Mýty o lyžování s dětmi aneb na co si dát pozor

Lyžování dnes patří k nejrozšířenějším rodinným sportům. Na hory vyrážíme čím dál častěji a samozřejmě chceme, aby co nejdříve lyžovali i naši potomci. A právě proto, že sami lyžujeme zpravidla už od malička a o lyžování toho tedy dost víme, komplikujeme sami sobě i malým lyžařům život…

…a na kopci spolu často „bojujeme“. Které jsou tedy nejčastější chyby, které jako rodiče – v nejlepší víře – děláme?
Vybíráme vybavení, aby mu bylo ještě příští rok
Že děti rychle rostou, je fakt. Ale pokud jim kvůli tomu pořídíte větší lyžáky a delší lyže, zaděláváte si na problém. Dlouhé lyže se totiž dítěti budou výrazně hůře ovládat, dítě nebude mít z lyžování radost a navíc mu hrozí zcela zbytečné pády nebo dokonce zranění. Velké boty, ve kterých dítěti „kloktá“ noha, jsou zase poukázkou do nemocnice.
Stačí něco z druhé ruky…
Pozor na to! Nikdy nevíte, co všechno mají lyže za sebou, jak byly servisované, zda mají ještě dostatek materiálu na skluznici a hraně pro další servis. Na první pohled totiž vše vypadat dobře, ale pokud už tedy o lyžích z druhé ruky uvažujete, kupte je raději od ověřeného obchodníka nebo si sebou vezměte poradce.
Lyže z půjčovny? To vypadá, že nemáme na vlastní!
Naopak! Půjčovat, to je trend dnešní doby! Nic neřešíte, nic použitého neprodáváte a nic vám doma nezabírá místo. Lyžujete a vrátíte. A pokud se stane, že dítě uprostřed zimy skokově povyroste, výbavu vám zdarma vymění za větší. Půjčujte ale celosezónně, je to výrazně výhodnější. Lyže si v klidu vyberete už na podzim a nebudete stát na horách frontu v půjčovně, čekat co na vás zbyde a šidit se o čas na sjezdovce. Podívejte se například na stránku www.simplerent.cz, kde se o půjčování lyží dozvíte víc a ještě si můžete objednat mobilní půjčovnu, která vám vybavení doveze domů.
Lyžuji dobře, naučím ho sám
Řada rodičů, aktivních lyžařů, se domnívá, že dítě naučí lyžovat sami. Není to ale tak jednoduché. Tak jako i jinde, i tady platí, že ne všichni, kteří něco umí, to umí i naučit. Rodič zpravidla neví, jak dítěti základy správně vysvětlit, navíc má velmi často přehnané ambice a na potomka zbytečně pospíchá. Je lepší dítě svěřit profesionálovi, který ví, jak na to. Děti navíc cizího člověka vnímají jako autoritu, takže hravě zvládnou i to, u čeho už by s rodiči diskutovali. Svou roli tu hraje i kolektiv. Ve skupince děti berou výuku spíše jako zábavu – ježdění ve vláčku nebo slalom mezi figurkami je bavit prostě budou. Úplné začátky se navíc dítě naučí v bezpečném a ohraničeném prostoru lyžařské školičky, kde není nikdo jiný, než malí lyžaři a učitelé.
Vždyť jezdí pomalu a jenom na modré, tak na co páteřák
Tohle je jeden z největších omylů – nejde totiž o to, jak a kde jezdí vaše dítě, ale kdo další se na sjezdovce pohybuje. Lyžaři i snowboardisté jsou často dost bezohlední nebo své lyže ještě úplně dobře neovládají, a tak může dojít ke srážce. A když srazí stokilový dospělý malé dítě, je jasné, že následky mohou být zlé. A ještě jedno upozornění – chránič páteře by měl být vždy co nejblíže páteři. Tedy pod bundou, nikoliv na ní.
Když už máme permici, přeci nepůjdeme domů
Dítě by mělo mít z lyžování především radost. Takže chce-li přestávku nebo s lyžováním po dvou hodinách skončit, dovolte mu to. Jakmile se ze sjezdovky stane povinnost, máte na problém zaděláno. Předem tedy zvažte, jakou permanentku se vyplatí koupit, a přizpůsobte čas schopnostem dítěte, případně jej svěřte profesionálním instruktorům, hodinu si zalyžujte sami a dítě vám pak s radostí předvede, co nového se naučilo.
Náš Tomáš už sjede i černou
Všichni to známe – dítě, sunoucí se z kraje do kraje černé sjezdovky, často ještě v pluhu. Kolikrát si těžší sjezdovku chce „střihnout“ i samo, ale vy byste měli být tím, kdo řekne, jestli už nastal čas. Pokud se dítě vypraví na prudký kopec dřív, než na to fyzicky i technicky má, zafixuje si nejspíš špatné návyky a leckdy dostane i strach. Děti, které si nejsou ještě zcela jisté na modrých či červených sjezdovkách, rozhodně na černou neberte, dopřejte jim čas.
Více informací na www.simplerent.cz