty nervové spoje, které dítě k životu ve svém daném kulturním prostředí potřebuje. Je ale třeba říci, že k poškození opravdu může dojít tehdy, když dítě nemá k dispozici dostatek vjemů. Ty mu zajišťuje především atmosféra v rodině, která v něm budí touhu učit se a poznávat nové věci.
Podle nejnovějších neurologických výzkumů dítě pro svůj zdárný vývoj potřebuje splnění dvou základních podmínek: Tou první je úzká a bezpečná vazba na rodiče hned po narození, a tou druhou možnost objevovat svět přiměřeně svému tempu a nadání. Jinak řečeno – děti potřebují bezpečí blízkosti i dobrodružství. V prvním roce života to konkrétně znamená, že dítě musí být hodně hlazeno, mazleno, nošeno. Taktéž potřebuje, aby jeho lidé adekvátně reagovali na jeho pláč. Jen tak si to maličké vybuduje patřičnou sebedůvěru i důvěru k světu. Od třetího či čtvrtého měsíce pak dítě potřebuje podněty, které mu svět pomohou poznat – neměly by to být žádné sofistikované hračky, ale hlavně bezpečné předměty denního života, jako např. mazlicí šátek z měkoučkého materiálu nebo plastový hrneček. Dítě si vše potřebuje prohlédnout, ohmatat, a především k tomu všemu mít svůj klid. Rodiče by dítěti měli dopřát také chvilky soukromí, někdy se prostě držet v pozadí a příliš dítě nerušit. To jsou ty cenné chvilky, kdy se dítě dokáže v dobré náladě zabavit i samo.
Většina rodičů samozřejmě v dobré víře nechce zůstat pasivní a touží rozvoj svého potomka nějak popostrčit, např. mu dopřát znalost angličtiny. To samo o sobě není nic špatného – dítě profituje z toho, když s ním máma a táta něco podnikají. Třeba s tou angličtinou je ale třeba zvážit formu, jakou se dítěti přiblíží. Zpívat dítěti anglické dětské písničky nebo mít doma hračku, která na dítě anglicky hovoří – proč ne, o výuce v pravém slova smyslu ale pochopitelně nemůže být řeč. Takže všelijaké kurzy jdou v tomto věku zcela mimo potřeby a zájem dítěte. Dítě v útlém věku nepotřebuje „umělé“ podněty pro svůj psychomotorický rozvoj a socializaci. Musí se rozvíjet přirozeně, a to poznáváním prostředí, v němž žije.
Současní rodiče se často dopouštějí té chyby, že se od nejútlejšího věku snaží rozvíjet dítě v nejrůznějších kurzech. Převážejí ho z místa na místo a přitom jsou přesvědčeni, že mu připravují půdu pro budoucí vynikající vzdělavatelnost. Ve skutečnosti mu ale působí často zbytečný a nepřirozený stres. A také mu berou klid na tolik důležité sebepoznávání, odhalující k čemu má vlastně sklony a co ho baví. Zatímco se klade přehnaný důraz na intelektuální aktivity, mnoho pro život mnohem podstatnějších dovedností se nemusí patřičně rozvíjet.
Dítě je bezprostředně „naprogramováno“ k tomu, aby se učilo. Jeho mozek má svůj časový rozvrh. První rok je velmi důležitý a dítě potřebuje stimulující prostředí, jinak jeho mozek trpí. Ale tyto podněty dítě má, pokud jsou splněny ony dvě podmínky, které jsme zmínili výše. Mozkovou kapacitu dítěte můžeme posilovat celou řadou nejrůznějších aktivit, které přispívají k vytváření a dobrému fungování husté sítě nervových spojení, přičemž nejde jen o „trénování“ logického myšlení. Nezastupitelní jsou v tomto věku především smyslové zkušenosti, pohyb, vnímání hudby, prožívání emocí atd. Dítě se rozvíjí, když může pozorovat stíny na zdi, matku při vaření, staršího sourozence jak cvičí na klavír. Rozvíjí ho běžná láskyplná komunikace. Rozvíjí ho, když ho obklopuje zdravé a přirozené rodinné prostředí. V tom je hlavní úkol rodičů pro tento věk – zajistit dětem takovéto prostředí, průběžně pozorovat, k čemu dítě tíhne, co se mu líbí, co ho baví, a být mu přitom neustále k dispozici. Ale zároveň také poznat, kdy chce být dítě samo a mít svůj klid, aby všechny nové poznatky mohlo vstřebat. Kdy je dítě přetíženo, poznáte to lehce – odvrací pohled či hlavičku. Nepřiměřená hračka, předbíhající jeho vývojový stupeň pak v lepším případě ho nezaujme, v tom horším pak může vyvolat frustraci či vztek. To ale v žádném případě nechceme!
.png)
