Lépe rozumět miminku

U miminka jeden nikdy neví. Tváří se  jako sluníčko a rozdává jeden úsměv za druhým. A v zápětí jako když se zatáhne modrá obloha: nastoupí pláč a nespokojenost. Co se stalo? Nebývá snadné to rozpoznat a často to ani není možné. Přesto je dobré zachovat klid a snažit se miminku co nejvíc rozumět.

000047

Kdyby nám bylo dáno prožít někdy týden na jiné planetě, lépe bychom rozuměli, jak se asi miminko po příchodu na svět cítí. Jedním slovem: cize. Adaptace na nové prostředí je po dlouhých měsících v matčině děloze s příjemným přítmím, plnou penzí, klimatizací, dokonalým okysličováním a všeobecnou harmonií prostě ŠOK. Na světě je to nějak násilné – už jen to ostré světlo na porodním sále! (Kdy ho konečně odstraní všude?) A všude a ve všem jako by chyběly jistoty a hranice. Člověk najednou musí sám dýchat a navíc je vystaven kritickému zkoumání okolostojících lidí, jejichž jazyku zatím není rozumět. A ty nepříjemnosti s mytím a oblékáním! Aby toho nebylo málo, čas od času navíc umí potrápit ten nový nepříjemný pocit okolo žaludku. Říká se mu hlad, ale to v tuto chvíli malý světoobčan ještě netuší. Krátce, trvá to, než si miminko na nové podmínky zvykne, a není divu, když si během toho zvykání chvílemi zapláče.

Jenže rodičům tím situaci zrovna neulehčí. Odkud mají vědět, co miminko vlastně chce? Co který pláč znamená? Co lze udělat proto, aby ten křik nebyl tak strašný! Vždyť z něj třeští hlava a nedá se to vydržet!

Všichni, kdo měli malé dítě, dobře vědí, že k péči o miminko patří i kus nejistoty. Že na mnohé rodičovské otázky neexistují jednoznačné odpovědi. Je třeba čas, než se dítě s maminkou, resp. s rodiči sladí, a koneckonců – copak tomu u jiných týmů bývá jinak? Musí se cvičit a usilovat o vzájemné poznání, aby komunikace mohla dobře fungovat.

Zároveň je třeba říci, že „tým rodiče – miminko“ má na rozdíl od jiných týmů předpoklady pro výborné fungování. Většina rodičů reaguje na dítě intuitivně správně. Berou ho spontánně do náručí, když zapláče. Zkoumají, odkud pramení jeho nespokojenost – hlad nebo vlhká plena? Touha po pomazlení? Nuda? Čím více jsou dospělí s miminkem pohromadě, tím snáze se učí jeho signálům rozumět. Platí to pochopitelně zejména o maminkách, které, dokud kojí, tvoří s miminkem nedělitelnou jednotu. Ta vlastně začíná už během těhotenství, výrazně naroste během porodu a těsně po něm (proto je tak důležité matku a miminko po porodu neoddělovat – tzv. bonding) a pokračuje i v dalších měsících.

Rodinný terapeut Manfréd Cierpka má v této souvislosti pro čerstvé rodiče tři úlevná doporučení:

Miminko nelze rozmazlit 

Naopak, v počáteční fázi života není mazlení a pozornosti věnovaných dítěti nikdy dost. Dokonce je to velmi významné pro dětský vývoj. Proč? Protože se tak utváří primární důvěra, a stejně tak i počátky zdravých vztahů. „Malé děti jsou zcela vydány do péče svých dospělých. Samy pro sebe nic udělat nemohou, ale vše vnímají. Když jsou jejich potřeby dobře uspokojovány, v miminku narůstá důvěra v svět jako v bezpečné místo. Proto se snažme tuto potřebu miminka naplnit. Když např. nemůže usnout, často stačí přijít a pochovat ho, blízkost milující osoby ho uklidní,“ vysvětluje terapeut s tím, že právě v tomto čase se u miminka rodí důležitá schopnost důvěry a intimity, kterou bude potřebovat i v dalších fázích svého života.

Miminka potřebují mnohem méně než se zdá

Rodiče se často tolik snaží, aby bylo na příchod dítěte vše připraveno: výbavička, kočárek, pokojík, vše dle poslední módy na doma i na ven. Kolik to ale stojí peněz i sil. A přitom   miminko v prvních měsících života mnohé z toho vůbec nepotřebuje. Dokonce ani hračky, nebo aspoň ne tolik, kolik jich dnes obvykle každé má. Maminčin obličej je z počátku tou nejmilejší podívanou, pozornost miminko stejně dlouho neudrží.

Lepší než kočárek bývá šátek. Lidská mláďata coby tzv. nošenci jsou mámě na blízku klidnější a horizontální poloha jim i více vyhovuje.

Každé dítě se adaptuje i vyvíjí svým vlastním tempem

Existují miminka nenáročná, která se na světě zabydlí během několika dnů. A jiná, která potřebují týdny nebo dokonce měsíce. V krajním případě miminka opravdu hodně pláčí, (Někdy i potřebují odbornou pomoc v poradně pro nadměrně plačící kojence. V ČR funguje např. při pražské FN v Motole. Tel.: 224 433 790 / 791).

Ze života dítěte

Věk

Vývojové mezníky

Jak dítě vhodně podpořit

NOVOROZENEC

Dítě prozatím „funguje“ díky vrozeným reflexům: sání, dýchání, pláč – vše je řízeno „autopilotem“. Teprve na konci třetího měsíce přebírá „manuální“ velení mozek, přesto je dítě při svém vývoji i nadále závislé na podnětech zvenčí.

Často se nad miminkem sklánějte a dovolte mu, ať vás pozoruje. Máminy oči, tátovo obočí – obličeje, kontury a kontrasty, právě to nyní dítě přitahuje nejvíc. Má ale také rádo hlasy blízkých lidí včetně tichého zpívání. Hlasité zvuky nebo nezvyklé šumy, např. zatroubení auta, ho mohou naopak vylekat. Novorozenci nejvíc oceňují klid a tělesný kontakt.

 

6 týdnů

Dítě prochází vývojovým skokem.  Dočasně bývá „protivné“. Vyroste z prvních dupaček, zvětší se mu obvod hlavičky. V mozku dochází k mnoha důležitým propojením mezi tisíci nervovými buňkami. Dítě začíná vnímat svět kolem sebe, to ho zpočátku může znejisťovat.

Maminčina bezprostřední blízkost dodává jistotu. Stejně jako vše, na co je dítě zvyklé. Snažte se vyhnout (např. cestovní) hektice a neklidu. Dítě ještě potřebuje hodně spát. Vývojový skok je úspěšně dokonán, když dítě zvedá hlavičku, natahuje (byť dosud nekoordinovaně) ruce po hračkách a začne rozlišovat obličeje a hlasy.

 

3 měsíce

Kostra je čím dál stabilnější. Hlavička už nepotřebuje oporu a také sama určuje své pohyby: otáčí se do stran ve stoje i vleže. Svědčí to o obrovském rozvoji mozku.  Cíleně také natahuje ruku po předmětech, které ho zaujmou. Pláč má své různé podoby podle toho, co dítěti chybí (hlad, hněv, nuda apod.)

Prioritou je rozvoj hmatu. Jaké jsou věci okolo mne? Dítě se snaží vše prozkoumat – i mámin nos, oči, ústa. Rádo kope nahýma nohama. Pozoruje i vlastní ruce a nohy. Ideální čas pro hry s tělíčkem, jakmile ho dítě udrží pod kontrolou (Takhle jedou páni, Šel pan doktor po silnici…).

 

6 měsíců

Prostor se začíná dělit na blízký a vzdálený. Dítě nabývá prostorového vidění. Fascinovaně sleduje, co dělají lidé okolo něho. Otáčí se očima za matkou, která chodí po pokoji. Začíná se překulovat z boku na bok (jde o předehru k sedu i lezení).

 

Do děje vstupuje hra. Báječné! Schovat se a zase se najít, třebas jen za šátkem nebo za polštářkem. Dítě v této době trvá na rutině.Protestuje proti všem změnám – krajně nevhodná doba uvažovat o jeslích nebo jiném hlídacím zařízení!

9 měsíců

Hlavně kupředu! Dítě je plné energie a touží po pohybu. Některé již leze, jiné se aspoň koulí, v každém případě usiluje o změnu polohy. Když maminka odejde z místnosti, už to není důvod k pláči, dítě ví, že se tahle jeho nejmilejší osoba zase vrátí. Jiné to může být ve fázi separační úzkosti, kdy dítě od mámy nechce ani na okamžik a cizích osob se bojí.

 

Obvykle dítě vyžaduje máminu blízkost. Někdy se jí (v cizím prostředí) doslova drží za sukni a nechce se od ní vůbec vzdálit. (Rovněž doba nevhodná pro začátek jeslí.) Doma naopak rádo zkoumá okolí – je čas vše přizpůsobit neposedným dětským ručkám a učinit z bytu zónu bezpečnou pro batole.

1 rok

Dítě navazuje kontakt s okolím také prostřednictvím řeči.  Umí udělat gesta jako pápá. Kývnout při souhlasu a zavrtět hlavou při opačném postoji. Ze spojování – hlavně zdvojených – slabik vznikají první slova: mama, tata, baba…

Hodně s miminkem mluvte. Pomáhejte mu objevovat svět, vše pro něho jednoduše a srozumitelně popisujte. Když dítě dělá jen gesta, aby něco získalo, pojmenovávejte předměty i lidi jejich názvy či jmény. Nechce dítě, ať po vás hodně opakuje a napodobuje. A dávejte mu první pokyny typu. Pojď ke mně! Dej to mamince! Přines boty! Najdi míček!