Co vidí miminko?

Dříve se předpokládalo, že novorozenci sotva vidí. Ovšem pravdou je, že zrak se vyvíjí postupně. Největší pokrok v tomto ohledu nastává v prvním roce života, jak zjistili vědci.

2. měsíc:
Tečka, čárka, vlnovka: asi tolik vidí dvouměsíční kojenec. Vnímá pouze hrubé struktury a světelné rozdíly. Zároveň ale již rozezná, zda je obličej s očima, nosem a ústy v obvyklé poloze, nebo zda stojí vzhůru nohama.

3. až 4. měsíc
Fascinace: Kontrastní plochy přitahují pozornost miminka. Ve třetím měsíci svého života začínají mít miminka schopnost fixovat svůj zrak na konkrétní předměty. Proto mají v oblibě například hračky a různé kolotoče umístěné nad postýlkou. Rovněž rysy obličeje, který se nad nimi sklání, se stávají o něco zřetelnější.

5. měsíc

Komunikace: Dítě se usmívá na všechno, co mu připomíná obličej. Vydává zvuky i směrem ke svým plyšákům. Když hračka spadne dolů, dítě ji svým pohledem již následuje. Z jeho pohledu přibývá také barevnosti a dítě začíná vnímat pestrost světa kolem sebe.

6. měsíc
Plastičnost: Asi v půl roce vidí miminka již tak dobře, že dokážou od sebe odlišit i předměty podobného tvaru. Objevuje se první prostorové vnímání a první cílené sahání po předmětech v okolí.

10. měsíc
Téměř dokonalé vidění: Dítě začíná bavit zevrubné pozorování obrázků v knížce. Na konci prvního roku rozlišuje, byť zatím nevědomě, všechny barvy, ostrost vidění se již příliš neliší od dospělého věku. Zbývá naučit se přečíst, jak se jmenují jednotlivá zvířátka…

Miminko si se zájmem prohlíží své rodiče. Právě přišlo na svět a vypadá to, že chce do sebe doslova nasát vše, co vidí kolem sebe. Přitom toho ale zatím mnoho nevidí, jen hrubé obrysy osob a předmětů. Barvy zatím oči novorozence příliš nerozlišují.
S vývojem zraku u novorozenců se zabýval v Kolíne nad Rýnem dr. Wolfgang Wesemann. Protože ale od kojenců žádnou slovní zpětnou vazbu nemohl očekávat, vymyslel speciální test. Použil velké barevné kartóny, nejdříve jednobarevné, černobílé různě vzorované jednoduchými geometrickými tvary. Testující osoba pak pozorovala, kam miminko obrací svůj zrak. Poté se postupně test dále rozšiřoval. Na pozorovanou plochu se dostávalo stále více proužků a puntíků, měnily se vzory a používaly různě barevné tabule. Podle toho, jak dítě pohybovalo očima, bylo možno odhadovat, zda změny registruje či nikoliv.
Výsledky testu byly překvapující, a to, že miminka vidí mnohem víc, než jsme se kdy domnívali. Vidění se ovšem musí také učit. Samotný proces učení netrvá příliš dlouho, rozhodující fáze je ukončena do prvních narozenin a další velmi důležitý vývoj zraku proběhne zhruba do nástupu do první třídy.
Co z toho vyplývá?
Kromě jiného i to, že pokud nejsou včas rozeznány a odstraněny vrozené vady zraku, pak se oči dítěte nenaučí správně vidět, a to již v pozdějším věku nelze optimálně napravit. Testy u kojenců ovšem také napomáhají zlepšit poznání o normálním zdravém vývoji zraku.
A mimochodem – nejlepšího vidění dosahují kojenci tehdy, jestliže pozorovaný předmět se od nich nalézá ve vzdálenosti od 30 do 50 cm. V tomto ohledu nepanují žádné dohady o dokonalosti přírody. Jde totiž právě o vzdálenost, v níž se od sebe nacházejí obličeje matky a dítěte během kojení.