Už jste se naladili?

První hodiny, dny a snad i celé měsíce to trvá, než si s miminkem na sebe zvyknete a vytvoříte si určitý rytmus. Není to nic neobvyklého…

Když jde všechno jako po másle, to je spíše výjimka. Od prvního dne, kdy se ocitnete s miminkem doma, na vás nejspíše dolehne velká tíha zodpovědnosti okořeněná s mnoha otázkami. I miminka mají různý temperament, a tak si na svět zvykají také různě. Novorozenci potřebuji na to svůj čas.

V prvních hodinách i týdnech by měla mít celá rodina na paměti, že se mu „zážitky“, které má miminko kolem svého narození, hluboko vryjí do paměti. Proto jsou vývojoví psychologové zajedno v tom, že je nanejvýš nutné zajistit dítěti pokud možno jemný, šetrný a příjemný start do života. Proto také příroda „vymyslela“ šestinedělí, jakési hájemství, kdy se na sebe matka a dítě nalaďují. Období novorozence trvá osm týdnů, a to je i doba, která je takřka identická s obdobím hormonální přestavby matky.
Adaptace na novou životní etapu nejsnáze proběhne, když si matka s dítětem užijí hodně tepla, blízkosti, klidu a pohody. Hluk a rušivé vlivy a ani příliš ostré světlo miminku v tomto období vůbec nesvědčí. V prvních dnech by mělo k miminku doléhat vše spíše tlumeně, obdobně jako to bylo v mámině bříšku.
Příjem potravy by dítě mělo určovat samo, nakonec ani v mámině bříšku mu nikdo neomezoval cucání palečku anebo pití plodové vody. A nikdo nerozhodoval ani o tom, kdy bude spát a kdy ne. Takže i z toho je vidět, že adaptace na vnější svět pro dítě nikterak není jednoduchá. Proto je dobré i kojenecké oblečení vybírat pečlivě, nejlépe z jemné bio bavlny, aby nedráždilo tělíčko, které na sobě ještě nic takového necítilo. Totéž platí i o péči o pokožku – je nutné vybrat ty nejjemnější pečující produkty, které neobsahují syntetické a vonné přísady.
Někteří kojenci jsou v prvním období velmi citliví a hodně pláčou, což může být znakem horší schopnosti adaptovat se. Jednoduše jejich centrální nervová soustava potřebuje ještě trochu dozrát. Pláč může znamenat i to, že je miminko přetížené různými impulsy z okolí. Zralejší kojenec to dokáže dát najevo tím, že například odvrací hlavičku, tomu méně zralému zbývá pláč. Hlavně s citlivějšími miminky příliš neexperimentujte a nevystavujte je příliš intenzivním vjemům. Při pláči neklidu, který není způsoben hladem anebo plnou plenkou je dobré vzít dítě do náruče, konejšit je, anebo také nechat v postýlce a tichým hlasem k němu promlouvat.
Snažte se, aby miminko pravidelně mělo svůj klid a nejpozději po jedné a půl hodině bdění ho zase uložte – i když ještě nevypadá unaveně.
Malé citlivky potřebují mít intenzivnější pocit bezpečí a určitou vzpomínku na chráněný pobyt v mamině bříšku. V tomto případě možná pomůže tzv. pevné balení, kdy i ručičky jsou zabalené podél těla. Za pokus to stojí s tím, že se opět může potvrdit temperament dítěte, které to například odmítne.