Adventní období nám nepřináší jen radost a pohodu, ale i spoustu nástrah, se kterými se musíme vypořádat. Koučka Iva Peláková představuje několik z nich.
Nedělejme ze sladkostí odměnu
V mnohých z nás setrvává představa, že Mikuláš dětem musí nadělit koš plný sladkostí. Pomiňme teď fakt, že cukr v takovém množství není vůbec zdravý a může způsobit mnoho zdravotních problémů i závislost. Ponožkou plnou čokolád a bonbonů vytváříme ve svých nejmilovanějších velmi škodlivý návyk. „Nutíme jim představu, že sladkosti jsou za odměnu, že jsou něco výjimečného. Vím, o čem mluvím,“ říká koučka a lektorka seberozvoje z Tvůrčí školy Láry Fáry Iva Peláková, „Dodnes, když se mi něco povede, běžím si za odměnu koupit dortík. Nebo dva. Množství snědených odměn je na mně po těch letech dost vidět. Nedělejte svým ratolestem totéž. Sladkost není odměna. Je to prostě jen jídlo, které by mělo být v rozumném množství přirozenou součástí našeho života. Ne něco speciálního,“ dodává Iva Peláková.
Tím, že si děti zafixují sladké jako něco, na co se mají těšit, přestávají vnímat jeho chuť. Soustředí se pouze na pocit vítězství. Takže klidně cucají laciné bonbony, které jim ve skutečnosti ani nechutnají, ládují se nekvalitními čokoládami, i když některé by po chuťové stránce daly přednost třeba ovoci.
Mikuláš by tedy letos mohl zkusit nadělit zdravější variantu v podobě oříšků, exotického ovoce nebo třeba drobného věcného dárku. „Sladkosti mějte doma, nezakazujte je, ale ani je nestavte na piedestal,“ doplňuje Iva Peláková.
Nestrašme děti čertem
Jistě to znáte i u sebe… Když vás někdo nutí něco dělat a děláte to jen proto, že máte strach (například, že ztratíte práci, že se shodíte v očích druhých apod.), není to to samé, jako když danou věc děláte, protože se vám chce. Snažte se svým dětem pomoci nalézt vnitřní motivaci. Vysvětlete jim, jak si představujete, že se mají chovat a domluvte se s nimi, jak to vidí ony. Můžete tak dojít k souladu, aniž byste potřebovali bič v podobě trestů, příkazů a zákazů. Vrcholem takového biče je postava čerta.
Pokud Mikuláše, čerta a anděla berete jako legraci, zpestření a zážitek, je to v pořádku. Ale když chcete děti čertem strašit, dosáhnete tak jen toho, že budou vyděšené a obvykle ani nebudou vědět, za co jsou konkrétně tak trestané. „Pro děti to může být skutečně až traumatický zážitek,“ upozorňuje Iva Peláková a vypráví vlastní příhodu z dětství: „Nezažila jsem nic tak hrozného jako malé dítě, ale až jako starší, když jsem chodila převlečená právě za čerta spolu s kamarády. Někteří rodiče chtěli, abychom nechali Mikuláše a anděla doma, už to mi nebylo příjemné. K zážitku přece patří všechny tři postavy. Nezapomenu však na rodiče, kteří chtěli pomocí čerta zbavit své dítě dudlíku. Malý kluk musel dudlík odevzdat čertovi, tedy mně, do pytle, jinak mu hrozilo, že v pytli skončí sám. Umím si představit ten strach, zoufalství a křivdu, které dítě cítilo. Brečelo a já trošku taky. Už ani nevím, jak to s dudlíkem dopadlo, ale okamžitě jsem cítila, že tohle už nikdy dělat nebudu. Existují desítky lepších způsobů.“
Dejte si chvilku k zamyšlení, co vlastně po dětech chcete, když říkáte, aby byly hodné. A co si pod tím asi představují děti samotné? Opravdu je to tak špatně, když se nám něco nechce, něco nás naštve nebo když uděláme chybu? „Chápu, že rodiče někdy ztrácí nervy a hlavně chtějí svým dětem předat co nejlepší vychování. To je v pořádku. Ale řekla bych, ať hodí kamenem ten, kdo je bez viny. Děti přece, i když se to třeba někdy nezdá, nechtějí dělat svým rodičům ze života peklo. Chyby děláme všichni a je to moc dobře, protože se z nich učíme,“ říká Iva Peláková a vysvětluje, že po dětech vlastně chceme velmi abstraktní věc, kterou si neumějí představit. A navíc ji ani sami nedodržujeme, protože to reálně není možné. Děti se tak naučí například nevyjadřovat svůj názor, protože to může být špatně, nebo se nedokážou ani v budoucím životě rozhodovat – vyčkávají, co budou chtít rodiče anebo jiní lidé. Dítě zkrátka takzvaně zlobí (což ve skutečnosti znamená jen to, že svým chováním neodpovídá ideálům dospělých) tehdy, když mu chybí pozornost, zkouší hranice nebo má nějaké trápení. Nechte tedy Mikuláše, čerta i anděla dětem jako hezkou vzpomínku, legraci, možná trochu tajemství, ale ne jako strašáka, či dokonce trauma.
Nedělejme z Vánoc období stresu
Někdy se maminky až moc snaží, aby aspoň o Vánocích bylo všechno naprosto perfektní. Jenže se snaží tak moc, že jsou celé uhnané a vystresované. Úklid a vaření jsou postaveny před domácí pohodu a prima rodinnou atmosféru. „Naplánujte si, jaké pocity chcete v průběhu Vánoc zažívat. Co jsou příjemné zážitky, o které nechcete přijít? Na čem doopravdy záleží? Pevně věřím tomu, že nikdo z vás nezmíní vytřenou podlahu. Hlavní je přece rodinná atmosféra, těšení se, radost,“ vyjmenovává Iva Peláková a zároveň varuje, že stres se přenáší i na děti. Děti zkrátka nedokáží být v pohodě, když se rodiče hádají, maminka nestíhá a všechno je v přílišném shonu. S největší pravděpodobností pak celá rodina s dětmi ve vedení onemocní a Vánoce si tolik neužije. Místo patnácti druhů cukroví vám jistě udělá radost třeba jen pár nejoblíbenějších. Děti se nebojte do příprav zapojit. Ušetřený čas věnujte rodině a místo materiální podoby Vánoc předejte dětem opravdové hodnoty.
.png)
