Neustále v „pohotovostním“ režimu

První měsíce s miminkem jsou náročné. Maminka po porodu bývá ještě pod vlivem porodu – toho nesmírně silného zážitku. Někdy se ještě jen hojí porodní zranění, na odpočinek zdá se není příliš mnoho času, a i spánek je spíše jen povrchný…

Zpočátku žena žije a funguje z poporodní euforie. Dítě je v pořádku na světě, rodiče přešťastní. Noční vstávání v tříhodinovém intervalu, krmení, přebalování či nošení plačícího miminka se dá (zatím) docela dobře vydržet. Je to nové a svým způsobem vzrušující.

Přesto se taková noční bdělost obvykle způsobí únavu přes den. Okolní svět je poněkud rozmazaný a myšlení také jako v mlze. S každým dalším týdnem tohoto poněkud převráceného režimu dlouhodobé únavy přibývá. Nevěnujeme jí však tolik pozornost, kdesi uvnitř jsme totiž jako milující rodiče přesvědčeni: Takto je to normální. Patří to k prvním týdnům soužití s novorozencem. Je to svým způsobem krásné a nezapomenutelné…

Podle různých studií matky (a někdy i otcové) novorozených dětí probdí po nocích průměrně jednu až dvě hodiny denně. Přesto si na nedostatek spánku nestěžují a zvláště matky ho docela dobře zvládají. Děje se tak díky přílivu tzv. hormonů štěstí, které jsou po porodu velkou měrou vylučovány do organizmu matky.

Zásobárnou posilujících hormonů je i kojení. „Kojící“ hormon prolaktin přispívá k tomu, že matka po chvíli kojením přerušeného spánku opět brzy tvrdě usne. Podle odborníků se sice ukazuje, že vylučování poporodních hormonů pozitivně vylaďuje mysl rodičů, ale nutně neprobíhá v zájmu jejich těl. Probdělé noci a stále přerušovaný spánek se na jejich kondici zpravidla brzy nějak projeví.

Nedostatek spánku totiž negativně ovlivňuje četné procesy v organizmu. Může narušit např. činnost imunitního systému, látkovou výměnu, hormonální činnost i duševní schopnosti. Konkrétně to může znamenat i to, že rodiče pečující o novorozence trpí poruchami koncentrace či paměti.

Pokud se stane, že novopečený otec zapomene popřát k narozeninám své vlastní matce nebo maminka po porodu propásne domluvený termín u pediatra, mělo by to být přijímáno s všeobecným pochopením – vysvětlují psychologové. Naštěstí většina miminek – až dvě třetiny z nich – je schopná už na konci třetího měsíce svého života v noci prospat šest až osm hodin v kuse, což výrazně ulehčuje situaci a předchozí spánkový deficit se rychle dožene.

Některé děti však nespí a také mezi samotnými rodiči lze vypozorovat velké rozdíly v tom, jak se s obtížemi neklidných nocí s miminkem vyrovnají. Ukazuje se, že čím jsou rodiče uvolněnější a čím méně úzkostně se spánkem miminka i svým vlastním zabývají, tím je to lepší. Tím méně vzniká vnitřního stresu.

Tímto mechanizmem lze také vysvětlit, proč u některých rodičů přetrvávají poruchy spánku i dlouho poté, kdy jejich miminko už umí prospat celou noc. Ono samo sice sladce dříme, avšak jeho maminka leží vedle, a ne a ne „zabrat“. Nedovolí jí to jakýsi stav pohotovosti: Dýchá miminko pravidelně? Proč sebou občas tak trhne? Proč tu a tam vydá ten zvláštní zvuk?

Budeme-li zcela upřímní, jakmile se ženě narodí děti, určitý stav pohotovosti se do její mysli nastěhuje na dlouhý čas, a zdaleka nekončí miminkovskými lety. Maminku obvykle ihned probudí, když její tříleté dítě v hluboké tmě zavolá, že má žízeň. Vzbudí se, když čtyřleté dítě běží uprostřed noci na záchod. A přiznejme si, ještě i kvůli starším dětem býváme vzhůru nebo se budíme pro starosti, které soužití s nimi přináší.

Pokud nám bezesné noci působí obavy, a hlavně: pokud se přes den cítíme unavení, je na místě začít se zabývat spánkovou hygienou, resp. požádat o radu odborníky. Konzultace ve spánkové laboratoři či s terapeutem někdy pomohou odhalit problém. Nebo také jen inspirují, co máme dělat, abychom potíže se spánkem tolik neprožívali a jen sladce spali.

 

Mýty o spánku miminek:

 

Mé dítě beze mne neusne!

Namlouváme si závislost miminka na matčině prsu, na její náruči, na ukolébavce či dokonce na vrčícím vysavači. Rodiče někdy zmiňují i velmi kuriózní situace, které prý jako poslední záchrana dokáží to maličké uspat.

Jak poznat zdravý a nezdravý uspávací rituál? V principu platí, že nejmenší miminka péčí a pozorností rozmazlit nelze, na druhou stranu však – na co si navyknou, to i ve starším věku vyžadují.

Každá rodina si postupně zavádí svůj vlastní způsob spánku. Někde spí děti a rodiče v oddělených pokojích, jinde všichni na jednom velkém lůžku. Každému vyhovuje něco jiného. Ukládání ke spánku by však nikdy nemělo být spojováno s  únavným vyjednáváním a nejpozději od jednoho roku života dětí by mělo probíhat jen s jednoduchými rituály (pomazlení, ukolébavka – a dobou noc).

Děti vedené k spánkové samostatnosti se v noci sice také vzbudí, ale jsou schopny opět samy usnout, aniž nutně budí rodiče. Snažme se vše kolem spánku organizovat jednoduše a účelně, aby se do rodiny co nejdříve vrátil noční klid v pravém smyslu toho slova.

 

Kdo k dítěti vstane, až v noci zapláče?

Když pomine čas kojení, nekončí tím ještě noční vstávání. Ženy však mívají pocit, že svůj úkol už odvedly a že nyní už není všechno jen na nich. Když dítě v noci zapláče, nebývá zřejmé, kdo k němu má vstát. Partneři třeba vyčkávají, kdo se probere dříve, což může nakonec vést k tomu, že je nepříjemně vyrušen spánek všech a dříve či později jsou z toho všichni rozladěni. Lepší proto je jasně se předem domluvit, kdo dnes k dítěti vstane a zaopatří jeho potřeby.

Někteří rodiče se střídají půl na půl. Jinde, pokud je to muž, kdo ráno vstává a chodí do  práce, vstávají převážně jen matky. Ještě jinde otcové drží „víkendové služby“. Řešení je mnoho. Důležité ale je, aby se partneři jednoznačně a jasně domluvili.

 

Když dítě přes den usne, maminka musí odpočívat

V dobách vyčerpání z nočního vstávání to zní logicky. Zároveň však v této době míváme sklon svou spánkovou potřebu přeceňovat. Pro srovnání příklad: Miminko potřebuje patnáct hodin spánku denně. Vy potřebujete osm. Pokud přes den s miminkem naspíte tři hodiny, budete mít v noci problém. Pomůže jediné – spánková dieta. Dopřejte si maximálně půlhodinovou polední siestu, ale jinak, když máte v noci problém, se snažte vydržet a spát až skutečně v noci.

 

Když dítě usne, je na řadě domácnost

Je chvályhodné, že toužíte po pořádku a organizovanosti, v principu to rodinnému životu prospívá. Nic se ale nesmí přehánět. Zvláště večer platí, že i matka potřebuje před usnutím chvíli klidu a své uspávací rituály.

Zhruba hodinu předtím, než chcete usnout, už není čas na náročné práce, a naopak se hodí klidné relaxační činnosti: čtení, popíjení uklidňujícího čaje, poklidný pořad v televizi.

Také dospělé tělo musí respektovat své biorytmy a večer mu dát jasný signál: Je čas jít spát.

 

Když už se moc nevyspím přes týden, doženu to o víkendu

Spánek se bohužel „dohnat“ nedá. Podobně jako se nelze do zásoby najíst, nelze si ani „naspat“. Pravidelnost spánku je stejně důležitá jako jeho délka. Pokusy o dohnání spánkového deficitu víkendovým dospáváním vedou jen k rozhození spánkového rytmu a v konečném důsledku obvykle znamenají jen potíže či dokonce únavu navíc.

O hodinu pozdější vstávání o víkendu je naprosto v pořádku, snaha o spánek v denním čase (když otec třeba vezme dítě na procházku) ale na místě není. Doporučujeme využít volný čas k jiným příjemným aktivitám – přečíst si noviny, dát si kávu, zacvičit si, zavolat přítelkyni.