Když sousedovic dítě zlobí

Všechno je jednou poprvé. Přijde den, kdy na narozeninovou oslavu vašeho potomka pozvete jeho kamarády. To ale nese s sebou i nečekané situace. Cizí dítě, které přišlo k vám, se chová naprosto jinak, než jste zvyklí u vlastního. Jak zkrotit tyto malé šelmy?

200028597-001

Někteří jsou rebelové
Vylévají na podlahu mycí prostředky, aby se mohly „sklouznout“. Odcizí vám ze zásuvky psacího stolu svorky a vytvoří z nich stezku na nových parketách. Nebo vyhrabou hlínu z květináčů na balkoně, aby ji házely na hlavu kolemjdoucím. Zvláštní na tom je, že obvykle jejich kousky zpozorujete až tehdy, kdy byly dokonány. Vrtíte nevěřícně hlavou a rychle střízlivíte z dosavadního pocitu, že na návštěvě se přece děti chovají lépe než doma a spíš se drží zpátky.
Co dělat: Rozhodně nepomůže zaříci se, že takové dítě už práh vašeho bytu nepřekročí. Nepomůže ani póza tolerantního hostitele („Jen si, děti, pěkně hrajte, s čím máte chuť, já vás ale odvedle hlídám!“), tím byste jen malého divocha povzbudili, aby vyzkoušel, kam až se ve vašem případě dá zajít. Pomůže jediné – jasné vymezení hranic („U nás se v obýváku na pohovce neskáče!“). Vaše dítě, nevhodným chováním kamaráda často rovněž zkoprnělé, po právu očekává, že budete pánem situace. A i když to tak na první pohled nevypadá, totéž od vás čeká váš zdivočelý návštěvník.

Prahnoucí po adrenalinu
Bližší seznámení s ním „hrozí“ zejména rodičům tichých a plachých dětí, kteří chtějí své bázlivé vlastní potomky setkáváním s živějšími dětmi postrčit k větší odvaze a asertivitě. Dokud jste „vyhledavače adrenalinu“ pozorovali jinde než ve svém bytě, možná vám imponoval a dokonce se vám zdál úžasně podnikavý. Teď ale jen lapáte po dechu a konečně chápete, co měla jeho matka na mysli, když si před vámi tuhle povzdechla: „Občas bych ho chtěla vyfouknout a na chvíli složit tamhle v koutku.“ Protože dokud je tenhle človíček v akci, nelze počítat ani s chvilkou klidu. Zdá se vám, že je permanentně jednou nohou v maléru nebo úrazu, bez rozhlédnutí se vrhá do silnice, bez dovolení skáče do bazénu.
Na jeho obhajobu musíte uznat, že motoricky je daleko vyvinutější než jeho vrstevníci.
Co dělat: Místo zákazů či negujících poznámek – naopak – maximum jasných, stručných pokynů: „Teď zůstaneme na pískovišti a až pak půjdeme na průlezku!“ pochopí snáze než „Neběhej pořád k té průlezce, ještě spadneš a zraníš se!“ S tímto typem dítěte nelze vyjednávat a poskytovat možnosti volby. Prostě se ujměte laskavého, ale nekompromisního velení a trvejte na vykonání „rozkazů“.

Malé bázlivky
Zůstat u kamaráda bez přítomnosti vlastních rodičů představuje pro menší děti velkou výzvu a svým způsobem i zásadní krok na cestě k samostatnosti. Též to znamená objevování důležitých nových poznatků i zážitků: Doma se jí v kuchyni, tady v obýváku. Doma máme sušičku, tady visí mokré prádlo na zahradě. A takovouhle omáčku doma vůbec nejíme! Pokud je malý návštěvník bojácný, může ho leccos zaskočit i připravit o řeč. Stačí, aby na něj skočil váš pes, a po zbytek návštěvy může chtít sedět na vašem klíně nebo usedavě volat maminku.
Co dělat: Plaché dítě potřebuje povzbuzení a vlídné zacházení. Mnoha pro dítě prekérním situacím můžete předejít. Například psa raději zavřete na zahradě, nevnucujete žádné jídlo ani nápoje, k ničemu nenutíte, nebudete mít všetečné a jinak “divné” otázky. A pokud se stane, že se malý návštěvník přesto rozpláče se slovy „Já chci k mamince,“ zkuste ho uklidnit, že maminka za chvíli přijde, a rozptýlit je třeba zajímavou hrou.

Malý egoista
Jejich heslo je „Já chci!“. Když si je odvádíte k sobě domů, táhnou vás cestou do obchodu a dožadují se vajíček s překvapením. Když jim vysvětlíte, že ta jsou u vás jen o narozeninách, mračí se, ale v zápětí zkusí jinou taktiku: prosí a žadoní, že se jeden takřka rozpláče na tolika srdcervoucích argumentů.
Co dělat: I tady platí jediné – laskavě, ale neústupně malému naléhavci vysvětlete, že nyní je na jiné půdě, kde platí jiná pravidla. Na žádný druh vydírání nepřistupujte a nevítané požadavky nebo zvyklosti eliminujte vlastními rozhodnými jednoznačnými alternativami.

Nimralové v jídle
Mohou vás také „trochu“ rozčílit, zvláště pokud před jejich návštěvou sháníte extra čerstvou zeleninu na salát nebo bio kuřecí stehýnka, popř. hráškové rizoto, resp. vytváříte speciální pracné dětské jednohubky á la jahůdky v jogurtu či banán v čokoládě, a malý návštěvník pak ne příliš zručně seškrabuje neznámé koření z masa, vybírá hrášek z rýže a ovoce chce zásadně samotné.
Co dělat: Kulinářského snažení je pro dětské menu obvykle škoda. V jednoduchosti je síla. Veselý obličej vyrytý vidličkou do bramborové kaše, nudle či rýže bez jakékoliv přílohy, nakrájené ovoce, sýr. Případně se předem poraďte s rodiči kamaráda, co rád jí, a čemu je naopak lépe se vyhnout. A pokud je problémem nevhodné chování u stolu, mějte v záloze nabídku pomoci i působivé otázky: „Chceš na tu rýži raději lžičku, když se jí na vidličce nelíbí?“, popř. „Jak, prosím tě, jíte (to a ono) u vás doma?“


Jak přežít návštěvníky beze stresu

Naplánujte „zlaté hřeby“ programu: Než byste dovolili zruinovat dětský pokoj, popř. celý byt, vymyslete dopředu zábavu, která děti zaujme. Nemusí jít nutně jen o hry. Což takhle společně upéci koláč nebo ozdobit salátovou mísu?
Nejoblíbenější hračky svého dítěte raději dejte stranou: Než byste se neustále strachovali, že například pracně sestavné výtvory z lega dojdou nevítaného porušení, zavřete je prostě do skříně.
Seznamte děti s plánem společného odpoledne: „Nejprve budeme venku, pak si pohrajete v pokojíčku a pak bude večeře s dezertem. Zavolám vás, abyste mi pomohli prostřít stůl!“
Váš domov – vaše pravidla: Rozhodně se nesnažte cizí dítě převychovat. Zároveň se nebojte citlivě zkorigovat jeho případné nevhodné chování. Věřte, že na to malý návštěvník často čeká, a stejně jako vaše dítě od vás potřebuje vymezit hranice, o které by se mohlo opřít.
Odpočinek přijde vhod: Dětská zábava bývá pěkně psychicky i fyzicky náročná i pro samotné děti. Zlobení je obvykle symptomem únavy. Proto mějte po ruce i oddychové aktivity – relaxační CD ke stolní hře, pohádkovou knížku s trochou vašeho času apod.
Na chvilku opusťte touhu po (obvyklém) klidu a pořádku: Usměvavé dítě a uvolněná atmosféra budou pro rodiče malého hosta vaší důležitější vizitkou než naklizený byt.
Když malý návštěvník pláče, že nechce domů: Mějte po ruce malý dárek na rozloučenou a také příslib, s čím vším si pohrajete zase příště.

Na závěr: Přiznejme si, že přijímat ve svém domově cizí děti, nebývá zrovna snadné. Taková celoodpolední návštěva umí pěkně vyčerpat, nemluvě o nutnosti následného úklidu. Jenže zároveň mají „výměnné akce“ své obrovské plusy, které nad zmíněnými mínusy rozhodně převažují: Děti se učí samostatnosti a seznamují se s novými situacemi i se svými reakcemi na ně. Rozšíříte nejen obzory dětí, nýbrž posílíte i vlastní rodinnou sounáležitost: vaše dítě bude zajisté vděčné, že si smělo kamaráda přivést domů, mohlo ukázat svůj pokojíček a hračky, vyzkoušet si hostitelskou roli. A možná se dočkáte i obdivu, jak jste dokázali zklidnit „divocha“ nebo utěšit „bázlivku“! Ano, dětské návštěvy jsou výzvou i nám dospělým, ale i pro nás mají své kouzlo navíc s benefitem: volné odpoledne, když naše dítě půjde návštěvu kamarádovi oplatit.