Učíme přirozenou cestou

Bláznivé matky batikářky, nebo ucelený a vědecký systém vzdělávání? Chaotické skupiny nic nedělajících dětí, nebo prostředí, které podporuje samostatné myslící a vyrovnané osobnosti? Co je to vlastně Montessori?

Většině lidí se při vyslovení slova Montessori vybaví “soukromá mateřská škola”, ale to je velký omyl. Montessori není jen pro předškoláky. Je pro děti od narození, přes mateřskou a základní školu, po adolescenci, až do dospělosti. Není primárně o metodě vyučování, je především o porozumění tomu, jak nejlépe podporovat přirozený lidský vývoj. Je o tom vědět, co děti potřebují.
V posledních letech, především v zahraničí, začínají být Montessori principy používány i ve vzdělávání dospělých. Hlásí se k němu velké firmy, které chtějí rozvíjet své zaměstnance. Montessori také nabývá na významu v péči o seniory.
Montessori pedagogika nese jméno po první vysokoškolsky vzdělané italské lékařce Marii Montessori. Pozorovala děti. Experimentovala s podněty, které dětem nabízela. A přišla na to, že senzomotorické pomůcky zcela zásadním způsobem podporují rozvoj dětí. První Montessori škola byla otevřena v roce 1907. Montessori je současně nejrozšířenější ucelenou metodou vzdělávání a výchovy dětí na světě. Jen v USA existuje přes 20 000 Montessori mateřských, základních a středních škol.
Hlavní myšlenka
Montessori je založeno na znalosti vývojových fází. Děti mají různé potřeby v různých časových obdobích života. Rozlišuje čtyři stádia života dítěte: 0 až 6 let, 6-12 let, 12-18 let a 18-24 let. Tyto jednotlivé fáze popsalo již mnoho psychologů, ale byla to právě Maria Montessori, která ukázala způsob, jak využít porozumění těmto fázím jako nástroj vzdělávání. Předefinovala vzdělávání na „podporu života“. Naznačila, že pokud podpoříme přirozený vývoj dětí, zajistíme tím nejlepší výsledky.
Poukázala na to, že v životě každého dítěte existují jedinečná „časová okna“ nebo „citlivá období“ či „vhodné příležitosti“, kdy je dítě maximálně schopno a připraveno ke konkrétnímu vývojovému kroku. „Je bezpodmínečně nutné, aby každé dítě mělo ty správné podněty v ten pravý okamžik, pokud chceme, aby se rozvinulo do svého plného potenciálu,“ říká Miroslava Vlčková, zakladatelka Montessori mateřské a základní školy Andílek v Praze a ředitelka Montessori Institutu Praha, který se věnuje školení Montessori učitelů. A dodává: „Proto například podporujeme děti ve čtení ve chvíli, kdy o něj projeví zájem, už od čtvrtého roku, nikoliv až v sedmi letech v první třídě. Pokud to přirozené a individuální „časové okno“ u dítěte nevyužijeme, bude o dost složitější a méně přirozené ho čtení naučit. Snažíme se spolupracovat s přírodou namísto toho, abychom ji potlačovali nebo ohýbali a přizpůsobovali našim potřebám. Tím podporujeme přirozené učení.“

Klasické školy versus montessori, jablka a hrušky
V Montessori školách je učení založeno na přirozené touze dítěte učit se, poznávat a objevovat. Učitelé-průvodci pozorují, co zrovna dítě potřebuje a zajímá a hledají cesty, jak tento zájem rozvíjet a potřebu naplňovat. Chyba je nástroj zpětné vazby a rozvoje, prostředek pro sebehodnocení a učení.
Prostředí – Děti různého věku mají rozdílné fyzické, psychické i sociální potřeby, proto je prostředí Montessori mateřských a základních škol připraveno tak, aby jim odpovídalo a nabízelo podněty, které děti toho věku budou zajímat.
Dospělý – Úkolem dospělého v Montessori škole je znát zákonitosti vývoje dítěte a být dítěti průvodcem napomáhajícím v hledání vlastní přirozené cesty poznáváním. Učitel inspiruje, podporuje, propojuje dítě s podněty.
Svoboda – Dítě si svobodně vybírá práci. Dělá to, co ho zajímá a baví. Jeho svoboda však pevně souvisí s disciplínou. Tu dítě zvnitřňuje díky životu ve společenství třídy, která má jasně stanovená pravidla. Svoboda a disciplína jsou dvě strany téže mince.
Skupina – Děti se v Montessori třídách rozvíjí ve věkově smíšených skupinách, což odpovídá nastavení ve skutečném životě. Takové prostředí podporuje rozvoj spolupráce a sociálních dovedností. Mladší děti se učí od starších. Starší děti získávají cenné dovednosti tím, že mladším předávají, co již umí.
Skutečný rozdíl
Utváření základních schopností dětí je nejvíce důležité během prvních let jejich života – není to jen akademické vzdělávání, ale i schopnost se soustředit, vytrvat a myslet sám za sebe, stejně jako schopnost dobré interakce s ostatními. „Děti, které dostaly správný druh podpory v těchto letech formování osobnosti, dospějí do lidí, kteří mají vnitřní motivaci a rádi se učí, umí myslet flexibilně a tvořivě a kteří si jsou nejen vědomi potřeb druhých, ale ve svém životě se snaží i o harmonii,“ doplňuje Miroslava Vlčková z Montessori Institutu Praha.