Neustále v „pohotovostním“ režimu

První měsíce s miminkem jsou náročné. Mysl matky bývá zjitřena nedávným silným zážitkem z porodu a spánek křehký a zranitelný. I když novorozenec pravidelně oddychuje, maminka často leží vedle a spánek se jí vyhýbá. Proč? A co by mohlo pomoci?

000014

Zpočátku žena žije z poporodní euforie. Dítě je v pořádku na světě, rodiče přešťastní. Noční vstávání v tříhodinovém taktu, spojené s krmením a přebalováním, případně s nošením křičícího miminka po bytě – vše se dá (zatím) docela dobře vydržet. Je to nové a svým způsobem vzrušující.

Přesto se taková noční bdělost obvykle podepíše na denní únavě. Okolní svět je poněkud rozmazaný a myšlení také jako v mlze. S každým dalším týdnem tohoto poněkud převráceného režimu dlouhodobé únavy přibývá. Nevěnujeme jí však tolik pozornost, kdesi uvnitř jsme totiž jako milující rodiče přesvědčeni: Takto je to normální. Patří to k prvním týdnům soužití s novorozeným tvorečkem. Je to svým způsobem krásné a nezapomenutelné…

Podle provedených šetření matky (a někdy i otcové) novorozených dětí probdí po nocích průměrně jednu až dvě hodiny denně. Přesto si na nedostatek spánku nestěžují a zvláště matky ho docela dobře zvládají. Děje se tak díky přílivu tzv. hormonů štěstí, které jsou po porodu velkou měrou vylučovány do organizmu matky.

„Domníváme se, že zásobárnou posilujících hormonů je i kojení,“ vysvětluje Christiane Berndt, psycholožka působící na Technické univerzitě v Drážďanech. „Kojící hormon prolaktin přispívá k tomu, že matka po chvíli kojením přerušeného spánku opět brzy tvrdě usne.“

Christiane Berndt je členkou týmu profesora biopsychologie Clemense Kirschbauma. Jeho pracovní skupina vědecky zkoumá spánkový režim čerstvých rodičů a zaměřuje se například na rozdíly vznikající tím, zda žena rodí přirozeně nebo císařským řezem, zda dítě spí v posteli rodičů nebo v oddělené postýlce apod.

Ukazuje se, že vylučování poporodních hormonů sice pozitivně vylaďuje mysl rodičů, ale nutně neprobíhá v zájmu jejich těl. Probdělé noci a stále přerušovaný spánek se na jejich zdraví zpravidla brzy nějak projeví.

„Nedostatek spánku negativně ovlivňuje četné procesy v organizmu. Může narušit např. činnost imunitního systému, látkovou výměnu, hormonální činnost i duševní schopnosti,“ tvrdí Christiane Berndt. Konkrétně to znamená, že rodiče pečující o novorozence trpí poruchami koncentrace nebo paměti.

„Pokud se stane, že novopečený otec zapomene popřát k narozeninám své vlastní matce nebo maminka po porodu propásne domluvený termín u pediatra, mělo by to být přijímáno s všeobecným pochopením,“ přimlouvá se Christiane Berndt.

Naštěstí většina miminek – až dvě třetiny z nich – je schopná už na konci třetího měsíce svého života v noci prospat šest až osm hodin v kuse, což rodičům výrazně ulehčuje situaci a předchozí spánkový deficit rychle doženou.

Některé děti však nespí a také mezi samotnými rodiči lze vypozorovat velké rozdíly v tom, jak se s obtížemi neklidných nocí s miminkem vyrovnají: „Ukazuje se, že čím jsou rodiče uvolněnější a čím méně úzkostně se spánkem miminka i svým vlastním zabývají, tím je to lepší. Tím méně vzniká vnitřního stresu, do kterého se rodiče někdy dostávají sami tím, že se příliš nervují obavou, co s nimi spánkový deficit udělá,“ upozorňuje Christiane Berndt.

Tím lze také vysvětlit, proč u některých rodičů přetrvávají poruchy spánku i dlouho poté, kdy jejich miminko už dokáže prospat celou noc. Ono samo sice sladce dříme, avšak jeho maminka leží vedle, a ne a ne „zabrat“. Nedovolí jí to „stav pohotovosti“: Dýchá miminko pravidelně? Proč sebou občas tak trhne? Proč tu a tam vydá ten zvláštní povzdech?

Budeme-li zcela upřímní, jakmile se ženě narodí děti, určitý stav pohotovosti se do její mysli nastěhuje na dlouhý čas, a zdaleka nekončí obdobím miminkovským. Maminku obvykle ihned probudí, když její tříleté dítě v hluboké tmě zavolá, že má žízeň. Když čtyřleté dítě běží uprostřed noci na záchod. A přiznejme si, ještě i kvůli starším dětem býváme vzhůru nebo se budíme pro starosti, které soužití s nimi přináší.

Pokud nám bezesné noci působí obavy, a hlavně: pokud se přes den cítíme unavení, je na místě začít se zabývat spánkovou hygienou, resp. požádat o radu odborníky. Konzultace ve spánkové laboratoři nebo i speciální seminář pro nespavce někdy pomohou odhalit problém. Nebo také jen inspirují, co máme dělat, abychom potíže se spánkem tolik neprožívali a místo toho raději sladce spali.

Mýty o spánku miminek

Nedorozumění č. 1.: 

Mé dítě beze mne neusne!

Domněnka zavánějící „ideologií“ již na první pohled. Namlouváme si závislost miminka na matčině prsu, na její náruči, na vrčícím vysavači… Rodiče někdy zmiňují i velmi kuriózní situace, které prý jako poslední záchrana dokáží malé doprovodit do spánku.

Jak poznat zdravý a nezdravý uspávací rituál? To je těžká otázka. V principu platí, že nejmenší miminka péčí a pozorností rozmazlit nelze, na druhou stranu však – na co si navyknou, to potom i ve starším věku vyžadují.

Každá rodina si postupně zavádí svůj vlastní způsob spánku. Někde spí děti a rodiče v oddělených pokojích, jinde všichni na jednom velkém lůžku. Každému vyhovuje něco jiného. Ukládání ke spánku by však nikdy nemělo být spojováno s únavným vyjednáváním a nejpozději od jednoho roku života dětí by mělo probíhat jen s jednoduchými rituály (např.: pomazlení, ukolébavka – a dobou noc).

Děti vedené k spánkové samostatnosti se v noci sice také vzbudí, ale jsou schopny opět samy usnout, aniž nutně budí rodiče. Snažme se vše kolem spánku organizovat jednoduše a účelně, aby se do rodiny co nejdříve vrátil noční klid v pravém smyslu toho slova.

Nedorozumění č. 2:

Kdo k dítěti vstane, až v noci zapláče?

Když pomine čas kojení, nekončí tím obvykle dětské noční buzení. Ženy však mívají pocit, že svůj úkol už odvedly a že nyní už není všechno jen na nich. Když dítě v noci zapláče, nebývá zřejmé, kdo k němu má vstát. Partneři třeba vyčkávají, kdo se probere dříve, což může nakonec vést k tomu, že je nepříjemně vyrušen spánek všech a dříve či později jsou z toho všichni rozladěni. Lepší proto je jasně se předem domluvit: Kdo dnes k dítěti vstane a zaopatří jeho potřeby?

Někteří rodiče se střídají půl na půl. Jinde, pokud je to muž, kdo ráno vstává a chodí do práce, vstávají převážně jen matky. Ještě jinde otcové drží „víkendové služby“. Nelze v tomto ohledu předepisovat nic jednoznačného, důležité je, aby každá rodina domluvu našla a hlavně aby bylo každou noc v povinnosti vstát k dítěti jednoznačně jasno.

Nedorozumění č. 3:

Když dítě přes den usne, je to vhodný čas, aby si maminka dala dvacet…

V dobách vyčerpání z nočního vstávání to zní logicky. Zároveň však v této době míváme sklon svou spánkovou potřebu přeceňovat. Pro srovnání jeden příklad: Miminko potřebuje patnáct hodin spánku denně. Vy potřebujete osm. Pokud přes den s miminkem naspíte tři hodiny, budete mít v noci problém. Pomůže jediné – spánková dieta. Dopřejte si maximálně půlhodinovou polední siestu, ale jinak se snažte vydržet a spát až v noci.

Nedorozumění č. 4:

Když dítě usne, musím dát rychle do pořádku domácnost!

Je chvályhodné, že toužíte po pořádku a organizovanosti, v principu to rodinnému životu prospívá. Nic se ale nesmí přehánět. Zvláště večer platí, že i matka potřebuje před usnutím chvíli klidu a své uspávací rituály.

Zhruba hodinu před tím, než chcete usnout, už není čas na náročné práce, a naopak se hodí klidné relaxační činnosti: čtení, popíjení uklidňujícího čaje, poklidný pořad v televizi.

Také dospělé tělo potřebuje respekt k svým biorytmům a večer jasný signál pravící: Je čas jít spát.

Nedorozumění č. 5:

Když už se moc nevyspím přes týden, musím to o víkendu dohnat

Spánek se bohužel „dohnat“ nedá. Podobně jako se nelze do zásoby najíst, nelze si ani „naspat“. Pravidelnost spánku je stejně důležitá jako jeho délka. Pokusy o dohnání spánkového deficitu víkendovým dospáváním vedou jen k rozhození spánkového rytmu a v konečném důsledku obvykle znamenají jen potíže navíc.

O hodinu pozdější vstávání o víkendu je naprosto v pořádku, snaha o spánek v denním čase (když otec třeba vezme dítě na procházku) ale na místě není. Doporučujeme využít volný čas k jiným příjemným aktivitám – přečíst si noviny, dát si kávu, zacvičit si, zavolat přítelkyni.