7 mýtů o prvním roce s miminkem

Život s kojencem, který čtyřiadvacet hodin denně vyžaduje vaši péči, lásku a pozornost je nesmírně náročný. Pomůžeme vám ujasnit si některé otázky nacházejících se na úrovní mýtů:

Mýtus č. 1

Mateřská láska přichází s posledními porodními bolestmi

Samozřejmě jsou i takové matky, které ještě na porodním sále rozzáří mateřská láska a pohltí vyslovená euforie, ale stejně normální je, když jako první se objeví jiné pocity: strach a nejistota, zda něco nepokazíte v nové situaci. Nebo pocit naprosté vyčerpanosti a potřeba nejprve si pořádně odpočinout. Ta velká láska teprve přijde. Ale stejně jako je to s láskou k partnerovi, i tohle malé stvořeníčko musíte nejprve poznat, abyste ho mohla milovat. A to může trvat různě dlouho. Dopřejte si tedy trochu času, abyste si na sebe navzájem v klidu zvykli!

 

Mýtus č. 2 

Miminko je dovršením partnerské lásky

Společné dítě je největším komplimentem, jaký si muž a žena mohou navzájem složit. Zároveň však je život s kojencem, který čtyřiadvacet hodin denně vyžaduje vaši péči, lásku a pozornost, hodně náročný. To může znamenat pro partnerský vztah zatěžkávací zkoušku. Páry by proto měly pokud možno již před narozením dítěte mluvit o tom, jak se vzájemně podpoří a kolik času pro sebe každý potřebuje. Často totiž dochází již v prvních týdnech k nesrovnalostem, protože partneři si svá očekávání neřekli dostatečně jasně. Taková partnerská dohoda může vypadat například tak, že novopečený otec své partnerce poskytne hodinu spánku navíc, když ráno nakrmí dítě před odchodem do práce odstříkaným mlékem. A muž zase může dvakrát do týdne jít večer za svým sportem – a to bez výčitek.

 

Mýtus č. 3

Kojit může každá matka

Ano, kojení je ta nejpřirozenější věc na světě. Ale to zdaleka neznamená, že to tak funguje u všech matek. Někdy to prostě nejde: třeba proto, že se stále objevují záněty prsů. Nebo proto, že žena chce jít co nejrychleji zpátky do práce a nemůže si na kojení dopřát dostatek času. Nebo se možná nadměrně stresuje. Každopádně zaměřte se na kojení a nevzdávejte se hned, když to nejde. Vyhledejte pomoc – od porodní asistentky, dětské sestry nebo přímo poradkyně v oblasti kojení. Ale pokud se přesto nezdaří, nezoufejte. Když cítíte negativní emoci před každým krmením, zda se to podaří či ne, anebo zda vás to bude zase hodně bolet, pak je pro vás vhodnou alternativou náhradní kojenecká výživa z lahvičky nebo alespoň přikrmování touto umělou výživou. Nesmíte srovnávat spontánní kojení s mateřskou láskou.

 

Mýtus č. 4

Spánek je otázkou disciplíny

Pediatr a autor mnoha knih Herbert Renz-Polster říká: Ačkoli by si to rodiče přáli, spánek dítěte není něco, co přichází se západem slunce a končí s jeho východem. Noční probouzení je u malých dětí naprosto normální reakcí a konec konců i dědictví evoluce. Pokud by se děti našich předků v noci nebudily, nedožadovaly se své dávky krmení, aby si zajistily rezervy, a neujistily se, že ti velcí jsou stále nablízku, nepřežily by první rok. To, že se děti budí v noci a pláčou, protože se cítí osamělé, je naprosto normální. Pokud tedy dítě do třech měsíců dokáže prospat celou noc, nejde o žádný důkaz rodičovských schopností. Je to prostě jen a jen otázka velkého štěstí. Naštěstí si pak miminka postupně vytváří rytmus střídání spánku a bdění, který jim pomáchá usínat. Ale stejně jako je tomu u dospělých, brána spánku se neotevírá přesně v půl sedmé. Je dobré, když přispějete trochou tolerance. To udělá každému vztahu dobře.

 

Mýtus č. 5

Všechno je jen otázkou disciplíny

Mnoho rodičů očekává, že jejich dítě bude přesně podle tabulek – upozorňuje Herbert Renz-Polster. A to jak po stránce biologické (kdy už má dítě sedět, lézt, jíst kaši), tak po stránce vývoje osobnosti. Jako čtyřnásobný otec pediatr dokonce prohlásil, že žádné z jeho dětí se nepodobá tomu druhému, a rozdíly byly patrné již od okamžiku jejich narození. Každé dítě má zkrátka své silné i slabé stránky. Rodiče vždycky nepočítají s tímto individuálním vývojem a často srovnávají své dítě s jinými. Když jste v podobné situaci, pomůže vám uvědomit si, že dítě se nevyvíjí podle předepsaného časového harmonogramu, ve kterém si budete jeden za druhým odškrtávat dosažené cíle. A že je spousta věcí, které jednoduše nemůžete ovlivnit.

 

Mýtus č. 6

S příchodem dítěte se všechno změní

Samozřejmě, příchod dítěte s sebou přináší velké změny. Ale rodiče, kteří kvůli dítěti zahodí svůj vlastní život, neprospějí ani jemu, ani sobě. Dopřejte si proto k „dortu“ i tu pověstnou třešničku – bez přátel to nebude ono. Jak dokazuje i vývoj lidstva, děti jsou mnohem přizpůsobivější, než si myslíte. A v první řadě potřebují pro svůj zdárný začátek na světě i pozdější vývoj rodiče, kteří jsou šťastní a spokojení s životem, jaký vedou.

 

Mýtus č. 7

Ostatní matky to dělají lépe

Může se zdát, že všichni ostatní to umějí, znají a dělají lépe. Ale pravda je většinou taková, že si matky situaci svých kamarádek představují růžovější, než ve skutečnosti je. A vždycky je třeba mít na paměti, že své dítě v průběhu času poznáváte sama nejlépe – dokonce i dětská sestra je vidí jen krátce. Zda budete kojit s chráničem bradavky nebo bez něj, zda budete mléko odstříkávat či nikoli, zda své dítě svěříte chůvě nebo ne – na to si musíte přijít jen a jen vy sama.