Pryč s tou vzteklou příšerou!

Už zase jednou se nemůžete dohodnout s tím vaším mrňouskem? Snad se nehází někde v supermarketu opět na zem!? Pryč s tou vzteklou příšerou! Ale jak? Docela jednoduše. Díky našemu čtyřbodovému programu, který vyvinul německý dětský psycholog Hans Berwanger.

Čtyřbodový program pro klid v duši:

1. Připravte se! Ochranné očkování proti dětskému vzdoru funguje totiž stejně jako jiná očkování pouze tehdy, pokud budete jednat už před vypuknutím nemoci, a ne až během jejího průběhu, kdy se spirála rodičovského stresu roztáčí na nejvyšší otáčky. Musíte si rozmyslet předem, jak chcete a budete v případě vzdoru reagovat. A ujasněte si tyto otázky: Jak zachovat navzdory všemu láskyplný postoj? Jak vidím svoje dítě? Co udělám, pokud se situace vystupňuje? (Například budu raději mluvit tišeji, než abych zvyšoval/a hlas.)

2. Zrekapitulujte pocity vašeho dítěte slovy! Pro malé děti je totiž těžké dostat své emoce pod kontrolu. Řekněte například: „Jsi rozzlobený, protože bys teď chtěl čokoládu.“ A nabídněte řešení: „A ta bude jako dezert až po obědě.“ Principem je nemluvit mnoho, ale říci to poněkud nejpřesněji – a nezapomeňte, že slovo „ale“ sem nepatří. Z věty „…ale dostaneš čokoládu po obědě“ dítě pochopí jedině jedno, že totiž čokoláda teď nebude, a to je samozřejmě z jeho pohledu moc špatné. Důvodem je slůvko „ale“, které zdůrazňuje konflikt a podnítí odpor. Naopak „a“ uklidňuje: čokoláda po obědě sice není úplně nejlepší řešení, ale pořád je to jedna z možností.

3. Personifikujte vztek! Kdo se to tady vlastně zlobí? Je to celý Mareček? Nebo vztek sedí jen v bříšku? Anebo sedí snad nějaká rozzlobená příšera na rameni a chudáka chlapečka popichuje? Nebo běsní v hlavičce rozlícený medvěd /lev, drak… atd.? Pokud najdete viníka, jste napůl cesty ven ze záchvatu vzdoru. Maminka s tatínkem mohou apelovat na rozumnou část dítěte: „Můžeš té zlobivé příšeře říci, že bonbony budou zas až zítra?“ A i Marek ze situace vyjde bez úhony: „Byla to rozzlobená příšera, co se vztekala a ne on.“

4. Nenechávejte své rozzlobené dítě samotné! Malí lidé se zlobí, protože vlastně trpí. Mohou být například přetížení, když se mají rozhodnout. Hrát si s legem, nebo vybalit autíčka? Pokud rodiče záchvat vzteku s klidem přečkají, a pak vezmou své zoufalé dítě do náruče, naučí ho něco podstatného: maminka a tatínek mě mají stále rádi, i když se vztekám. Pomohou mi a utěší mě ve zlých situacích. To dodá jistotu.