7 dobrých důvodů, proč se vyplatí přihlásit dítě na kurz plavání

Přemýšlíte, jak to udělat, aby se stal z vašeho potomka plavec milující vodu. Máme jednoduchou radu, prověřenou léty a zkušenostmi mnoha rodičů: nejlépe, kvalitně a přitom hravě se děti naučí plavat v kolektivu svých vrstevníků a pod dohledem zkušených odborníků.

„Nejen kvůli bezpečnosti, ale i pro samotnou radost z pobytu ve vodě, je pro každého rodiče důležité, aby jeho potomek uměl co nejdříve plavat. A jsou jen dvě cesty, jak toho dosáhnout. Buď se budeme snažit naučit své dítě plavat sami, nebo ho svěříme do rukou odborníkům v plavecké škole. Podle mých mnohaletých zkušeností – ať už z pohledu lektorky plavání, nebo těch mateřských – získaných při výchově našich čtyř dětí – bych se velmi přimlouvala za tu druhou možnost. V následujícím textu se hned pokusím vysvětlit proč a shrnout svá doporučení a zkušenosti s výukou plavání do několika bodů,“ říká Štěpánka Štrougalová z pražského Baby Clubu Juklík, které je od roku 1988 průkopníkem v metodice kojeneckého plavání a provozuje i plaveckou školu pro starší děti, plavání pro těhotné nebo aqua-aerobic.

1. S kamarády je plavání zábavnější
Stejně jako u jiných sportů i v případě plavání platí, že pokud je ve skupince více dětí, výuka je zábavnější a hlavně účinnější. Učit jako rodič sám plavat své dítě, je opravdu velká nezáživná dřina. Pro výuku samotné plavecké lokomoce (schopnost pohybu v prostoru pomocí svalové činnosti) je mnohem výhodnější prostředí plavecké školy, kde je k dispozici velká škála pomůcek a samozřejmě trenér s dlouholetou praxí.

2. Výuka má pevný řád a posloupnost
Metodika výuky všech sportů má určitou posloupnost, proto je také u plavání nutné dodržet určitý řád. K dalším základním plaveckým dovednostem je možné přejít až ve chvíli, kdy už je má dítě zcela zažité a perfektně je zvládá. Stejně tak je třeba přistupovat k výuce jednotlivých plaveckých způsobů. Trenéři a instruktoři se jistě shodnou v tom, že je vždy snazší práce s absolutním neplavcem, než s „plavcem“, který má zažité špatné pohybové stereotypy.

3. „Pasivní plavec“ snadno zpanikaří
Leckdo možná namítne, že se taky naučil plavat sám, a žádnou odbornou výuku nepotřeboval. A že prostě potřebuje, aby se jeho dítě rychle naučilo „držet nad hladinou“, plavalo, a připadá mu úplně zbytečné zatěžovat se nějakou hrou s plaveckými dovednostmi. Ano, i to je cesta. Ale každý, kdo takhle přemýšlí, si musí uvědomit, že pokud tuto etapu přeskočí a dítě nebude mít zvládnuté základní plavecké dovednosti, budou jeho pohyby zmatené, neúčelné, křečovité a schematické. Takovému plavci se říká „pasivní plavec“. Ve vodě nemá potřebnou jistotu a první nečekané příkoří (hloubka, vlna, křeč, silnější proudění, vdechnutí vody…) může způsobit paniku a mít až tragické následky.

4. Přílišné sebevědomí je ve vodě nebezpečné
Pokud bychom dítě, které horko těžko překonává vzdálenosti ve vodě bez adaptační fáze na samotné vodní prostředí, utvrzovali v tom, jak už umí dobře plavat, mohl by se z něho stát plavec s obrovským sebevědomím, který neumí odhadnout riziko situace a vlastně se stává nebezpečným samo sobě. Ještě větší problém nastává, pokud strhne některé kamarády z okolí. Proto je třeba také od začátku vštěpovat dětem respekt před vodou jako živlem, s nímž si užijí spoustu zábavy, ale nikdy přitom nesmí zapomenout na jeho převahu a sílu.

5. Důležitá je orientace ve vodě i pod hladinou
Dítě, které si zvyká na vodu, by se mělo velmi záhy naučit mít pod hladinou otevřené oči. Někdo to nedokáže ani v dospělém věku, ale skutečně jde jen o zvyk. „Základem úspěchu je hned na začátku odstranění všech skřipců na nos a vodních brýlí. A nejlepším tréninkem orientace pod vodou je lovení různých potopených hraček, následně také orientace při pádu do vody či po kotoulu nebo při dojezdu ze skluzavky. Chceme-li orientaci pod vodou nacvičovat, není třeba hned shánět drahé hračky, které jsou těžké a udrží se na dně. Úplně postačí obyčejný hokejový puk,“ radí Štěpánka Štrougalová a dodává, že při nácviku nedáváme hračku hned na dno. Stačí, když ji v ruce zanoříme pod vodu a dítě ji hledá – napřed jen s ponořením úst, postupně se zanořením celého obličeje. Postupně dáváme hračku níž a níž, až ji nakonec položíme na dno.

6. Bahno, kameny, vítr? Překonávání překážek k plavání patří
Nedílnou součástí výuky plavání je i bezpečné zvládnutí pobytu ve vodě v nepříznivých podmínkách. Pro malé děti může být komplikací i písek, bahnité dno, kamínky či oblázky, případně vlny. Pro starší pak vítr, nečekaná bouřka… Na všechny tyto eventuality je třeba dítě upozornit a vysvětlit mu, jak se má zachovat. Například – zvedá se silný vítr, v dálce hřmí – to znamená vylézt rychle z vody nebo pádlovat v loďce ke břehu a neriskovat zdraví dalším pobytem ve vodě atd.

7. Bezpečné skoky a pády do vody
„Dětem je třeba už od útlého věku vštěpovat zásadu, že je nutné si před skokem do vody místo doskoku dobře zkontrolovat. Zaprvé musí být bezpečné a dostatečně hluboké a zadruhé dítě musí mít jistotu, že je prostor doskoku volný a v dohledné době sem nikdo nedoplave,“ upozorňuje Štěpánka Štrougalová.
Spoustu zábavy se dá při výuce zažít i s velkými pontony, kdy děti mohou do vody válet sudy, dělat kotrmelce nebo jen tak sbíhat. Důležité je zapojit i pády pozadu, na bok, skrčmo a patří sem samozřejmě i nácvik skoku po hlavě. To vše je součástí výuky v plavecké škole.
Zdroj: Babyclub Juklík