Děti kňourají, hádají se mezi sebou, my jsme vynervovaní, prostě nálada pod psa. Podle zjištění psychologů asi 80 % komunikace v mnoha rodinách sestává z často zbytečné kritiky, kárání a dělání si naschválů…
Pokud si nejste jisti, zda náhodou nepatříte také do “klubu” tímto způsobem vynervovaných, zkuste si týden vést deníček. Za každé reptání nebo brblání nakreslete šklebíka (opak smajlíka).
Rodiny, kde jsou „bouřky“ spíše pravidlem, by se měly snažit čas od času udělat si záměrně slunečný den. Mizerná nálada totiž z dlouhodobého hlediska ničí celkovou atmosféru v rodině. Dospělí se stávají trvale nespokojenými a dětem klesá zdravé sebevědomí.
Zpočátku funguje slunečný den jako tzv. paradoxní intervence. Takhle označují psychologové proces, kdy na nevhodné chování dítěte rodiče zareagují úplně jinak, než by to ony očekávaly. Je to moment překvapení, který mnohé napraví. Později se ze slunečného dne může stát slunečný týden nebo třeba i měsíc. Přečtěte si, co všechno se dá v takový slunný den dělat – a ledacos z toho se pak může stát součástí dne běžného.
Stačí si přát…
Hřiště, aquapark? Ne, dnes si uděláme radost a budeme dělat něco výjimečného! A dítě si může vybrat, co to bude. Několik nápadů si ale připravíme. Přitom to nemusí být něco velkého nebo nákladného. V klidu si zahrajeme pexeso, kvarteto nebo na obchod. Bude to velmi cenný čas strávený společně. Nebo: zasadíme spolu nové kytičky na zahradě. Po roce zase jednou hezky umyjeme kola. Předčítáme celé odpoledne pohádky. Uděláme si “pyžamový” den.
Blízkost a sounáležitost
Bývá bohužel často “nedostatkové zboží”. Vezměte své dítě jen tak, bezprostředně do náruče, beze slov. Nebo mu pevně stiskněte ruku, třeba zrovna v okamžiku, kdy je rozmrzelé nebo smutné. Jasně – ne vždy jsou tyto záchvaty lásky přijímány s povděkem. Někdy se dítko stydí anebo vzteká se slovy, že už není mimino. Jiné děti si zlobením a nepřiměřeným dováděním říkají právě o pozornost a blízkost.
Prožít si něco naruby
Proč bychom se někdy nemohli chvilku chovat jako ve středověku? Dneska budeme jíst řízky a brambory rukama! A příště si dáme pravý opak: zahrajeme s na nóbl restauraci – s látkovými ubrousky a přehnanou zdvořilostí. Tyto extrémní rozdíly děti nejen pobaví, ale tříbí jejich cit pro to, co je správné a běžné.
Pochválit by nemělo být těžké
Na jednu stranu s pochvalou by se to nemělo přehánět, ta musí být adekvátní. Ale nasaďte si růžové brýle na jeden den. Vnímejte, co vaše dítě umí a co dělá dobře. A laťku nastavte pro tentokrát úmyslně hodně nízko. Nakonec i to je to skvělý výkon, když někdo rozesměje mámu, nakrmí kočku, nebo v neděli v šest ráno neskočí šipku do rodičovské postele.